Robbi

Dokument o jednom kontroverzním fotbalistovi je v podstatě podobný několika dalším - víceméně obdivný a tlumící negativní dopady. Ve všech kritických bodech Nicolasovy kariéry nikdy neznáme názor druhé strany. Že to byl výborný hráč, o tom není sporu, že ale měl své mouchy, do se z dokumentu dozvíme ve stylu: "Jistě, chyboval jsem, ale..." a následuje vodopád důvodů naznačující, že Anelka vlastně žádnou chybu neudělal. Jeho kariéru proletíme jako Saxana na koštěti, určitě by se diváci pobavili, kdyby viděli víc gólů onoho brilantního technika. Jinak lze dokument chápat jako snahu ukázat Nica jako lepšího, než za jakého se možná on sám považuje.

Upřímně, marně jsem hledal ony komické prvky, spíš jde o příjemné melodrama, ve kterém se hledá nový životní náboj a ztracené cesty k tomu, co hrdinům kdysi dělalo radost. Až na přehnaně uspěchanou poslední čtvrtinu filmu jde o velmi sympaticky vystavěný příběh a dohromady není až tak podstatné, že jeho finále se dá poměrně snadno odhadnout. Zasloužených 75 %.

Oficiální text distributora psal asi také někdo, kdo se po Sametové revoluci potřeboval "očistit". V celém filmu se vůbec nemluví o nějakém socialismu, plnění plánu či nutnosti "společnými silami vybudovat komunismus". Ono se tam ani moc nesoudruhuje a myslím, že výstižná je pasáž - "Co by to udělalo, kdyby to bouchlo? - Kde bydlíte? - U divadla - Tak to máte smůlu - Až takový je to průser?" Hlavní hrdinové musí kromě Hrozby řešit i své osobní problémy a nic z toho není násilné, ani vycucané z prstu. Jasně - Skleněné peklo, Zemětřesení nebo Dobrodružství Poseidonu to není, ale všemu, co se děje na plátně nebo obrazovce můžete věřit. Dovolím si ještě jeden osobní postřeh. A to přechod od idylické úvodní pasáže k titulkové části. V tu chvíli vizuální a hudební složka hodně připomíná Vernovo Ocelové město.

Jedná se o poslední velký Lennonův koncert, zorganizovaný jako benefiční akce pro institut Willowbrook State School pro handicapované děti. Tato varianta je záznam televize ABC-TV, odvysílaná v USA v roce 1973. Z ní byla posléze sestříhána verze zachycující pouze Lennonovo vystoupení a jako John Lennon Live In New York vydána v roce 1986 na kazetách VHS (mimochodem byla k mání i v prvních videopůjčovnách v ČSSR). Bohužel záznam byl pořízen z odpoledního, podle svědků i samotných hudebníků méně povedeného představení, kde ovšem Yoko odehrála pět svých skladeb.

Fanoušci postav, které během pěti minut zrubají 164 protivníků a jako v případě Bonda ještě obskočí tři krasavice, z nichž jedna usiluje hrdinovi o život, samozřejmě budou zklamáni. Jsou tu pochopitelně některé nepříliš povedené pasáže, ale celkově je sympaticky unavený Willis příjemnou a vlídnou podívanou. Samotná koncepce filmu do jisté míry připomíná Půlnoční běh (Midnight Run) s Robertem de Nirem. Poslední poznámku mám k hodnocení. Dvacítkový systém je v tomto směru krajně neadekvátní. Čtyři hvězdy už jsou moc, tři zase málo, takže 70 % by 16 blokům slušelo nejvíc. Jestliže jsem se nakonec rozhodl pro vyšší známku, tak jenom proto, že mám pro "Vilíka" slabost.

Když vám to dnes a denně řve z tabletu max volume, tak se tomu neubráníte. Ale ještě jsem tam neslyšel nic, kvůli čemu bych se přinutil zastavit a poslechnout si dalších pět vteřin. Jak řekl jeden režisérský klasik: slabé, plytké, nedovypointované. Ale co bychom také chtěli, když nám to vítr z hor donesl až z dalekých And. Marně přemýšlím, proč by tohle mělo mít jednu hvězdičku. Tu bych tentokrát nedal ani za odvahu se do tohoto běsu pustit.

Ale jo, padouši se nakonec smaží, korupčníci budou tahat za kratší konec a naštvaný Norris nakonec dokáže nemožné. Akční filmy se nikdy moc neohlížely na logiku a skutečnost - takže ano, beru Delta Force 2 na milost a dávám dvě hvězdy. Ta třetí je za toho fešáckého plaza na Espinoza de Diablo.

Film je provedený řemeslně na hodně vysoké úrovni, ale podobně jako u Howardových Rivalů mu body ubírají chyby, nepřesnosti a určitý chaos. Také se vám zdá, že Miles nejel do Le Mans rok před svým triumfem? Omyl, v roce 1965 jel a odpadl kvůli poruše převodovky. To je jen jedna věc, která ve filmu chybí, nebo je záměrně vynechána. Otázku do pranice na závěr - byl Enzo Ferrari, o němž je známo, že nikdy na závody nejezdil, ani do "domácí" Monzy a vůbec odmítal létat, přítomen právě v tomto roce??? Kdo má doložitelný důkaz, sem s ním.

Snímek se co do představené doby řadí před Krále Šumavy, ač byl natočen o dvacet let později. Můžeme samozřejmě polemizovat, jak moc je nepřesný, jak moc ideologický, ale měli bychom si uvědomit, že my na něj nahlížíme z odstupu čtyřiceti let a především po Sametové revoluci. Tehdejší zpracování v souvislosti s tím, co se na "čáře" dělo, bych označil za velmi věrné - třebaže co do obsahu to mnoha lidem není po chutí. Lidé po válce věřili všemu, co jim slibovalo lepší zítřky a z velkého časového odstupu tomu podřizovali až nepochopitelně své jednání. Navíc Zdeněk Barták ml. vytvořil hudbu velmi dobrou, nebojím se říci, že "pískací" motiv se řadí k těm nejlepším a z paměti jen tak nevymizí.

Inter Arma Silent Musae - ale právě tenhle film toto latinské rčení popírá. Marně jsem hledal komunistickou propagandu, marně jsem číhal, v čem bude nepravdivý, nadsazený či nesmyslný. Pravda, z dnešního pohledu asi těžko pochopitelný, protože v něm není milion počítačových triků, z lidského pohledu na válku, kterou tihle lidé museli nějak prožít - a bohužel většinou nedožít - a chtěli si svůj úděl ulehčit naprosto jedinečná podívaná. Chce to jen oprostit se od zoufale dogmatického pohledu - co je ruský, to je automaticky blbý...