Kivis

Výborná komedie a jedna z prvních (ne-li vůbec první) Funèsova one-man show. Kvalita a množství humoru nabírá grády pomaleji, ale o to jistěji. Pasáže ve vězení, to je ryzí radost. Škoda, že finální dojem z filmu výrazně poškodí přetažený závěr. Posledních deset až patnáct minut se dalo smrsknout tak do dvou. Snaha dovyprávět všechny příběhové linky je zdlouhavá a upadá během ní i kvalita humoru. Ultramaraton Louise de Funèse, 33 filmů v 59 hodinách, 8.-10. 5. 2020

Zábavná road movie s kvalitním a svižným scénářem. Nestojí jen na jednom herci, jak řada pozdějších filmů s Funèsem. Zápletka v rámci žánru nijak originální, ale velmi dobře vybroušená. Vypravování na cestu, celnice, krávy a "ragbyové utkání" v baru patří k nejzábavnějším okamžikům, ale film baví po celou dobu i perfektním konverzačním humorem. Jen koktání syna mi přišlo trochu zbytečné, jinak ale ve filmu nebyly žádné výraznější hluché momenty. Vždycky jsem říkal, že by měl Funèse zkusit nadabovat nějaký imitátor, ale dabing a imitace není úplně stejný sport, takže jsem byl velmi zvědavý na svoje první setkání s Faltusem. A dopadlo to na jedničku. Ultramaraton Louise de Funèse, 33 filmů v 59 hodinách, 8.-10. 5. 2020

O třídu slabší než Nový papež. I když by mě hodně zajímalo, jak bych tyto dvě série porovnával, kdybych je viděl ve správném pořadí, ale myslím, že by se moje hodnocení nijak výrazně nelišilo. Nový papež je mnohem sorrentinovější a jestli jsem mu lehce vytýkal, že je do sebe občas až moc zahleděný, u Mladého papeže jsem si uvědomil, jak moc mám vlastně tenhle Sorrentinův někdy až manýrický rukopis rád. U Mladého papeže je ho totiž poskrovnu. Zato je v něm mnohem víc nudných a předvídatelných dialogů i zápletek a o kus méně zajímavé sorrentinovské hudby. Oproti Novému papežovi jsem se tady chvílemi opravdu nudil - třeba rozhovor papeže s premiérem byl tohoto nejlepším příkladem. A jak seriál směřoval ke konci, začal mi chvílemi připomínat Lásku nebeskou. Nic proti ní, ale přeci jen od Sorrentina jsem zvyklý na rafinovanější vyprávění o lásce a citech. Jude Law hraje sice skvěle, ale tak nějak se mi potvrdilo to, co jsem si přál u Nového papeže, kde jsem doufal, že Law dostane co nejméně prostoru. Malkovich je totiž stejně jako celá novější série o třídu výš - ale ne herectvím, nýbrž tím, jak je jeho role napsaná. Zkrátka jako by si Sorrentino v Mladém papežovi osahával terén, aby jej mohl v Novém papežovi nemilosrdně obsadit. Nicméně i toto osahávání terénu bylo po většinu času poutavé a jak už tu bylo párkrát napsáno - Mladý a Nový papež nemůžou existovat jeden bez druhého. Až dohromady vytvářejí komplexní celek.

Parádní choreografie, Louis je prostě skvělý tanečník, což dokazuje i v mnoha jiných filmech. Celý film má svižné tempo, Alors on danse od Tata Bojs mám nastavené jako vyzvánění na telefonu a pohádka o vlkovi a jehňátku je jedním z mých nejsilnějších hororových zážitků.

Údolí včel diváka v prologu chytne, pak ho pustí, aby následně začalo smyčku zase pomalu, ale o to silněji utahovat. Film o víře, věrnosti, přátelství a náboženském fanatismu se silnou gradací. O tom, jak tenká může hranice mezi silnou vírou a fanatismem být...

Film, který trvá přes dvě hodiny, nic moc se v něm po většinu doby neděje, ale stejně bych se na něj vydržel dívat třeba jednou tak dlouho. Piráti na vlnách nestojí na rafinovaném příběhu s překvapivým rozuzlením, ale na nebetyčně chytlavé atmosféře. Celý ten film by se dal přirovnat k pokerové partii, v níž držíte na začátku silné karty (perfektní casting), ale na stůl pořád ne a ne přijít ta jediná karta, kterou ještě potřebujete (alespoň jeden příběhový moment, který by film posunul do kategorie "kultovní" nebo alespoň nějaký originální silný závěr). Jenže vy s těmi kartami dokážete blafovat tak zdařile, že všichni hráči se silnějšími kombinacemi postupně zahodí a vy shrábnete pořádnou hromadu žetonů k sobě. Přesně takoví jsou Piráti na vlnách a já na férovku přiznávám - nechal jsem se oblafnout a přišel o všech pět hvězd, které byly ve hře.

