Boku no Hero Academia the Movie 2: Heroes:Rising

O level lepší než první film, ačkoliv strukturou vyprávění vlastně téměř identický. Celá třída se opět nalézá na odlehlém místě odkázaná sama na sebe, a opět musí bojovat proti padouchům a k tomu ještě zachraňovat civilisty. Padouši jsou ovšem výraznější, souboje delší a vymazlenější, a dočkáme se i něčeho, co připomíná promyšlené plánování civilní obrany (pro mě nejzajímavější část filmu). Některým menším failům se to ovšem neubránilo - zase tu máme záchranu dítěte, která se  tak osvědčila ve čtvrté sérii, že musí být pro jistotu zopakována, a také to vypadá, že vesničané na ostrově jsou prakticky bez schopností a tudíž zcela odkázáni na pomoc školní třídy 1A. A pořád je to jen filler, takže po nečekaně vyřešeném finálním zúčtování si bohužel musí vypomoct scénáristickou berličkou ztráty paměti důležité postavy, aby se nenarušila hlavní vyprávěcí linka. (03.10.2021)

My Hero Academia mám rád kvůli přesně jednomu důvodu. Bere to dost ohraný koncept a s naprostým přiznáním toho, že to je ohraný koncept ho vyždímá do naprostého maxima. První série byla obyčejná superhrdinská bojůvka, druhá série přinesla úžasný turnaj s velice pěkně napsanými souboji a rozvojem postav, třetí série přinesla konfrontaci dvou polobohů a lehce potemněla, a když už to zrovna vypadalo, že se tento seriál nemá kam posunout a bude dělat pořád ty stejné věci, tak přišla čtvrtá série, která zamířila lehounce depresivnějším stylem, ale zároveň si uchovala své kořeny. Ve zkratce, příběh se odpíchl od něčeho ukrutně obyčejného, ale kvalitního, k lehkým inovacím se zachováním starých kvalit. A potom přišel tento film, který tuhle evoluci vrátil na naprostý začátek a navíc ještě zbořil podlahu (místo obvyklého stropu). Je tady další supersilný záporák, ale nemá žádnou osobnost. Pokud něco, tak lehce připomíná Otce z Fullmetal Alchemist, ale je asi tak o nekonečně procent nudnější, jelikož je bez jediného zajímavého rysu. Stejně tak všichni jeho pomocníci jsou jen obyčejní poskoci. Naše oblíbená třída 1A je na všechno zase sama. OK, beru, jsou to protagonisti, měli by tam být oni, fajn. Ale jak to tak bývá, tak všechny problémy zase vyřeší Deku, a vyřeší je tím, že prostě magicky překoná všechny své hranice. Problém magického překonávání svých hranic je to, že to poprvé funguje báječně. Podruhé to dává smysl. Potřetí to chce už nějaké vysvětlení, ale ještě se to dá. A po čtvrté už je to naprosto otravné, očekávané a neoriginální řešení, které způsobí to, že o postavu ztrácím strach. Protože vím, že vždy své hranice nějak překoná. Nejsem člověk, který by hodně nadával na plot-armor hlavních postav, to je prostě nutnost, kterou dobrý příběh potřebuje. Ale když se to použije třikrát za 90 minut, tak z toho mám pocit, jako by mě někdo pleskl do varlat. Největší strach mám ovšem z toho, že největší síla tohoto filmu bude v páté sérii zahozena. Protože tento film přinesl něco ve skrze pozitivního a to je konečně nějaký rapidní vývoj dvou znesvářených přátel, Dekua a Katchana. Jejich pomalé sbližování jsme v seriálu už viděli, ale tady konečně vidíme vzájemné uznání, přiblížení, ale zároveň zachování si vlastních charakterových rysů. Fakt hodně doufám, že se pátá série nevrátí ke konstantně nasranému Katchanovi a k smrti vyděšenému Dekuovi, ale tohle sblížení, ač pouze tváří v tvář jisté smrti, bude alespoň minimálně reflektováno. Bohužel, konec s dočasnou amnézií nasvědčuje, že tomu tak nebude. Ve zkratce, My Hero Academia už dokázala, že dokáže klišé koncept udělat fakt dobře a pomalu se od toho klišé začala vzdalovat. Tento film se ale vrátil na začátek a navíc to je poprvé, kdy fenomenální bitka není fenomenální, ale ukrutně nezajímavá, bezemoční a nudná. (16.10.2020)

