Jeoffrey

To mi bylo asi 8 let, když do našeho místního obchůdku přivezli první dva arkádové hrací automaty. Na jednom byla nějaká závodní hra a na druhé byl Street Fighter II. S oběma bratranci, kteří byli v obdobném věku jsme tehdy doma pomáhali jako zběsilí, abychom si vydělali nějaké ty drobné a mohli si dojít zahrát tuhle bojovou hru - jedna hra za 2 koruny, to byla cena... Pamatuji si, že nejlíp mi to šlo za Blanku, protože jsem ve správný okamžik dokázal spamovat soupeře elektrickými útoky, bohužel se mí soupeři dokázali docela rychle adaptovat a ještě dnes si pamatuji jednu z velkých dětských proher, kdy jeden z bratranců jenom s Guilem spamoval ty jeho útoky na dálku a je se k němu nemohl s tou svojí elektrikou vůbec dostat... Byla to spousta krásných zážitků, doba herních automatů, která nám ale vydržela jen pár měsíců, protože pak jeden bratranec dostal herní konzoli Atari a druhý stolní počítač 486 a Street Fightera II nám nahradil Mortal Kombat... Když jsem pak byl starší, tak jsem narazil na hraný film s Van Dammem, který jsem ani nedokoukal a říkal si, že další věci z tohoto universa radši už nechci vidět... No a udělal jsem chybu, protože tahle anime adaptace je vážně docela povedená. Je tu většina postav ze hry, ukáží spoustu signifikantních útoků a i ty souboje mají šťávu. Jistě, štve mě, že moje oblíbená Blanka je tam spolu se Zangiefem asi tak minutu, Dhalsim tak pět a tak bych mohl pokračovat, ale když máte ve hře tolik postav... Dějově je to spíš průměr, nic epického, překvapivého, náročného, ale pokud máte ke hře určitý vztah, pak vám to stejně nedovolí si nějaké ty body přihodit... 7/10

Stejně jako u prvního filmu i u tohoto druhého bych dokázal najít nějaké věci, které mi ne zrovna sedly. Třeba to, jak se postavy do celé situace dostanou,nebo fakt že i ve filmu se zase z části recyklují osvědčené narativní metody jako v seriálu (musí tam být děti v ohrožení, protože to nejvíc zabírá pro vybudování emocí u diváků, musí tam být důraz na týmovou práci, musí dojít na Deku 100% a musí být způsob, jak si poradit s jeho následky...). Je zde ale mnohem víc věcí, které mi dokáží pomoci na tohle zapomenout a prohlásit, že jsem si to sakra užil! Potěšilo mě, že tady nemáme hlavního hrdinu, ale hlavní hrdiny. Bakugo dostává stejně prostoru jako Deku a po pravdě je i tady častokrát mnohem zajímavější a pro mě sympatičtější, protože je prostě víc "cool". Akce je čirá nádhera, je to naprostý dynamit a při posledním souboji mě napadlo jestli náhodou nekoukám na povedenou adaptaci něčeho ze světa Dragon Ballu. Studio Bones mě opět přesvědčilo, že akční scény zvládá na výbornou a tak bylo vše zběsilé, barevné, plné plynulých pohybů... Příběhově je to klasika, kdo zná seriál tuší co má čekat, ale stejně jako u seriálu spousta těch osvědčených narativních metod pořád u někoho jako jsem já funguje a tak dokážu v určitých momentech cítit soucit, jindy obavy o některou z postav a během soubojů sedět na okraji židle a skoro nedýchat napětím. Za mě se to zkrátka i tady povedlo a pro mě to byl opět silný zážitek. 8,8/10

V žánru slice of life je Tamayura i dle mého rozhodně jedním z těch nadprůměrných zážitků. Má to velmi dobře zvládnutou atmosféru (mě se zrovna použití Humoresky líbilo, víc jak třeba v devadesátých letech v reklamě na Heru), příjemné malebné prostředí (a i zajímavé fotky) a díky řešení takových věcí jako jsou sladkosti, fotografování a hledání Tamayur i dávku roztomilosti, zábavnosti i poetičnosti. Prostě mě to jako nahlédnutí do milého světa sympatických postav velmi příjemně uteklo, navnadilo na plnohodnotnou sérii a právě díky těm různým malým drobnostem a originálnostem, jako ty výše uvedené (či třeba i taková pískající Maon), je dost velká šance, že si na tohle anime ještě za dlouho vzpomenu. 7/10

