Kivis

Tuto klasiku jsem dlouho odkládal, ani nevím proč. Ale aspoň jsem dostatečně "vyzrál", abych mohl všechny ty štulce směrem k americkým westernům docenit. Zlidovělé hlášky, vtipná zápletka a perfektně vypointované skeče, které baví i po tolika letech. Jen mezi úprkem "černocha" Kopeckého a mučením Joeho na chvilinku film ztrácí tempo a snižuje laťku humoru. Závěr už je ale zase vytříbený, sladký a energický jako lok Kolalokovy limonády.

D O K O N A L É. Jediný český film v mé top 10 (i když Babí léto se nevešlo jen velmi těsně). Ten typ filmu, kdy najednou nenacházím pro hodnocení dostatek správných slov - je to jen o nepopsatelných pocitech všeho druhu - jak se říká napříč politickým, v tomto případě však pocitovým, spektrem.

Věčné ČSFD dilema. Hodnotit filmy optikou doby vzniku nebo současnosti? Dívat se na ně pohledem cílového diváka, když je film určený třeba spíš pro děti nebo hodnotit dospělým pohledem? Zohledňovat při hodnocení kvalitu v rámci žánru, nebo sladkou romantickou komedii vždy strhat, protože vám tenhle žánr nesedí a film jste viděli jen souhrou okolností? Myslím, že ani já v tomto nejsem konzistentní, už jsem určitě při několika filmech přimhouřil oko a hodnotil je v kontextu doby, kdy vznikly a už jsem tady zároveň mnohokrát psal o tom, jak se na filmu podepsal zub času. U Zlodějů kol se mi oko mhouřit nechce. Je to krásný a jednoduchý příběh s pěkným poselstvím, žádné hollywoodské ani současně evropské tlačení na emoční pilu, což má svoje kouzlo. Na mě je ale ta jednoduchost až přes čáru. Děj by vydal na krásnou knižní povídku, kterou bych nejspíš s nadšením a jedním dechem slupnul, ale na celovečerák je to prostě málo. Tudíž zaokrouhluji hodnocení dolů, ale uznávám, že ve své době to musel být originální počin, kdybych hodnotil v roce 1950, dal bych bez váhání o hvězdu víc a s tím, že tu má film v současnosti 85 % nijak nepolemizuji. Určitě stojí za vidění.

Rok 2020 - viděno asi po deseti letech, ve starém formátu 4:3, plus mínus popáté. Jen jsem se utvrdil v dojmech z projekce poslední. Tu si i přes výrazný časový odstup pamatuji, pustil jsem si totiž tehdy Titanic hned poté, co jsem dočetl knížku od Miloše Hubáčka a tehdy mě film vzal asi nejvíc i přesto, že jsem ho viděl už několikrát dřív. Znal jsem podrobněji osudy prominentních cestujících i celé historie kolem Titaniku a o to víc jsem si přál, ať už loď narazí a příběh Jacka a Kate se dostane trochu do pozadí. Ta romantická linka na mě byla trošičku přeslazená už kdysi a teď mám po těch letech pocit, že na ní zub času navíc zanechal stopy... a nebo jsem zkrátka, co se romatiky týká, ještě cyničtější. Zároveň mě ale Titanic opět utvrdil v tom, že v rámci katastrofického žánru je neuvěřitelně nadčasový. Technologie za víc jak dvacet let urazila obrovský kus cesty, ale Titanic, i když si ho pustíte ve 4:3, v tomto ohledu v souboji s časem obstál. Ty scény po nárazu lodi jsou prostě strhující. A stejně jako technická stránka filmu obstála i hudba. Dnes už bych si ji asi pravidelně do sluchátek nepouštěl, ale s filmem funguje naprosto dokonale.

Když předloha je tak silná, že se z ní snad nedá natočit mizerný film. Potvrzuje to i tato TV adaptace. Přiznávám, že jsem animovanou verzi neviděl a docela věřím tomu, že řadě lidí, kteří ji viděli, pak přijde tato hraná TV verze jako naprosto zbytečná. Za mě je to ale další způsob, jak se s Orwellovou klasikou seznámit. Způsob, z kterého je nižší rozpočet trochu cítit a který sází na ne zrovna oblíbenou techniku animování úst živých zvířat, ale i tak předlohu zpracovává důstojně. Škoda jen trochu uspěchaného konce, dalo se z toho vymáčknout víc.