Stejně jako u prvního filmu i u tohoto druhého bych dokázal najít nějaké věci, které mi ne zrovna sedly. Třeba to, jak se postavy do celé situace dostanou,nebo fakt že i ve filmu se zase z části recyklují osvědčené narativní metody jako v seriálu (musí tam být děti v ohrožení, protože to nejvíc zabírá pro vybudování emocí u diváků, musí tam být důraz na týmovou práci, musí dojít na Deku 100% a musí být způsob, jak si poradit s jeho následky...). Je zde ale mnohem víc věcí, které mi dokáží pomoci na tohle zapomenout a prohlásit, že jsem si to sakra užil! Potěšilo mě, že tady nemáme hlavního hrdinu, ale hlavní hrdiny. Bakugo dostává stejně prostoru jako Deku a po pravdě je i tady častokrát mnohem zajímavější a pro mě sympatičtější, protože je prostě víc "cool". Akce je čirá nádhera, je to naprostý dynamit a při posledním souboji mě napadlo jestli náhodou nekoukám na povedenou adaptaci něčeho ze světa Dragon Ballu. Studio Bones mě opět přesvědčilo, že akční scény zvládá na výbornou a tak bylo vše zběsilé, barevné, plné plynulých pohybů... Příběhově je to klasika, kdo zná seriál tuší co má čekat, ale stejně jako u seriálu spousta těch osvědčených narativních metod pořád u někoho jako jsem já funguje a tak dokážu v určitých momentech cítit soucit, jindy obavy o některou z postav a během soubojů sedět na okraji židle a skoro nedýchat napětím. Za mě se to zkrátka i tady povedlo a pro mě to byl opět silný zážitek. 8,8/10 (11.07.2020)

Dojmy - Wow. Druhý film My Hero Academia a já jsem hodně spokojen. Příběh je o trochu lepší než z prvního filmu a také atmosféricky odlišný než Two Heroes. Postavy tu byli bombastické a emočně skvěle napsané. Postava Bakuga si mě fakt získala a po tomhle filmu ho začinám mít hodně rád. Hudba a Akce... musím říct, že jsem seděl na prdeli a jen hleděl a hleděl. Tady akce a hudba byla zvládnuta na úplně jiný level. Finální boj Deku a Bakugo vs Nine považuji za jeden z nejlepších soubojů a jedno ze nejlepších finále celkově. Akce byla emotivní, krasná, drsná a s doprovodem písně Might+U, která zazněla už ve 4 sérii při záchraně Eri... nemám slov. Prostředí a vizual pecka, další nápaditý ostrov, tentokrat žádný moderní město, ale klidná vesnice. I tak na pohled krásná. Za mě rozhodně lepší než první film a opět povinně doporučuji všem MHA fanouškum, ale i fanouškum celkového Anime. Celkové Hodnocení - 100% (12.10.2021)

Lepší než první film. Sice tady máme klišé momenty (záchrana dětí, kdy je jedno z nich "strašně" důležité, "lehce vynucená" spolupráce - nejen s Bakugem ;), odříznutí od jakékoliv pomocí? Check. Padouši jsou nejdříve strašně silní a pak je čirou náhodou všichni hravě porazí? Yup, yup. A "náhlá síla" - to jsem se na chvíli zarazila, zda nebyli autoři náhodou opilí, protože "ne vše je přece dovoleno", protože by tím popírali logiku samotného seriálu. Ale aby to neznělo jen jako kritika - lemme fangirl about Bakugo cuz no reason :D snad jenom to, že je 100x lepší než celý Deku - jsem strašně ráda, že už to není "jenom" o Dekovi a jeho řvaní, ale tentokrát nám stejně často a stejně hlasitě (možná i hlasitěji) řve i Bakugou, kterého jsem si v průběhu seriálu moc oblíbila a hravě strčí zelenovlasého hlavního hrdinu do kapsy. Při posledním souboji to byl samý Super Saiyan, ale pobavilo, a to je hlavní. (A dokonce na začátku dostaneme trochu našich známých padouchů ze seriálu ;) more of Dabi-saaaaaan, please) Hoši z Bones to hold umí krásně spracovat, odvyprávět a naladit vás do správné noty. A co teprve ta hudba? Eargasm. 9/10 (14.09.2020)