LEATHERFAC

Seriál dopadl skvěle - všichni (co přežili) jsou nakonec spokojení...kromě fanoušků :-D PS: Ramin Djawadi je génius, génius, génius!

Dětská část za čtyři, dospělá za dvě. Ve druhé polovině s nástupem dospěláků tak nějak odvane i to kouzlo vzpomínek na naše dětství a jeho magie. Herci na rozdíl od těch dětských už nejsou zdaleka tak sympatičtí (snad jen s vyjímkou Billla, Beverly a tlouštíka) a tísnivá atmosféra zrovna tak. Richie i Eddie jsou v dospělé verzi naprosto otřesní, stejně jako do nebe volající trapné finále. Škoda. Jinak u nové verze je mi sympatické, že dětská část neprobíhá tak jako tady formou vzpomínek ale sledujeme příběh chronologicky a dospělí se objeví až ve druhé části. Mě osobně je to příjemnější. Jsem zvědavý na druhou část, jak se tvůrci poperou s tou dospěláckou částí...

Více psychologický než detektivka, řekl bych. Trio Fialová, Kvietik, Romančík jsou výborní a Chudík s Polonyim naplňujují dokonale svoje úlohy. Jen mi v tom trochu chybí to Kalašovské napětí a tísnivá atmosféra strachu.

Jen tak přemýšlím, kdo z horkých kandidátů je aktuálně dostatečně silný (duševně i fyzicky) k tomu, aby byl schopný vládnout na železném trůnu. Matka draků se během posledních tří sérií postupně začíná měnit ze sympatické bojovnice za spravedlnost, v afektovanou podrážděnou nevyzrálou fůrii s permanentním PMS, která už má pouze jediný cíl - železný trůn a to za každou cenu, bez ohledu na to, jestli má na něj stále ještě oprávněný nárok. Což definitivně potvrdila způsobem, jakým se postavila k informaci, kým ve skutečnosti je Jon. Ten se pro změnu začíná občas chovat jako pan podpantoflík a tak je vlastně oba dva jejich vztah paradoxně začal oslabovat, oproti logickému očekávání, že z nich bude neporazitelný pár. Oproti tomu spojení Eurona a Cercei se zdá pro oba velmi posilující, na duchu i na těle Dokonce se jim podařilo (jak se zdá) společně vyřešit hlavní nebezpečí jejich nepřátel - což jsou draci. Daenearys je spontánní, občas afektovaná, což ji oslabuje. Cercei je oproti tomu chladná a rafinovaná a nemá prakticky jakékoliv zábrany, obětovat cokoliv a kohokoliv, jen aby dosáhla svého. Euron je v podstatě to samé, takže se k sobě zdánlivě hodí, i když každému je jasné, že v momentě svého vítězství se ho bude chtít Cercei zbavit. Nebo snad ne...? Jinak Šedý červ vypadal docela nasraně, když mu jeho milou vzala ruka Ohařova bratra. Trochu to naznačuje možný závěrečný souboj - aneb kdo sejme Horu. Nebo to bude přeci jen nakonec jeho věčně nasraný bratr? Každopádně v současném nastavení sil, to vypadá spíš na vítezství Cersei, ale to je pravděpodobně záměr tvůrců, aby to tak vypadalo a aby mohl přijít nějaký nečekaný zvrat. No každopádně ať už jakkoliv, doufejme, že nějaké to překvapení opravdu přijde, protože to je to, co dělá GOT tím čím je. PS: Nejlepší dialog Ohař - Araya: To muselo bejt super zapíchnout toho rohatýho sráče. Lepší než umřít...

