Nathalie

You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec.

Je načase zavést program ochrany publika a odstřel škodné v žánru romcom. Jak průzračná synopse : vesničani jsou zaostalí balíci s koněm, koltem a kloboukem, Newyorčani od civilizace odtržené, zdegenerované slečinky a ústřední duo má na mušce nájemný assasin, takže se velkoměstská fauna vypustí na divoký Západ. Zabít by si teda zasloužili, za neurotické slepičení (ona), za toporné slabošské pitvoření (on) a zápornou chemii (oba) P.S. Mám ráda SJP v Sexu, Hugha v Notting Hillu i Love Actually, od Lawrence se mi líbilo Hudbu složil, slova napsal a stereotypy New York- venkov mě bavily třeba ve Sweet Home Alabama. Už zříte, jak šílený film to musí být? 3/10 (simultanni projekce) P.S. Souhlas se Sofií, medvěd vede.

Nultý díl Harryho Pottera, pane Columbusi? Ano, vypadá to jako prequel k bradavickému čaroději. Vážně to vidím jen já? :)

Offline epos pro generaci online- se skvostnými ručními ilustracemi, psaný obrovským mainstreamovým fontem. Vůbec nevadí, že jde o masový/lidový spektákl, postrádám ale údiv, tajemství, skryté filozofické podhoubí či palčivé existenciální otázky. Nalézáme se v omamném, perfektně vysoustruženém světě modelových postav s přehledně umístěnými odkazy, aby je pochopil sebejednodušší divák (aVATAr působí jako ekologicko-protiválečná antikolonizační pohádka, zatímco téma paralely vztahu dvojče-dvojče, člověk-avatar, úskalí virtuální existence, proměnlivost identity a její slupky v zásadě mine, což je škoda), ale polopatické a v každé minutě předvídatelné převyprávění nejlepších filmů vašeho života je pro mě málo, nedá se zkrátka číst na víc způsobů. I když má subgeniální modrozelený obal a revoluční-totiž přirozené a nenásilné, podřízené filmu- použití 3D. Král světa je nahý, ale jeho poddaní mu aplaudují. 70%

Staré hříchy mají dlouhé stíny. Duo Hřebejk-Jarchovský tematizuje vinu a ztrátu kolektivní paměti- a tentokrát nejde publiku po srsti, ale nabízí časté změny perspektivy, což vinu nerelativizuje, ale naopak ji hledá a nachází v různých formách - kriminální, politickou, morální a metafyzickou, jako kdyby si scenárista přečetl Jaspersovu Otázku viny či díla Arendtové. Nejpalčivěji působí čtyřboj v rámci televizního pořadu- konfrontace postojů estébáka s vizáží pohádkového dědečka a aurou noblesního zla, umělce-exulanta, jemuž onen nenapodobitelný free aspekt propůjčil neherec, fotograf Kratochvíl, váženého vědce a lékaře, v němž bublá vina za slabost, a jeho loajální manželky. Rodinné nánosy v podobě manželské krize, problémů s vnučkou a zetěm působí jaksi navíc, omáčkově, není nutné pestré spektrum postav. Nesmírně účinná je komorní výslechová metoda a zprostředkované obrazy výpovědí postav před kamerou. Zatímco kolektivní a rodinné scény v první části připomněly, co mi na hřebojarchovském filmu vadí (předvídatelný mix sentimentu, hladivého humoru s občasným peprným slovem a srdcervoucího dramatu "pozor, bude divadlo") , jakmile reportéři pátrají po ztracené paměti, najednou je film nečeský, naléhavý, neuhýbavý. Stačí nechat mluvit do televizní kamery Chudíka a zazoomovat na jeho nečitelné oči, stařecké ruce a velebný úsměv, pustit před kameru Danielu Kolářovou a sledovat, jak vypráví o době, kdy bylo náročné nebýt sviní, rozvažovat nad tím, zda je ústřední postava v uměřeném podání Martina Huby pouze vyjádřením slabosti jedince, nebo i síly systému. Kawasakiho růže bloudí v retrospektivě normalizace zvídavě a bez obav, komu šlápne na kuří oko, ale zároveň nesklouzává k inkvizičnímu tribunálu- a kdykoli používá prvky docudramatu, visím pohledem na plátně. A to se mi u domácí produkce nestává. 75% P.S. Čtyři poznámky: mimořádně potěšilo mazané užití díla Patrika Ouředníka v katarzní scéně. Některé aspekty a osoby zní povědomě, v detailech prosvítají skutečné osudy exulantů, disidentů i estébáků, třebaže i nepřiznaně. Daniela Kolářová zraje do krásy. Zvláštní pochvala za kameru.

