LEATHERFAC

Spíš odpad a půl...

Vážení přátelé...První polovina za 4,5. Druhá spíš za 3,5... Ze začátku výborný rozjezd, skvěle nadupaná hudba a napětí. Druhá polovina, kde ukážou nově obnovenou rodinku v plné parádě v jejich domě už atmosféra přestává být tajemná. Což je podle mě způsobeno známým faktem, že člověk se bojí především toho co není moc vidět a toho co neznáme. Bohužel nějčastější hororovou chybou bývá právě to, že tvůrci na tento fakt poněkud zapomínájí. Jakmile si můžeme totiž to neznámé zlo pěkně v klidu prohlédnout a dokonce si s ním normálně racionálně promluvit, klesne jeho děsivost tak o 90 %. Taky už samotné obsazení členů úchylné rodinky mi přišlo poněkud málo úchylné... jsou zkrátka všichni moc obyčejní. No a krasavec Viggo sice potěší oko žen, leč sem se podle mě nehodí vůbec - nemůže být děsivý, ani kdyby se sebevíc snažil. Několik nelogičností se dá prominout vzhledem k žánru...co mi ale už vadí, je zcela nelogické oživování postav, které byly nepochybně už vyřízené...hlavně tedy na konci. Samozřejmě bez jakéhokoliv vysvětlení... Ale i přez tyto výtky si myslím, že je to určitě nadprůměr žánru na který se dá dobře koukat.

3,5* Tak Vážení přátelé já jsem se tedy až zase tak moc nenudil...Prvních 15 minut je skvostných a bál jsem teda fakt hodně... zvuky, které vydává víla, jsou fakt hnusné = mrazení v zádech - ale ano je pravda, že následný děj "o 12 let později" už za nimi poněkud pokulhává... nicméně viděl jsem už spoustu hororů daleko horší úrovně...takže i přez ty nelogičnosti , díry ve scénáři a slabší finále...zaokrouhluji trochu nahoru... PS: Nepřipomíná vám ten klučina nějak podezřele toho klučinu z o rok staršího Kruhu? (není to on = podoba čistě náhodná) (;o)

Vážení horor přátelé... Tak k tomuto "kultovnímu hororu" (stejně jako k prvnímu dílu) jsem se nějakým podivným řízením osudu dostal až ve třiceti a musím bohužel konstatovat, že tohle je tak neuvěřitelně trapná a nudná píčovina, až mi to bere dech. Děj přez kopírák z jedničky...kterou jsem s velkým utrpením a občasným přetáčením ještě dokoukal, tohle je stejná blbost, takže přetáčení podstatně přibylo. Triky a masky jsou tak trapné, že by se u toho nebála ani moje babička a ten idiotský záver? Škoda slov... Zkrátka Sam mě tímhle opravdu nedostal a z aureoly kultu, nezbyla ani nitka. Viděl jsem mraky idiotských hororů, ale tenhle je jeden z nejidiotštějších...

Tenhle film jsem vždycky nesnášel...

Vážení přátelé... (Hodnocení zkrácené a tedy údajně režisérské verze) Caligula dle mého názoru patří do kategorie B filmů a do kategorie A má ambice se proplazit pouze díky své skandální pověsti. Ta je ovšem naprosto nadsazená,neb na tomto filmu toho najdete skandálního opravdu poskrovnu. Delší verzi jsem neviděl, takže toto hodnocení možná v budoucnu poopravím, ale myslím, že nikoliv. Skandální jsou možná tak leda některé herecké výkony, ale i ty jsou spíše jen špatné, než skandální. Kardinální otázka zní, jestli tohle hodnotit jako normální, nebo erotický film... Na normální je to zoufale slabé a nudné a na erotický vlastně taky...takže je to vpodstatě jedno. Aby z toho vzniklo něco víc, to by Brass nesměl být tak zoufale režijně impotentní. Je holt vidět, že má pouze na to, aby točil rádobyerotické sračičičky pro půlnoční program TV Nova, jako jsou Salon Kitty, nebo Paprika. Caligula svého režiséra prostě nezapře, i přez ty zjevně vyšší ambice, než u výše jmenovaných filmů. Co se týče herců, tak mě teda MCDowell zdaleka nedostal, ale pochválil bych výborného O´Toola. Co se týče hereček, tak mi přejde docela zvláštní, že filmem se míhají samé nádherné krasavice, ale Caligula si vybere zrovna ty dvě nejméně hezké...mimochodem zde je bohužel vidět, že Helen Mirren moc krásy nepobrala ani zamlada. Jinak vizuální stránka je docela ucházející, ale stejně je podle mě příliž vidět, ta studiovost veškerých interiérů. Zkrátka daleko autentičtější řím mi už příjde třeba v Holivůdské Kleopatře, než tady. Jinak na zpravení chuti po tomhle zpackaném rádobyskandálovi doporučuju raději vynikající drama Titus se skvělým Anthony Hopkinsem v režiji na rozdíl od této naprosto dokonalé...