Tak máme za sebou předposlední díl série a zároveň celého seriálu a já se nějak nemůžu zbavit, že se cosi kdesi pokazilo. Začalo to bitvou o Zimohrad, kde byla spousta nelogičností, ale dalo se to ještě pořád koukat a trochu omlouvat tím, že přijde ještě nějaké velké překvapení a zvrat, který to všechno nějak vyrovná, opraví a posadí nás na prdel, jak jsme bývali u GOT zvyklí. No po shlédnutí tohoto dílu se obávám veškeré naděje dohasly a je jasné, že očekávaný zázrak se prostě nekoná. Místo geniálního vyvrcholení geniálního seriálu se nám od tvůrců dostává čím dál větší scénáristická tragédie, která celý seriál naprosto pohřbívá. Chytré, sebevědomé a cynicky vtipné postavy se najednou chovají hloupě a bázlivě (Tyrion), Stateční hrdinové se najednou chovají jako zarputilí podpantofláci (Jon). Z bojovných a spravedlivých ochránců chudých a slabých, jsou najednou slabí, žárliví, psychopatičtí tyrani (Daenerys). Tajuplní a významně působící, jsou najednou zbyteční a bezvýznamní (Brandon). Postavy, které měly až fantastické příběhové linie, které slibovaly velké vyvrcholení, najednou ztrácejí dech a ty velké věci se poděly bůhví kam. Nápadité díly plné zvratů a překvapení, jsou pryč, místo toho jsou tu černobílé díly bez špetky invence a překvapení. Ze závěrečné bitvy zbyl jen nesmyslný masakr. Síla Cercei, která byla avizována v předchozím dílu, jakoby najednou neexistovala. Slibovaný velký souboj, nahradil oheň a pustošení. Mimochodem neměla by být královna těhotná? Od první zmínky o jejím těhotenství muselo uběhnout minimálně 5 až 6 měsíců, měla by mít tedy břicho těsně před porodem – kde je? A její trapnou smrt, by mohlo trapností trumfnout už jen její zázračné přežití. A upřímně, celkový dojem z pátého dílu? Vlastně mnohem zajímavější linií než boj o trůn, byla ve skutečnosti tajemná linie Nočního krále a nemrtvých. Ve chvíli kdy tato linie najednou pominula, je otázka trůnu skoro už téměř nezajímavá. Hlavní záporák seriálu zapíchnut malou holkou kuchyňským nožem a hlavní záporačka zasypána kamením. Jedno velké Ach… To ne matka draků začala šílet, ale spíš tvůrci seriálu. …PS: s ročním odstupem, když nad tím přemýšlím, nelikvidovala Daenerys svoje nepřátele nemilosrdně už od začátku? Otrokář od kterého koupila svoji armádu, dothracké vedení spálené na uhel, Samův otec a bratr - vlastně ta reakce není až tak překvapivá...a konec konců natočeno je to opravdu impozantně.

Inscenace Šotolových her jsou sice zahrané skvělými herci, nicméně jeho pojetí našich dějin se mi prostě nelíbí... Jak by asi stejný námět dopadl dnes? Tedy za předpokladu, že bychom tu měli dnes nějaké herce tohoto formátu a charismatu. Kdo by tak asi dneska mohl hrát Karla IV.?

Nu pěkný příběh, zabitý tv vizuálem, ne zrovna nejlepším obsazením a celkovou kýčovitostí a béčkovostí zpracování. Ucházející je jen hudba - tedy krom písní do titulků, ze kterých mi bylo poněkud na zvracení. Možná je problém v tom, že jako cílená pohádka ala Rudá Sonia či Nekonečný příběh by to mohlo dopadnout mnohem líp. Snaha vyrovnat se Pánovi prstenů nebo Conanovi ovšem vychází převážně směšně. Velká škoda. Mimochodem první část za tři, druhá bohužel tak za jedna - výrazně slabší...

Docela v pohodě pohádka, nebejt těch nudných zpívánek - muzikálové pohádky mě děsně prudí vždycky. Čest vyjímkám jako Zlatovláska nebo Šíleně smutná princezna... Tohle ten případ ale není bohužel.

Italský neorealismus není nic pro mě...

Ani omylem!