Kivis

Typ komedie, u které se po většinu času usmíváte, ale prakticky ani jednou se od srdce nezasmějete. Ambiciózní plán natáhnout krátkometrážní seriál do podoby celovečeráku končí podobně rozpačitě jako prezidentská kampaň Jana Fischera v roce 2013. Nejsilnějšími momenty jsou zásahy do předvolební kampaně a prosakování Tondy Blaníka do veřejného života. Kdyby tyto pasáže s trochou omáčky autoři sestříhali do pěti, šesti desetiminutových dílů seriálu, mohly by patřit k Blaníkově zlatému fondu. Takhle je to spíše takový načančaný chlebíček z volebního štábu, po jehož nakousnutí zjistíte, že už na stole pár dní leží, a že jeho sežvýkání zabere víc úsilí, než by se na první pohled mohlo zdát.

Fajn film aneb kategorie "do televize dobrý". Hodnotím spíše v rámci žánru příběhů z válečného období. V tomto kontextu patří Dáma ve zlatém opravdu spíše k průměru nebo lehkému podprůměru. Příběh samotný sílu má a milionkrát zpracované téma války a křivd přináší z poměrně netradičního pohledu - odebrání uměleckých děl, šperků a dalšího majetku nacisty, jejich následnou cestu nacistickými kancelářemi, zasedačkami, domácnostmi až do muzeí a následnou snahu o navrácení původním majitelům. Největší ztrátu oproti jiným dramatům pracujícím s tématem druhé světové války nabírá Dáma ve zlatém v hereckých výkonech, slabším scénáři a celkové atmosféře. Celé je to tak nějak rakousky chladné a člověk se do příběhu úplně nevnoří. Možná je to záměr a britský štáb chtěl ve Vídni skutečně navodit atmosféru podobnou Komisaři Rexovi, vyhnout se hollywoodské velkoleposti a klišé a odvyprávět příběh spíš věcně. Podle mě je to škoda, ale i tak jsem rád, že jsem film viděl. Nepřinesl mi sice silný zážitek, ale aspoň jsem zase poznal další kus historie.

Lítost. Ta ve mně převládá den po zhlédnutí. Čím dál víc si totiž uvědomuju, jaký měl ten námět potenciál. Stačilo by, kdyby se ho ujal někdo šikovnější s bohatšími zkušenostmi. Celé mi to připadalo v takovém "prcičkovském" stylu a když jsem v Segalově portfoliu uviděl 50x a stále poprvé, vše do sebe zapadlo. Tolik afektovaného herectví, tolik nesmyslného chování postav, ta nejtuctovější hudba, jakou si dokážete představit,... Chápu, že to má být asi především parodie na boxerská dramata, takové boxerské Scary Movie. Ale u Scary Movie je vše od začátku do konce vyhnané do maxima. Zpátky do ringu se po většinu doby plácá někde na půl cesty mezi totální parodií a klasickou komedií a chvílemi se dokonce snaží tvářit docela vážně, skoro až jako drama. Výsledek je plochý jak boxerův nos. A vrátím se na začátek - když pomyslím, jak zajímavý by to mohl být film, kdyby se ho chopil někdo, kdo umí humor používat trochu rafinovaněji, třeba tvůrci Nedotknutelných nebo v rámci Hollywoodu někdo, kdo umí připitomělé parodie dělat vlastně docela vkusně - třeba Seth MacFarlane... achjo.

Jako komedie s dokumentárními prvky na 4 hvězdy, jako dokumentární film na 2 hvězdy. Průměr tedy vychází na tři, ale za to, co Klusák předvedl v Osvětimi, si to opravdu víc jak dvě nezaslouží. Abych použil pojem hlavního hrdiny, je to "pseudodokument". Spousta scén hraných, na nějaký přesah, který by nabídl pohled na krajně pravicovou scénu a "obyčejné slušné Čechy, kterým se stýská po Adolfu Hitlerovi", jak hlásá anotace, zapomeňte. Místo toho sledujeme podivínskou rodinku, kterou režisér a jeho squadra stylizují přesně tak, jak si na začátku usmysleli. Vše vrcholí v Osvětimi, kdy Klusák najednou angažovaně skáče před kameru, Daliborka v jeho názorech pořádně vykoupe a pak se ještě snaží uměle vyprovokovat větší konflikt, aby měl závěr filmu ty pravé grády. "Dokumenty", které jsou točené s předem daným scénářem a vyzněním a ještě jsou z velké části hrané, mi jsou prostě proti srsti.