Výborný dokument. Nic převratného co do formy - klasická sbírka mluvících hlav, ale vynikající co do obsahu. Já to říkám pořád, že u dokumentů může být originální forma maximálně lehkou přidanou hodnotou, ale mám pocit, že je trend bohužel opačný a i v dokumentech je na formu čím dál častěji kladen větší důraz než na obsah. Ale zpět k Finanční krizi. Práce, kterou dokumentaristé odvedli, je úctyhodná. Daří se jim celou problematiku finančního světa a piklů zploštit tak, aby základní principy pochopil i průměrně inteligentní laik. Na někoho může možná dokument působit tendenčně, určitě nenechává nějaký otevřený konec a diváku, udělej si názor sám. Jenže k tomu přispěli samotní strůjci finanční krize, kteří rozhovory vesměs odmítli a z rozhovorů s těmi odvážnějšími dali tvůrci do filmu takové pasáže, aby z nich udělali hajzlíky, trouby, ignoranty,... Jenže když je nahrávka, nedá se než smečovat. O finanční krizi už jsem něco zhlédnul i přečetl, ale až tady tento dokument mi podal ucelený obraz a uvědomění si, že po Reganovi, Bushovi, Clintonovi a Bushovi jr. vsadil i Obama na stejnou kliku finančních expertů... aneb volte koho chcete, finanční lobby si vždy cestu ke štěstí najde a tento citát tesat do kamene: "Finanční inženýři berou čtyřikrát tolik co stavební. Stavební inženýři staví jen mosty, zatímco finanční staví sny. A když se sny změní v noční můry, odskáčou to ti nejobyčejnější lidé."

Equilibriu docela dlouho něco chybí... že by emoce? Jako klobouk dolů před odvahou udělat film o světě bez emocí, ale kdyby se ty emoce kolem hlavního hrdiny začaly točit o něco dřív, vůbec bych se nezlobil. Úplně mě ani neoslovil ten feeling sci-fi z poloviny "devadesátek", až ex-post jsem zíral, že je film natočený až v roce 2002. Rozpočet na efekty musel být asi extrémně nízký. Ve starším Matrixu nebo v Mužích v černém jsou vizuální efekty o pořádný kus lepší. Ale ze všeho nejvíc Equilibrium podle mě sráží nevyážené balancování mezi tím, jestli se film bere vážně nebo ne. Všechny tyhle výtky se pak dokonale protnou v zářezu do obličeje jednoho ze záporáků. Jestli se v tomto filmu něco povedlo, tak vytvoření "divnoatmosféry", která však nemusí každému (třeba mně) sednout a perfektní akční scény. Gunkata je zábavná a atraktivní záležitost, takový elegantnější Jackie Chan styl... a už jsme zase u toho, oč tu běží... bere se Equilibrium vážně nebo ne?

Už ani nespočítám, kolikrát jsme Mrtvou nevěstu viděl - jak v originále, tak s dabingem. V obou variantách je to skvělá zábavná a svižná podívaná. Nádherný kontrast ponurého světa a barevného záhrobí, poutavý příběh, úchvatná animace, perfektní hudba, správně dávkovaný humor... Na tenhle snímek bych zkrátka mohl vykřičet do světa spoustu superlativů, ale "Pššššt. Jsme v kostele."

Tak jsem tak trochu omylem viděl dřív Nového papeže než Mladého. Na zážitku to ale nijak neubírá. Možná právě naopak. Co někteří budou vnímat jako slabší odvar první série, jsem si nebetyčně užil. John Malkovich je výborný a pro Sorrentina mám prostě slabost. I když i on má samozřejmě slabší chvilky a někdy už z toho čiší okouzlenost sebou samým. Ale to mu často rád odpouštím a obzvlášť v tomto případě, kde je těchto okamžiků při osmihodinové stopáži opravdu poskrovnu. Nový papež je vynikající podívaná díky scénáři, režii, hercům a jak už je u Sorrentina dobrým zvykem, i hudbě. Tak jen doufám, že to s papežskou sérií nedopadne jako s většinou povedených seriálů a nebudou ji dojit dalšími pokračováními tak dlouho, dokud úplně nevyčpí. Konec této série papežovi sluší.