Kivis

Jsem moc rád, že jsem Faunův labyrint poprvé viděl v kině. Už tehdy mě ohromil a já od té chvíle čekal, až vyjde na DVD. O pár let později konečně vyšel v papírovém obalu a já jej od té doby viděl asi třikrát, vždy s odstupem několika let. A oproti prvním dojmům z kina se ani při posledním zhlédnutí nic nezměnilo. Jen už dopředu vím, jaký zážitek mě čeká, a tak se zhluboka nadechnu, už když tu stříbrnou placku vkládám do přehrávače. A mráz mi běhá po zádech už při úvodní melodii. Běhá mi vlastně po zádech kdykoliv tu melodii slyším (jednou za čas mi ji naservíruje náhodné přehrávání mých asi tisíce mp3). Pak už se nechám unášet příběhem. Na něm stejně jako kdysi v kině vidím drobné logické nesrovnalosti (rychlost běhu koně vs. rychlost běhu člověka, schovávání se pod stolem před kapitánem,…), v kterých se asi rádo pohnípe pár diváků. Já tohle ale Faunovu labyrintu okamžitě odpouštěl a nijak mi to zážitek nekazí ani nyní. Při závěrečných titulcích si pak uvědomím, jak moc ten film zbožňuju a jak ho zároveň nenávidím za to, jak mě vždycky dostane. Faunův labyrint je masterpiece, moje srdcovka, nejlepší pohádka (nejen) pro dospělé. Jen doufám, že del Toro už je dostatečně hollywoodský režisér a tak nedopustí, aby vznikl nějaký typický hollywoodský remake. Dabing je v pohodě, ale libozvučnost španělštiny je přidanou hodnotou, stejně jako neokoukanost herců. Vynikající kamera, úžasné kostýmy. Baví mě i střih – obor, který obvykle při hodnocení filmu úplně přejdu. O skvělé hudbě už jsem se zmínil. Miluju tenhle film. V mé filmotéce jasná šestá hvězdička a doufám, že mi del Toro zase někdy připraví podobný zážitek – třeba už zanedlouho s Tváří vody.

Naprostá legenda. Film, který na přelomu milénia formoval můj vkus a podpořil moje sympatie ke všemu iberoamerickému, mexickému pak obzvláště. Ta syrovost, surovost, ty emoce, ta hudba... Tehdy jsem navíc poprvé prožil přes dvě hodiny s trojicí chlápků, kteří se mi zaryli pod kůži. Paradoxně právě Iñárritu pak trochu zpanchartěl a začal někdy více, jindy trochu méně vykrádat sám sebe. Bernal tady předvedl také životní výkon, ale dokázal se mu ještě několikrát přiblížit. Kdo mně ale dělá radost doposud, téměř čtvrtstoletí od našeho seznámení, je Santaolalla. Jeho hudba na mě působila silně už tehdy, ale mám pocit, že s přibývajícími roky dokáže moje city rozvibrovat ještě víc. A to nejen ta z Amores Perros, ale i novější tvorba jako depresivní Last of Us, písničková Kniha života nebo elektronické úpravy ve spolupráci s Otnickou. Nicméně právě soundtrack k Amores Perros se pro mě stal kultem. Tehdejší dvojCD mě baví doteď a velká škoda pro všechny ostatní, že není v plné kráse k poslechu i na Spotify. Amores Perros, film, kterému jsem jako adolescent propadl, film, který za 23 let neztratil ze své krásy ani špetku, film, který bude zřejmě navždy patřit do mé top 3.

