Nathalie

Střídavé napětí sinusového průběhu, v jehož elektrickém poli kovaný čtenář Agathy prohlédne přes nášlapné miny falešných stop poměrně záhy. /konec překombinovaného útvaru:/ Dokonale by se hodila paralela k jedné knize, nicméně místní spoilerová inkvizice by mě právem ukřižovala. Twohymu lze přičíst k dobru, že ač víme, kdo, lomcuje s námi třes- kdy a jak. Jeho oko kombinuje obsedantní voyeurismus, v němž je divák situován do pozice paranoika, jenž za každým spadlým listem vidí vraždící monstrum, s jakousi bezstarostnou dovolenkovou naivitou, v níž je naopak ukolébáván pohádkou, že v takovém vizuálně omamném ráji se nic ďábelského stát nemůže. Ústředním bodem nejistoty je postava Timothyho Olyphanta, který ve stylu G. I .Joe- Robinson Crusoe- Rambo vytváří celé stádo možností a hypotéz. A je tak nestoudně sexy ve stylu téměř zapomenuté mužnosti jeskynního pračlověka, že posílá všechny zšenštilé metrosexuály hluboko do podzemí. Proti stojí Steve Zahn v roli muže, o kterém si na první pohled řeknete, že ho máte přečteného, ale pak zjistíte, že o něm nevíte vůbec nic. Výborně se pracuje i se žánrovými stereotypy zločince. Zajímavý úhel na kriminální pátrání v době technoéry poskytuje i paradox džungle versus elektronické stopy, přičemž důkazní břemeno dlouhou dobu spočívá na divákovi. V závěru se film změní v tradiční hororovou hru kočky s myší a nejzábavnější je sledovat, kterak netradičním střihem a crazy záběrováním Twohy udělá zatraceně adrenalinovou překážkovou dráhu. Napoprvé jde o ( neobjevný a pod dravým povrchem staromódní) thriller, další projekce už může být detektivní luštěnka, při níž sledujete lovce kladoucí pasti na nebohé novomanžílky a nicnetušící obecenstvo. Šlápněte tam. 75

Když jste Dustin Hoffman a potřebujete zachránit manželství, šikne se i pseudoEbola. Celou stopáž se mnou mlátil rozpor "chci se dívat vědcům pod mikroskop" a emoční výlevy nad zobrazovaným strádáním, ale vědecká nátura je silnější než slabý žaludek, což platí jak pro mě, tak pro Petersena. Apokalyptickou atmosféru úspěšně nabourával bravurní pilot Cuba Gooding Jr., který je tentokrát za trubku, co není totálně dutá trubka, což mu naprosto nepochopitelně slušelo a emoční paletu filmu to paradoxně sjednotilo. Některé zvraty sice visí v laboratorním vakuu, ale v kontextu žánru je Smrtící epidemie mimořádně životaschopné dílo.

Jeden z filmů, jehož nedokonalosti plodí dokonalé diskuse. Místo války pokus o cizozemskou genocidu, místo boje čekání, zda Bůh hraje s vesmírem v kostky, místo obětí objetí? V jistém smyslu intimní blockbuster, který nabízí skrz úzký průhled jedné rodiny perspektivu, co by se s námi stalo, kdyby byli mimozemšťani pekelní prevíti. Problém je, že jejic filmová civilizace je z podstaty nekonzistentní, slabiny, motivace a metody natolik si odporující, že jsem se je celý film marně snažila vstřebat. A vlastně si zpětně uvědomuji, že to, co a proč se s nimi stalo, mě znepokojovalo a zajímalo víc než triviální osud celé Cruisovy rodiny. Jsem to ale nelida.

Přečtěte si POMA, nemám víc co dodat. P.S. Není to můj náhradník. :)

Parazitismus par excellence, zjemnělý diblíkovitou Madame Cuisine v podání teatrálně praštěné Meryl Streep. Jako celek místy nefunkční, protože propojení přes sporák působí dosti nepřirozeně a nevěrohodně- když dvě dělají totíž, není to totéž a na kopie Mony Lisy se, pokud vím, fronty nestojí. Zatímco biografie americké ambasadorky žabožroutích lahůdek Julie Child jest staromódně příjemná osmdesátka, falešná blogosféra nesympatické hysterky Julie Powell tahá kulinární duet Nory Ephron do průměrných vod. Motivace "učit lidi vařit francouzskou kuchyni a hledat nové cesty" a plán "zvládnout x receptů za x dnů a dokonale je okopírovat" mi připadá i jako roztomilá metafora na starý a nový Hollywood:)

První český film ve 4K - Kravina, Katastrofa, Kalamita, Kalvárie. Nikdy bych neveřila, že mi bude hodnocení odpad připadat jako nemístná pochvala, ale větší plýtvání lidskou energií a megabajty jsem na plátně ještě neviděla. Troska plus Troška = nový Vorel. Děsivě hloupé, bulvárně povrchní, extrémně trapné, dalo by se pokračovat dlouho, ale je mi fyzicky špatně i při vzpomínce. P.S. Abych demonstrovala, jak to bylo šílené: spasitelské choutky nemívám, ale tentokrát jsem se v kině před pokladnou osmělila, jala se odrazovat potenciální oběti a navigovat je směrem k zdraví neohrožujícím sálům.

Klíč k mé rané existenci, brilantní satira na kriminální trojčlenku aneb...cosi se zvrtne, když dostatečně neukojíte vášnivého čtenáře detektivek. Jestlipak na Vraždu na večeři pozvali i nedostižnou královnu Christie, jejíž A murder is announced s podobným nápadem bylo vydáno desítky let předtím?

Bezčasí. Bezvětří. Bez bratří.

Devil wears Prada meets Zelená karta. Romantický cukrovar, v němž je vzorec ňoumovitý podpantoflák a údernická kanadská ochechule doplněn netradiční aljašskou scenérií a komikou, která staví na šílené rodině, šíleném psisku (American pie revival?) a patálii s úřady. Celá ta trapnost je předvídatelně umírněná, až na několik narážek striktně celibátní, Sandra Buldok nicméně vypadá díky přesčasům v maskérně půvabně a roli nesnesitelné šéfky na rozdíl od dýchavičného Reynoldse nikterak nekazí, takže ta jedna vtipná scéna (orel a pejsek rulez) , jeden o-bozi-vidíme-téměř-romantický moment, snesitelný soundtrack a okouzlující lokace k průměru postačí. As for me: proposal rejected. Možná mi prostě koncept woman on top nesedí:)

"Whatever is not commonly seen is condemned as alien."