Popluh

(Black) Mirror

Terminologií fantastických zvířat se jedná o filmového kočkopsa. Na knižním Potterovi jsem vyrůstal a dá se říct, že i vyrůstal souběžně s ním. Pro tento svět mám tedy slabost a Rowlingová si dobře uvědomuje, že kromě stále nových dětských čtenářů, je tu i obrovská masa dnešních (skoro)třicátníků slyšících na nostalgickou vlnu. A jedním z pozitiv je, že moc dobře ví, jak na ně. První Fantastická zvířata byla kouzelná retro pohádka. Pro účely pokračujícího filmového Potterovského univerza uvedla na scénu kromě Mloka Scamandera hlavně Grindewalda. Grindewald v Deppově příjemně nepřehrávajícím podání by si mohl rozehrát osudovou partii s Albusem Brumbálem (na minimu prostoru fantastický Jude Law) o osud nejen kouzelnického světa a Mlok Scamander klidně ať si v rámci své série hlavně pro dorůstající nové fanoušky čarodějnického světa dál blbne s řadou CGI potvor. A teď by mě zajímalo, kterého myslitele napadlo tyto dva světy smíchat dohromady, ale klidně bych si vsadil na někoho od Warnerů. Takže tu máme film, ve kterém se vraždí nebo umírají malé děti, které pak na Vánoce budou somrovat nového plyšového Hrabáka nebo nějakou jinou potvoru. Právě spojení Fantastických zvířat s Grindewaldem a násilné naroubování předchozího pohádkového příběhu do Grindewaldových zločinů je největším kamenem úrazu, který kromě aktuálního filmu zpětně tak trochu kazí i ten předchozí. Tyto dva filmové světy prostě měly zůstat oddělené a bylo by jim lépe. Ve trojce sice nejspíš bude lépe a dočkáme se (snad) více Brumbála a Grindewalda, nicméně pokud pořád bude obsahovat Mloka, jeho mudlovského sidekicka (jeho příchod na scénu ve druhém díle jeasi nejblbější scenáristický můstek celého Potterovského universae) a všechny ty na sílu roubované Hrabáky a jiné, pořád to nebude ono. A je to zatraceně škoda, protože Rowlingová pořád umí, zná své - již dospělé, čtenáře a dokáže jim předhodit řadu dějových i nedějových lahůdek a pomrkávání. Obávám se ale, že jestli i nadále bude tento svět rozvíjet jenom pod hlavičkou Fantastických zvířat, nebude to stačit. Po rozporuplné dvojce o osudu série rozhodne následující díl. Obavy jsou na místě. 50%.

Je to víceméně zvláštní, ale toho, co jsem čekal od Kings of Summer, jsem se naplno dočkal až v případě nového Konga. S tím rozdílem, že parta rozjařených adolescentů řádila za kamerou, nikoliv před ní. Kong je až nechutně zábavným vysokorozpočtovým béčkem, který si naplno uvědomuje své šestákovosti a dokonale ji využívá. Když nemáte dostatek prostoru řádně uvézt postavy a jejich motivace do děje, udělejte to co nejvíc efektně a zároveň se přesvědčte o tom, že každá jednotlivá postava bude naprosto dokonalým zosobněním nějakého archetypu. A ještě skvěle obsazena. Pak stačí jen nějaký ten zapalovač po tatínkovi a máte traumatizovaného hrdinu s kompletním pozadím a můžete se věnovat tomu, o co jde především. Megalomanské akci. A ta i díky velkému množství přehledných celků a eye-candy záběrů šlape naprosto perfektně. A velké plus za to, že se Jordan Vogt-Roberts nebál ze scény se slzopudným potenciálem útočící na první signální všech těch "bayovských military patriotů" udělat nejlepší gag filmu. Po dlouhé době jsem litoval, že jsem neinvestoval do popcornu.

Mám vlastně jen jednu výtku. Film má dobré obsazení a podařené vedlejší postavy, chvílemi mrazivou atmosféru a trošku podpásové, ale na druhou stranu skvěle fungující lekačky. Nicméně Polednice (inspirace Erbenem je opravdu víc než volná) jako kdyby se tři čtvrtiny filmu nedokázala rozhodnout, jestli bude psychologicky-sociálním dramatem s mírnými prvky buranské komedie nebo čistokrevný psycho horor. Obě roviny samostatně obstojí, dohromady se ale přetahují o pozornost a díky tomu pak film nevygraduje jak by mohl. Nechápejte mě špatně, finále je napínavé, ale tak nějak uspěchané, zvlášť co se týče proměny jedné postavy. Režie povedená, scénář taky byť ta symbolika je tam narvaná dost okatě - méně je někdy více. Za vyzdvihnutí určitě stojí hudba a skvělá práce se zvukem, obojí maximálně umocňující atmosféru.