Začátek je hodně roztahaný a plný nejrůznějších fantasy klišé, kdy si vzpomenete třeba na větu tipu "Za rozbřesku čtvrtého dne se dívej na východ". V druhé polovině se to zase zvrhne ve snahu o komplexní Hru o trůny, kdy ale dojde k tomu, že spoustu postav, kterou jsem měl v polovině první vlastně docela rád, najednou rád mít přestávám! A tak i když je to propracované, epické, zajímavé a dobře se na to dívá, jsem vlastně rád, že to už konečně končí a já nebudu muset sledovat další pokračování třeba o tom, jak je Remus posedlý (což se tady vleče asi jako posedlost Marleny v Tak jde čas) a jak moc a kam se ještě dokáže Istavan propadnout. Sakra já tohohle chlapíka měl ze začátku tak rád, byl to místní Han Solo a já mu jeho vysněný osud tak moc přál. No a nakonec jsem z toho všeho akorát rozpolcený a lehce otrávený, asi jako fanoušci The Last of Us po dohrání Part II. Viděl jsem zajímavý příběh, propracovaný, zamotaný... Viděl jsem čistokrevnou fantasy meče a magie. Viděl jsem spoustu vývoje charakterů a vztahů, ovšem málokdy k mé vlastní spokojenosti... Zatraceně, vždyť na konci asi jediný, koho mám rád bez výhrad, je samotný Guin. Bylo to v určitých ohledech fajn, ale už se k tomu nějak nechci nikdy vracet... 6/10

Takový obyčejný, krátký filmeček o jedné studentské romanci. Není tam nic nečekaného či dramatického, spíš to působí hodně civilně a lehce předvídatelně. Celé mi to přišlo jak sledovat zápisky v deníčku mladé puberťačky, co právě prochází svojí první láskou. Ale pořád je pro mě romantika tohohle Hakubo (Stmívání) mnohem zajímavější, než jiný film stejného jména. Autoři se snaží kromě obyčejného příběhu i o nějakou tu poezii a po stránce hudební i vizuální to u mě vlastně docela funguje, kdy dokonce díky tomu poslednímu namalovanému obrazu dokážu uvěřit, že v umění dokážou být zachycené umělcovi city a pocity. Hudba mi vyhovuje, mám klasiku docela rád... No a jaký byl tedy můj dojem? Rozhodně lehce nadprůměrný, ale na druhou stranu nemůžu říct, že bych byl nějak výrazně zasažený, nebo bych cítil potřebu se k tomuhle filmu v budoucnu znovu vracet. Takže ucházející jednohubka... 6,4/10

Jak mě první série příliš nebrala, tak ta druhá se mi už do vkusu trefuje mnohem víc. Bude to hlavně tím, že mi připadá, že se konečně vlastně něco děje, že je tady nějaký posun v charakterech, příběhu i té romantice. Také konečně přicházím na to, že i většina vedlejších postav tu není jen tak do počtu a hlavně Ishigami mě hodně zaujal a vůbec celý ten 11. díl, který se mu věnuje, považuji za sebe jako zatím nejlepší epizodu celého seriálu. Co se vtipů týká, je to podobné jako v první sezóně, občas jsem se něčemu zasmál, což je pro mě na komedii trochu málo, ale to bude spíš chyba mého smyslu pro humor, než naší Kaguji... 7/10

Dojmy po prvních pár dílech byly vcelku jasné. Říkal jsem si, že Japonci prostě mají docela rádi "Wildu Šejkspíra" a že z tohohle zase táhne Romeo a Julie na sto honů. Koncept světla a temnoty, bílé a černé - prostě yin a yang mi také něco říká a tak i tady jsem si byl jistý z čeho se čerpalo... Postupně jsem si i doplnil vzdělání o pár informací a tak třeba vím, že tohle anime je v podstatě prequel, nebo chcete-li původní lore ke stejnojmenné hře od společnosti Colopl. Tedy mě výsledek zase až tak nepřekvapil a asi ani nijak extra neurazil. Příběh měl pár nápadů, které se mi nezdály úplně marné a dokoukat se to nakonec taky dalo, i když ten závěr je hodně uspěchaný, klišé a pitomý... Na druhou stranu ale pak člověk třeba chápe, proč ti obezřetnější hrdinové likvidují své soupeře spálením na prach, protože některým prevítům evidentně rozseknutí vejpůl, rozdrcení, nebo i probodnutí důležitých orgánů prostě nestačí... Vztahy mezi ústředními postavami mě nijak nepřesvědčily o své hloubce a jestli mezi těmi hlavními měla být nějaká zajímavá romantická linka, tak mě to přišlo hodně chabé. Některé postavy mi nevadily, ale byla tady jedna, která mi byla krajně nesympatická a nepřekvapuje mě, že se z ní nakonec evidentně vyklube psychopat (viz. poslední scéna celého seriálu). Když si to vezmu kolem a kolem, viděl jsem docela obyčejnou reklamu na hru, průměrnou fantasy s nepovedeným koncem, který je ale vlastně začátek a něco, na co si možná už za měsíc nevzpomenu. 4,3/10