Netradiční, poetické, spíše dospělácké. Přesto se mi bohužel na tuto mořskou vlnu nepodařilo naskočit a nechat se jí pohltit. Animace a atmosféra sice zajímavá, ale příběh mě absolutně míjel. Často mi přišel zdlouhavý a fádní. Dle místního hodnocení i uznání od odborných porot na všemožných festivalech bude chyba možná ve mně.

Paradoxně jsem dřív viděl třídílný dokument na Prima Zoom, takže tento celovečerní film už mi nepřinesl nic navíc. V rámci stopáže vybrali autoři klíčové pasáže, chyběla mi tam snad jen část týkající se přípravy na první cestu jako studování jazyků apod. Zbytek hodnocení se ztotožňuje s mým hodnocením zmíněného trojdílného dokumentu Miroslav Zikmund: Cesta stoletím.

Pořád to funguje. Natáčet cizí životy se může zdát jako práce snů pro každého dokumentaristu, ale věřím, že vybrat ze všech těch životních eskapád jen tu dřeň, která se vejde do necelé hodinky, udržet ochotu většiny hlavních hrdinů k natáčení ve složitých životních situacích a nakonec z nich tu dřeň i dostat - to je kumšt. Heleně Třeštíkové se to daří a v jedinečném projektu dokumentuje nejen běh života, ztrátu ambicí, nalezení ambicí nových, přehodnocení životních priorit a mnohé další osobní i rodinné etudy, ale i proměny doby jako takové. Obrovská změna mezi první a druhou sérií se dá čekat, ale měl jsem obavy, že mezi druhou a třetí sérii už takové posuny v životě a natož pak ve světě kolem nebudou. Naštěstí jsem se pletl. Opravdu podařený projekt, kde autorka nemusí okatě a angažovaně tlačit na pilu a stávat se hybatelkou děje, jak je to dnes moderní u všech těch Remundů a Klusáků. Zajímavost jednotlivých epizod samořejmě kolísá a já hodnotím především celek včetně předchozích dílů - ze zhlédnutí pouze poslední série nemůže člověk nic moc mít. Slabší jsou příběhy Mirky a Antonína a především Zuzany a Vladimíra. Tam je to tak na tři hvězdy - u 5. epizody na silnější, u 4. naopak s odřenýma ušima. Další čtyři příběhy jsou však na plný počet, protože - jak říká okřídlené rčení - tohle napíše jedině život.

Krása. Jestli předělávat klasické příběhy a přibližovat je atraktivně dalším generacím, tak prosím takto. Nádherná animace, ideálně namíchaný poměr obou dějových linek, chytlavá hudba, sympatické postavy a to vše bez přehnaného zploštění předlohy. Jak propastný rozdíl třeba oproti nejnovější Vánoční koledě.

Vzpomínám si, jak jsem dal Kobrám a užovkám nadšeně pět hvězd a pochválil je i v komentáři. Ale asi se mi o tom zdálo, protože teď koukám, že tu nemám ani hodnocení, ani komentář. Takže znovu. Největší překvapení z české tvorby za poslední roky. Trailer vypadal atraktivně, ale to už tak u trailerů bývá, takže jsem si nedělal přehnané iluze. Jenže tenhle film neuvěřitelně šlape. Nemám co vytknout a pokud bych měl naopak něco vypíchnout, tak to budou dialogy. Jsou tak civilní, jako by je psal sám život. Žádný filmový kýč, ke kterému by to u rodinného dramatu mohlo snadno sklouznout. Na první zhlédnutí jednička s hvězdičkou. Zároveň film působí jako trvalka, která s časem a s dalším zhlédnutím neztratí nic ze své krásy. Trochu překvapivě ale druhá projekce (asi po roce) nebyla taková síla. I tak nechávám plné hodnocení.

S takovou osobností se dokument točí sám... chtělo by se říct... ale jak poodhaluje Petr Horký, ono to zas až tak jednoduché není. Dostat z profesionála Miroslava Zikmunda emoce a nečekané odpovědi, to je docela kumšt. A tak to řeší přípravou různých překvapení třeba v podobě nečekaných setkání. Velmi povedený dokument, který stručně ve 150 minutách (takový malý paradox) představuje životní dráhu i osobnost jednoho ze tří největších cestovatelů české historie. Fanoušky Z+H potěší a někoho třeba ponoukne k tomu, aby se o tuto dvojici začal zajímat víc. Bohulibý počin.