Určitě se nejedná o perfektní dokument, a to ani v rámci surfových filmů. Po technické stránce perfektní, po té dramaturgické již méně. Tak nějak se mi nechce věřit, že vesměs zajímaví lidé prezentovaní ve snímku toho při natáčecích sezeních řekli tak málo použitelného, že se toho do výsledného filmu dostane vždy jen po pár větách. Celovečerní stopáž by tomu seděla určitě více a nevěřím, že tvůrci na ní neměli k dispozici dostatek materiálu. A ohledně jedné z výtek, že surfování v dokumentu nestojí za moc. Nemyslím, že by si tvůrci dali za cíl ukázat českou špičku v tomto sportu, ve kterém se dokonce koná i národní šampionát. Jejich cílem bylo posbírat krajánky různě po světě, kteří kvůli surfování výrazně proměnili svůj život a následovali svůj koníček / životní styl do různých (exotických) krajin. A jelikož se ani v jednom případě nejedná o "výkonnostního surfaře", je z mého pohledu v pořádku, že se jim občas nepodaří (opakovaně) chytnout vlnu nebo jejich surfařský styl není plný parádiček a náročnějších prvků. Sám Boneyards v jiném komentáři píše, že jediný, kdo snese přísnější měřítko, je mladý syn jednoho z krajánků, ale už to nedá do spojitosti s tím, že je to zejména díky tomu, že jeho rodina následovala svůj nový životní styl až do země s celoročním (a oproti česku hlavně nějakým) přísunem vln a tudíž se v nich mohl pohybovat od mala. A takové štěstí žádný z hlavních aktérů dokumentu neměl. Jinak to ale nevypadalo, že by si některý z nich na nedostatek štěstí stěžoval. Tak to ostatně u lidí, kteří si šli za svým snem a splnili si ho, většinou vypadá.

50 odstínů nudy...

Technicky precizní, což se ale s touhle sestavou dá čekat, ale naprosto bez momentu překvapení. Kamera je přesně taková jakou od Lubezkiho čekáte, výkon DiCapria, jakkoliv snese přísná kritéria, taky naprosto v mantinelech očekávání předchozích neproměněných nominací, to samé platí i u režie a scénáře. Bohužel dvě a půl hodiny jsou moc. Zvlášť u takhle předvídatelného filmu, kde není vzhledem k zápletce prostor bát se o postavu, která za celou dobu v podstatě nesleze z plátna. Což je u survival filmu naprosto zásadní nedostatek. Oscary to nejspíš dostane, možná se konečně dočká i DiCaprio a nikterak vadit mi to nebude, jen když už to nikdy nebudu muset absolvovat znovu.

Asi nejlepší rozpohybovaný komiks co se týče akčních scén. Webb to začíná konečně dostávat do ruky, bohužel se ale obávám, že Amazing Spideyho nebude nikdy mít v rukou natolik, aby mohl vyhodit Kurtzmana s Orcim. Tohle duo scenáristů už to s těmi přetwistovanými demencemi nemůže skoro myslet ani vážně. Ale v tomhle případě to zas tak nevadí, protože herci to vesměs ustojí a Webbovi se většinou daří odvést pozornost jinam. Mít to lepší hudbu (Zimmer se už začíná vykrádat hůř než jeho vykradači) v patetických pasážích (a vlastně i v jakýchkoliv jiných pasážích), tak by to možná bylo ještě o stupeň lepší. I tak mi ale stačí, že to není tak vykastrované a šablonovité jako začínají být Marvelovky, ale že si to jde svou cestou pokusů a omylů. A jo, tomuhle Spideymu já teda fandit budu.

Pokud si dokážete užít něčí autorskou samoúčelnou a sebe opájející se vyprázdněnou manýru, které nejde ani o postavy ani o děj a víceméně ani o nic jiného než o mohutné pohonění vlastního autorského ega, tak ano, ten člověk patrně bude patřit mezi nejoblíbenější režiséry. Wes Anderson dovedl rukopis Wese Andersona k takové dokonalosti, která leží v podstatě na hranici sebeparodie. Upřímně mám radši ty civilnější filmy v čele s krásným Darjeeling limited, Životem pod vodou nebo Jak jsem balil učitelku, kdy byl příběh a postavy na prvním místě, ale Grandhotel Budapešť jako jakýsi show reel Wesovi práce funguje dokonale. Ten film není full retarded ale full Anderson a všeho moc občas škodí. Anderson už v podstatě nemůže zajít dál ve svém rukopisu, ale rozhodně ještě může překvapit. Další film rozhodne.

Absurdní dramedy v plzeňských ulicích, kterou ještě podtrhuje zvolená forma. Panoptikum charakterů, které byste nechtěli znát, přestože (nebo spíš právě proto, že) si je částečně všichni nosíme v sobě. Kamera nádherná, scéna útoku chuligánů je vizuálně jedna z nejlepších věcí, kterou jsem viděl nejen v kině za hodně dlouhou dobu. Herci super pokud nehrají, když hrají tak to občas skřípe. Největším mínusem je pro mě zdánlivě chybějící katarze v závěru, kde se skvěle gradující film zasekne a najednou končí, byť má epilog skvělou atmosféru tak subjektivně končí tam, kde by měl začít. Úsvitem. Nicméně jestli je tohle úsvit nové české vlny (nebo spíš jakékoliv české vlny), tak sem s tím. 80 %