Mimozemské. A prapodivně blízké.

Primární ohrožení náctileté populace nepředstavuje v současné době virus H1N1, ale tzv. syndrom nakažlivé deprese. Příznaky: příchylnost k retardovaným scénám a retardovaným postavám, účast na kolektivním brainwashingu, těžká anemie. P.S. Popcornové filmy typu Transformers jsou testosteronem nabitá destrukce. Stmívání je estrogenem vycpaná sebedestrukce. Jenže i ten nejprostší robůtek působí vedle emonebožátek z New Moon jako rozvinutá komplexní postava s bohatým duchovním zázemím :-)

Bažiny New Orleans, nádherná staromilská animace and all that jazz, tentokráte v orchestrálním provedení složeným z muzikálního aligátora Louise aka Armstronga, chudé černošské krasavice, prince-spratka-žabáka a láskou poblouzněného světlušáka, který vidí jen světlo své lásky. (láska na dálku dostala skutečně neobvyklý rozměr) Princezna a žabák funguje jako sentimentalní pocta městu, jakési New Orleans, I love you, tradiční pozdrav z 2D minulosti a odzbrojující bezelstná naděje v lepší budoucnost, American dream 009, ne nadarmo připomíná ona rodina aktuální First Family. Navrch oceňuji, že magnátovu rozmazlenou blonďatou dcerunku nehodili do pytle s nápisem "mrchy s iq houpacího koně" . Varování pro žabáky: pozor, po premiéře na vás budou slintat dvounohé obludy. (Viděno v originálním znění se simultánkou) 7/10

Psychoterapie je víc psycho než terapie, rajský ostrov místy působí jako rajský plyn a celé to šustí papírem, jakoby přišel producent k scenáristovi a řekl mu: "Mám nasmlouvaných devět herců a od kamaráda pronajatý resort na Bora Bora. Napiš něco. " 5/10

Země Zombie je Disneyland pro ty, co radši živé mrtvolky, ukousnuté končetiny a vnitřnosti na předním skle. Pod černočernou komediální pokrývkou a ukrutnými záběry z populární hry "Mozkostřelnice" se ale skrývá nečekaně tradiční obhajoba ryze rodinných hodnot. Sbírka nesourodých postaviček se snaží zachránit holý život a zdravý rozum a při likvidaci nepřátel /zombie jsou jednotný anonymní proud a nevyskytuje se zde útlocitný žralok vegetarián a la Fido/ stejně jako při vybití zlosti postupují hravě a s příkladnou estetickou manýrou. Jednou z linií je loserovská romantická klasika "asociální nerd se snaží sbalit McVysněnou" zasazenou do Spojených států zombických, kde zkrátka koncept soulmate musíte opustit a racionálně brát, co ještě nesežrali zombíci, pokud vás tedy neláká celoživotní sexuální abstinence. Lépe to ladí buddylinii- postavám nevinné malé sestry a rambokovboje, který svoje trauma projektuje do lovu cukrovinek a ve filmu plní dva základní úkoly : hláškostroj a popkulturní fanda. Zombieland svým lunaparkovým finále a kompromisním přístupem jen potvrzuje, že má parametry vánočního filmu- taková masová a masitá zábava potěší celou rodinu. Existenciální cameo rulez.