4,5 * Vážení přátelé... Neuvěřitelně rozjetá magoriáda pána Jakubiskeho (:o) No čo toto??? Zapnuto těsně po naší večerní postelové LOVE STORY s miláčkem, náhodně oběveno v TV...sledováno s otevřenou pusou na naho u otevřeného okna za krásné letní bouře podmanivého večera...

Vážení přátelé: Ano ano, je to už trochu vycucané z prstu, nabýt popularity seriálu, film by v této podobě nikdy nemohl vzniknout, chybí tu už poněkud ta lehkost a nadhled se smyslem pro humor, pro které jsme si tyhle šťabajzny zamilovali, ale...Ale naštěstí něco tu z toho našeho seriálku přece jen zůstalo... a to jsou povětšinou pravdivé, místy velmi vtipné, postřehy ze života mezi mužem a ženou... Takhe čtverka totiž stále prožívá peripetie a vývoj partnerského života, stejně jako všichni ostatní na téhle planetě. Stručně řečeno:Seriál byl o tom, jak najít partnera a film je o tom, co potom...když už jste ho našli... Tím, že ho najdeme, totiž ve skutečnosti teprve všechno začíná...

4,5* Vážení přátelé... Jak tak koukám, německá kinematografie jede... (narozdíl od té české) Zatímco u nás se točí porevolučně jedna píčovina za druhou... (buď umolousaná hezká česká retrokomodie, nebo nevalný pokus o zachycení současnosti) v Německu se točí překvapivě velmi zajímavé kousky. V tomto případě bych rád vypíchnul velmi zajímavý scénář, zajímavou muziku, výbornou režii a v neposlední řadě velmi autentické a uvěřitelné herecké výkony všech zůčastněných. Ve filmu zazní mimo jiné známá věta: "Kdo nebyl v mládí levičákem nemá srdce, a kdo není po třicítce pravičákem nemá rozum." Nuže, musím konstatovat, že jak se kvapem blížím ke třicítce, můžu tohle pravidlo celkem potvrdit...neb jsem za posledních 10 let měl možnost prozkoumat obě strany této mince. Samozřejmě nic není tak černobílé, jak to vypadá, což se trochu snažil naznačit i tento film. Vždycky je potřeba se na věc podívat i z úhlu pohledu té druhé strany. Samozřejmě znám spoustu stejně nasraných chudých lidí, jako jsou tihle mladí revolucionáři. Bohužel jejich nasranost pramení většinou z jejich chudoby. Problém je v tom, že za příčinu vlastní chudoby, považují všechny "nenažrané" milionáře, systém, politiku, svoje chudé rodiče atd. čili všechny a všechno, kromě sebe samotného. Bohužel jediné řešení, které znají, je nadávání na ty bohaté. Jenže tihle bohatí nebyli vždycky bohatí. Museli někdy v minulosti zbohatnout. A od těch chudých se odlišují právě svojí reakcí na svoji chudobu - místo nadávání na bohaté, se rozhodli se svojí chudobou skoncovat. Přemýšlením a vlastní dřinou. Má to ovšem jeden háček: Člověk nesmí nikdy zapomenout na to, odkud vyšel a za jakými ideály směřoval. Pouze v takovém případě může člověk dosáhnout svobody finanční a tím pak následně i té všeobecné. Protože pokud je člověk finančně na dně a musí těžce pracovat pro peníze, nikoliv pro radost, nemůže být nikdy svobodný... No a to ještě tak nějak pomíjíme jakýkoliv duchovní rozměr... dle kterého jsme tu tak jako tak všichni ve vězení... S velkým majetkem, přichází velká moc: moc dělat velké dobré věci a nebo moc dělat velké zlé věci. Ono vždycky záleží hlavně na tom, jaký je člověk člověk, že? PS: Abychom tedy nebyli černobílí, škoda že se tihle mladí revolucionáři nezabívali taky trochu jinými tématy, jako třeba práva sexuálních menšin, práva žen, práva zvířat atd...což jsou dneska myslím neméně aktuální témata...

Vážení přátelé... Jsou filmy u kterých vám stačí 2 minuty a víte, že se vám to bude hodně nelíbit. Film skončí ...A je to pravda. Pak sou taky filmy, u kterých ani ty 2 minuty nepotřebujete a už dopředu víte, že tohle bude to ono. To co vám zajede až pod kůži a říká se tomu srdeční záležitost. Jo tak Proti zdi je pro mě ten druhej případ...Ten film má prostě sílu - koule chcete-li...Jo a ta turecká kapela na břehu řeky je fantastická - a muzika krásná. Takhle to bylo a takhle to je...úklona a odchod. PS: U většiny německy znějících filmů mám s němčinou docela problém. U tohoto filmu nikoliv a to i přesto, že byl o turecké komunitě v německu. PS 2: Film skončil a při psaní tohoto komentáře slyším dole na ulici (v Brně - pod našimy okny v noci velmi ojediněle...) němčinu... Inu to jsou ty kruhy... PS 3: Jdu si pustit Mozartovo Requiem...