Dokázat do třiceti minut nacpat takhle povedený hořko-sladký příběh je výkon! Díky tomu, že většinu času vše vypráví roztomilá Flower jsem měl úsměv od ucha k uchu no a vzhledem k faktu, jak se to vyvíjelo mě to dokázalo i dojmout... Zkrátka mi to krásně sedlo a já si během pár minut třeba zase uvědomil, že nedokonalost je vlastně sympatická, nic není věčné, samota je... Těch třicet minut mi dalo hodně, víc než spousta filmů s mnohem delší stopáží. 8,5/10

Povím vám o tom, jak mi Scalp naprosto zkazil dojem z tohohle anime! Ono se mi to docela líbí, animačně je to pěkné, některé postavy jsem si oblíbil (Leo), ale po přečtení Scalpova komentáře (už v době kdy ho napsal) musím připustit, že má naprostou pravdu a dokonce i trefil kam se to celé bude ubírat a to už po prvním díle ?!? Ten pocit, že autor absolutně opomněl, že v Evropě se lidé nechovají tak jako v Asii a že my na sebe rozhodně nejsme tak přehnaně uctiví je příliš vidět a kazí mi to dojem. Fakt, že hlavní hrdinka většinu problémů opravdu řeší klasickým shounenovským způsobem, tedy obvyklé - nevzdávat se a makat mnohem víc než ostatní, protože to přeci zákonitě musí být vidět a to přeci musíme všichni docenit, se mi sem taky občas nějak extra nehodí. Takže díky pane kolego, kdybyste to tady nenapsal a já to nečetl (takže si za to vlastně stejně můžu sám), třeba bych si zrovna tohohle během sledování vůbec nevšímal a teď bych tu psal o sympatickém, pěkném seriálu... Boji mladé ženy se společností a o tom, jak šikovně autor nejdřív ukáže problém z jedné strany a pak to celé v druhé polovině dokáže otočit (udělá z nevýhod výhody). Vyzdvihoval bych tu dle mého pěknou animaci a slušný hudební podkres. Zabýval se tím, jak je mi spousta postav sympatická a že to vlastně má milou atmosféru. Ale takhle jsem u spousty dílu skřípal zuby a všímal si drobných nesrovnalostí a věcí co mi prostě neseděli a nedokázal jsem se tak dobře uvolnit a naladit na tu správnou klidnou vlnu, která by se ode mě očekávala. Tedy co s tím? Slabé 4 nebo silné 3, to je to, oč tu běží! Silné 3.. 6,4/10

Ze začátku mě tohle anime hodně bavilo. Líbilo se mi, jak otevřeně spolu postavy komunikují, říkají si své city a pocity a chovají se poměrně dospěle a uvěřitelně. Postupně se to ale mění a konec je neskutečně uspěchaný, vynechává spoustu důležitého vývoje a tak celkové vyznění některých rozhodnutí působí nakonec úplně jinak, než jak je v manze. Ano, četl jsem mangu a i když se mi nelíbilo, kolik času tam trvá, než si postavy doopravdy uvědomí, jak to s city mají a jak viditelné to celé je pro čtenáře, nakonec to vše dává smysl. Tady jsou vynechané hned 2 důležité postavy, chybí vývoj vztahu mezi hlavní dvojicí a zároveň totální ochladnutí vztahu jiného, což pak vede ke scéně na lavičce z posledního dílu, kdy jsou k sobě oba konečně zase upřímní, což dost dlouho nedokázali. Manga je prostě o něco lepší, vysvětluje a ukazuje na čem ve vztazích záleží. Tady je to celé takové divné, bez kontextu... Takže nemůžu být nějak extra spokojený, jako adaptace je to dobré tak akorát první polovinu, kdy vše dává smysl, pak už je to jen zkrácená a nic neříkající verze klasického romantického čtyřúhelníku. 5,5/10