Jestli rádi čtete, asi už se vám párkrát stalo, že jste nevěřícně kroutili hlavou, jak vám filmový průmysl vaši milovanou knihu zprznil. Lyne ovšem moji nejoblíbenější knížku převedl do filmové podoby zatraceně dobře. Když jsem ten film viděl poprvé, byl jsem do něj naprosto zažraný od chvíle, kdy se na sebe dva hlavní hrdinové poprvé podívají. Věděl jsem, co bude následovat a jak to dopadne, ale i přesto jsem rovnýma nohama spadl do děje a prožíval každou minutu. A i teď, když už mám knížku přečtenou dva a půlkrát a tenhle film jsem viděl minimálně pětkrát, mě ty nejsilnější okamžiky nenechávají chladným. Dokonce se mi tato verze líbí víc než ta Kubrickova, ke které psal scénář osobně Nabokov. Svoji zásluhu na tom má určitě hudba, herci,... ale paradoxně i ten scénář. Knížka má jako klasický postmoderní román mnoho linek, které se prolínají a připadalo mi, že se Nabokov snažil stejně tak od každého něco nacpat i do filmu. Zato scénáristé Lynovy Lo se smířili s tím, že kniha se do filmu zkrátka nevejde a od začátku se zaměřili především na vývoj vztahu Humberta Humberta a Dolores Hazeové, což je knižní linka, která se i mně vryla nejvíce pod kůži. I při sledování tohoto filmu se ve mně totiž mísily pocity a nevěděl jsem, koho mi je víc líto a zároveň kdo je větší hajzlík. A když už je těch linek víc, přicházejí víceméně postupně, nebo se překrývají jen lehce. Poté co vztah svým způsobem skončí, přichází na řadu trocha detektivky a thrilleru, zato ironický humor a spousta vtipných situací, kterých je v knize také požehnaně, se v této filmové verzi objevuje skutečně poskrovnu a to výslednému dojmu jedině prospívá. Šikovně je udělané i retrospektivní vyprávění, díky kterému mohou Humbertovy myšlenky občas promluvit doslova stejně jako v knize a přitom ty občasné záběry "ze současnosti", kdy Humbert za jízdy v autě vzpomíná, nijak nevytrhují od hlavního děje, naopak ho citlivě prokládají. Na závěr bych pochválil i český dabing, který si s originálem nijak nezadá.

D O K O N A L É. Jediný český film v mé top 10 (i když Babí léto se nevešlo jen velmi těsně). Ten typ filmu, kdy najednou nenacházím pro hodnocení dostatek správných slov - je to jen o nepopsatelných pocitech všeho druhu - jak se říká napříč politickým, v tomto případě však pocitovým, spektrem.

Občas bych si chtěl půjčit od Willa Smithe z MIB mazač paměti a mít možnost vychutnat si film opět poprvé. Sedm je právě takovým filmem. Sedm je definice dokonalosti filmového thrilleru. I když se prvnímu zhlédnutí nic nevyrovná, člověk si ho vychutná i napodruhé, napotřetí,... Jeden ze dvou filmů, který je v mých top ten a zároveň i v top ten ČSFD.

Paráda. Moje očekávání byla poměrně vysoká a Nedotknutelní je ještě daleko překonali. Tenhle druh humoru je přesně podle mého gusta. Počítal jsem, že dojde i na nějakou pořádnou krizovku, která bude mačkat slzy. Asi bych ji u takového filmu skousnul. Ale Nedotknutelní nejsou z Hollywoodu a tak se nic takového nekonalo. A to je ve výsledku moc dobře. To je to, co povznáší Nedotknutelné ještě trochu výš. Dál už bych tu psal jen superlativy na jednotlivé složky filmu v čele s hereckými výkony, tak to nebudu prodlužovat. Doufám, že moje nadšené hodnocení nijak neovlivnila sedmička moravského Chardonnay, kterou jsem u této francouzské filmové lahůdky stáhnul. Raděj se na Nedotknutelné podívám ještě jednou za střízliva (asi hned dnes v TV:o)) Prozatím po předlouhé době uděluji ve své filmotéce pomyslnou šestou hvězdičku! (Celkem ji má nyní 19 filmů, naposledy ji získal 2. 7. 2011 Jmenuji se Sam ... neulítávám si na filmech o nemocných lidech - podobnost čistě náhodná :o))