Recenze (528)
Clerks 2: Muži za pultem (2006)
Matně si vybavuju, že jednička byla docela zábavná komedie. Bohužel Clerks po 16 letech jsou po většinu času nudná romantická story se srdceryvným vyznáním o přátelství na závěr.
Tokio! (2008)
INTERIOR DESIGN *** - Život v Tokiu z pohledu těch méně úspěšných a zajímavá metafora v závěru. HOVNO odpad - zbytečná kravina. TŘESOUCÍ SE TOKIO **** - Asi nejzajímavější a nejvíc "japonský" příběh, bohužel po těch předchozích kusech už jsem byl dost vyčerpán.
Hasta la vista! (2011)
O mnoho lepší než přeceňovaní Nedotknutelní. Hlavní hrdinové tu nemají jenom své postižení a nesplněné sny, ale také svůj lidský charakter, světlé a stinné stránky povahy, což z nich dělá daleko uvěřitelnější postavy. Je to smutný film, u kterého se občas musíte smát.
Imaginárium Dr. Parnasse (2009)
Po formální stránce dokonalé, pořád jsem si říkal, jak by asi vypadali Monthy Pythoni kdyby měl Gilliam k dispozici dnešní prostředky. Jenom ten příběh jsem čekal silnější, tohle byla docela prostá pohádka.
Bůh masakru (2011)
To bych neřekl, že se u konverzačního filmu o čtyřech hercích a jedné místnosti budu tak dobře bavit. Zásluhu na tom mají bezpochyby skvělé herecké výkony a postupně gradující atmosféra.
Milí lidé (2010)
Další důkaz toho, že od 55.rovnoběžky dál na sever nastává tak rapidní úbytek slunečního svitu, že tamní obyvatelé trpící permanentní depresí musí natáčet tyhle divné filmy.
Zodiac (2007)
Zodiac má oproti Se7en docela smůlu, že se musí držet skutečných událostí, a tím pádem si scénáristi nemohli dovolit nějaké nečekané zvraty. Nebyl by to ale Fincher, aby z toho neudělal zajímavý film, který celou dobu drží tempo a hlavně má perfektní atmosféru 70-tých let.
3 Idiots (2009)
Opravdu solidní bollywoodská kláda. Jenom jsem litoval, že nesedím v kině plném indů, kteří by hlasitě povzbuzovali hrdiny na plátně, plakali s nimi v dojemných scénách a křepčili v tanečních číslech. Tři hodiny utekly a až na ten těžkotonážní happyend to bylo docela stravitelné.
Šéfové na zabití (2011)
Mám to ale štěstí, že ačkoli je můj šéf američan, nepatří do kategorie A-samolibý psychopat ani B-arogantní zmetek a (bohužel) ani C-pohledná nymfomanka. A taky mám poslední dobou štěstí na povedené komedie, protože téhle k dokonalosti moc nechybí. Originální zápletka, žádná vata ve scénáři, několik opravdu vtipných scén a hlavně šest výborně zahraných rolí. Plus sedmý Mr. Motherfucker Jones.
Pařba v Bangkoku (2011)
Pařba ve Vegas nebyla vůbec špatná, ale Bangkok je drsnější, divočejší a zábavnější, bitches!