Hmmm... Na dřeň... ambiciózní název. Z mého pohledu film na úplnou dřeň nejde, i tak se ale docela zarývá pod kůži. Jako bych už všechno někde viděl, i když často ve filmech natočených později nebo více méně souběžně (na první dobrou mě napadají především filmy Silnější a trochu i Nedotknutelní). Marion je opět úžasná a svým výkonem výslednému dojmu výraznou měrou přidává. Role, v níž předvede okouzlující šarm i strhanost hraničící s ošklivostí, jí náramně sedí. I představitel hlavní role, s kterým jsem měl tu čest poprvé, má charisma odpovídající ztvárněné postavě. Pokud jde o samotný děj, párkrát pobaví (tetování, převzetí sázkařského byznysu), občas je toporný (celá příběhová linka se skrytými kamerami), ale po většinu času pozornost udržuje. Skoro celý film jsem si nebyl jistý, jestli jsem s hlavními postavami na jedné lodi, nebo ne. Posledních deset minut bylo vlastně takovým testem. A jeho výsledek? Spoustu filmů mě vzalo víc, ale na jedné lodi jsem s hlavními hrdiny přece jen byl. Plusové body přidávám i za vkusné a s mírou používané hrátky s kamerou a taky za perfektně zvolený soundtrack. Zjistil jsem, že to byl už sedmý film s hudbou od Desplata, který jsem viděl, ale až díky němu jsem se o Desplatově existenci dozvěděl. Btw ten sekundární český název Pachuť krve by mohl být nominován na jeden z nejhorších českých názvů ever. To je fakt těžce mimo.

Takové svižné opáčko Louisovy tvorby. Zaměřuje si vyloženě na profesní kariéru, z osobního života je zmíněno jen to, co s ní bezprostředně souvisí - dětství, hra na klavír v barech, infarkt... Dokonce nedojde ani na pěstování růží :o) Já bych si klidně dopřál dvojnásobnou stopáž, ale někdy je méně více a pro TV formát má tento dokument všechny potřebné atributy - zajímavé záběry z Louisovy rané tvorby, správný mix mluvících hlav a voiceover, který propojuje ty nejdůležitější milníky jeho kariéry.

Jako objevováni a rozšiřování světa Star Wars vynikající - zajímavé planety, rasy, klany, jednotlivé postavy, technologie,... Ale nic víc. Především scénář je jak z nějaké průměrné počítačové hry nebo z kartiček Náhoda v Monopoly nebo Dostizích a sázkách - tady máš 1. misi, odleť na planetu č. 2. Aby sis získal přízeň místních, musíš splnit další misi. Odleť na planetu č. 3, potkaly tě technické potíže, abys je překonal, hoď na kostce pětku nebo šestku. Díly jsou krátké a ze začátku na sebe navazují opravdu jen velmi lehce - asi jako sitcomy. U tohoto žánru bych ale chtěl zažívat ten pocit, kdy se u závěrečných titulků už nemůžu dočkat dalšího dílu. Takový pocit ale Mandalorian ani trochu nepřináší. Od šestého dílu se to přece jen zlepší, ale nijak závratně. Každopádně se na seriál z důvodů uvedených v první větě budu rád dívat i dál. Jako kulisa k víkendovému obědu je to fajn, já budu rád poznávat další zákoutí SW universa a doufat, že se zase časem vynoří někde nějaké nové SW zjevení, jakým pro mě byl Rogue One. UPDATE PO 2. SÉRII: Přidávám jednu hvězdu. Ne že by se charakter seriálu nějak výrazně změnil. Pořád je to spíš nahodilé putování a pořád postrádá silnější cliffhangery. Ani nyní se po žádném z dílů nedostavuje neodolatelné nutkání pustit si hned další díl. Jenže potenciál Grogu je tu výrazněji vytěžen, aniž by docházelo k přehnané infantilnosti, Manda i další klaďasové mají mnohem větší koule než v první sérii a hlavně - Moff Gideon. Sakra, to je SW záporák, jak má být. Proč takového týpka - jak charakterem, tak herecky - neměla nová trilogie? To by bylo hned o něčem jiném.

Mareček patří do kategorie neokoukatelných filmů. Vynikající herecké obsazení, humor, který opakovaně lechtá bránici. Nejvíc se vždycky tetelím blahem, když je Hujer vyslán před hodinou pro pana učitele. Potutelná a zároveň ve sportovním duchu vedená šikana třídních šplhounů a oblíbenců mi byla vždycky blízká.

Hlavní hudební motiv a pasáže s jízdou na kole jsou za šest hvězd. (Nejen) herecky obnažená Jana Plodková výborná. Je půvabná a zároveň sebevědomá a to pro tuto roli stačí. Ne, že by to bylo málo. Scénář zajímavý a na to, že českých válečných filmů už vznikly mraky, tak docela originální. Co u mě film sráží na (silné) tři hvězdy, je děsný casting, s výjimkou už zmíněné Jany Plodkové. I u velkých hollywoodských hvězd téměř vždy přestanu po chvíli vnímat herce a začnu vnímat jejich postavy. Tady ale nevidím Vrbatu a další zaměstnance rozhlasu. Vidím Daniela, Melíškovou, Myšičku, Budaře, Novákovou... Mám tyhle herce vesměs rád, ale tady to prostě nějak nefunguje. Nevidím příběh, vidím hrající herce. Zkrátka casting je nějaký takový prvoplánový a to se týká i dalších větších či menších rolí. Vím, že řada herců v době vzniku ještě nebyla tak okoukaná jako dnes, ale možná se právě už tady vytvářely nějaké škatulky. S odvážnějším castingem bych si film zkrátka užil ještě o pořádný kus víc.