cumimnabednu

Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji za tento filmařský počin a slovy nepopsatelný zážitek. Skláním se všem, kdo se na této pohádce podíleli a jsem jim vděčen, neboť díky nim jsem prožil dětství, zimu a vánoce tak jak se má. Bez této pohádky si to nedovedu představit. Žádná jiná pohádka si k této nemůže atmosférou zimy a vánoc ani čuchnout. Snad jen Krakonoš a lyžníci, ale to v podstatě není pohádka. Jistě, existují také fajn letní pohádky, ale zimního tak dobrého nic. Vynikající herecké obsazení, vynikající kostými, hezké vykreslení postav, výborně zpracováno, kouzelné exteriéry i interiéry a snad nejnádhernější pohádková skladba "Kdypak ty ptáčku hnízdo máš" v podání Karla Gotta. Těším se až mé děti vyrostou tak, aby si i ony mohli vychutnat tuto pohádku a díky ní si dokázat užívat i zimy a sněhu a vánočního období.

Dlouho jsem váhal než píši tento komentář. A to proto, že jsem neměl co napsat. Podíval jsem se na Interstellar a pak radši, než napsal tento komentář shlédl už podruhé Gravity. Nemůžu si pomoci, Gravity mě oslovila podstatně více. Jak vizuální stránkou, kde jsem si více připadal součástí vesmíru, tak zvukovým ztvárněním, které skvěle dokreslovalo atmosféru ve vesmíru, tak dějovou linkou. Ono někdy méně je více. A tady mi to přišlo jako zlaté pravidlo. Radši přímočarou dějovou linku o přežití v Gravity, kde jsem všemu rozuměl, než Nolanovy mnohovrstvé děje, kde jsem prostě to nějak nepobral. Film mi přišel příliš dlouhý, nevím, co je to za módu vše natahovat a natahovat. Natahuje se mi totiž také nezdravě můj močový měchýř, když nemůžu jít v kině 3 hodiny na záchod. Také už prostě předem nepřijímám scénář alá "toto je parta, která nás jedině může spasit, která jediná může zachránit přímo celý svět, celé lidstvo, celou planetu". Lidi proberte se, změnit svět musíme začít od sebe, tím, že každý začne pracovat sám na sobě. Tak jako se změní jedna buňka a další a další, změní se celek, začít se musí u mikrokosmu a tím se změní makrokosmos. Ne naopak. Běžte někam s hrdiny, ať už s nabušenými svaly nebo velkými mozkovými závity. Ty mám rád v příbězích, kde zachraňují sami sebe, ne celou planetu. Ale ať nekritizuji. Jinak hezké herecké obsazení, hezké výkony, hezká hudba...několi skvělých scén či momentů - dívání se na videovzkazy členů rodiny, vodní planeta s vlnou,....Ale jinak nic nového, nic to ve mě nezanechalo. Škoda. A zejména škoda poslední třetiny filmu, ty první dvě se mi líbily, ale pak už vůbec. Snižuji počet hvězdiček ze 4 na 3.

Tak tento film mi způsobil v počátku radost a v závěru znechucení. V podstatě už jsem se na to ani nechtěl dodívat, jak mi to přišlo neuvěřitelně zpackané. V příběhu jde o život dívky, která má vážné zdravotní problémy, tak vážné, že hrozí kdykoliv konec života a její seznámení se sympatickým klukem, který má tělesný handikap a i jeho očekává smrtka a klepe mu kosou na rameno... Velice kladně hodnotím výběr herečky, a i příběh by mohl být zajímavý....ale nad průměr to nevyleze. Proč? Protože si to film pokazil spoustou věcí. Už jste někdy viděli, aby Vám zamilovaný partner říkal oběma jmény?(máte-li je?). Já bych čekal, že mi přítelkyně řekne jedním jménem a zdrobněle. Nebo už jste zažili, abyste se s partnerem políbili někde v muzeu a najednou se všichni lidi na Vás dívali a všichni Vám zatleskali, přestože Vás neznali? Já bych opět čekal, že nikdo ani nehne brvou, případně budou pohoršeni nebo písknou. Ale to bysme od amerických filmařů chtěli moc, že? Nebo si představte kluka v pubertě, který bude mít věčně v puse cigaretu, ale nikdy si ji nezapálí. Dle mého nereálné, leda že by byl na odvykací kůře. Ale pokud nebyl nikdy kuřák? Utráceli byste vy za krabičky cigaret jen abyste je ožužlávali v puse a dokazovali si tím, že jste nepodlehli pokušení? Nesmysl. Nebo půjdete a budete házet vajíčka na drahé auto Vaší bejvalky a z domu vyleze její matka a vy jí vysvětlíte, proč že to házíte vejce, že se mstíte za to, že Vás nechala. A paní prostě odejde zpět do domu. Ne, zavolala by přeci cajty, nebo na vás vyhnala psa nebo by si to s Vámi šla vyřídit a poslala Vás někam. ..... Nebudu pokračovat, protože nechci být hnidopich, myslím, že snesu ve filmech hodně nesmyslů, ale tady mi to nějak nešlo. Možná proto, že téma bylo příliš vážné a hodnocení ostatních recenzentů hodně vysoké a tak i má očekávání byla vysoká. Už nejsou. J eto film, který se zbytečně pokazil. V mozku mi tak zůstane jen tvář hlavní hrdinky a smutný osud dvou milenců,...který mohl být skvěle ztvárněn filmem, ale nebyl.

Važme si takových seriálů. Kde se netlačí na pilu. Jsem štastný, že tento seriál vznikl a děkuji všem jeho tvůrcům a protagonistům. Báječně se při něm bavím. Cením si toho vodnického mikrosvěta, který tu byl vytvořen. Cením si zobrazení lobismu, pletichaření, politikaření představitelů politiky, policie, církve. Moc se mi líbí role lobisty Lauschmana, Jezin, policejní komisařky, i ta vážná role Luďka Soboty. A herecké obsazení vůbec. Z tohoto seriálu necítím nucenost necítím plánovitost. Prostě jen pohodu. Věřím, že se herci museli při natáčení dobře bavit, tak jako já před obrazovkou. Už dlouho mi v televizi chyběl seriál, který by byl úsměvný, měl jen pár dílů a zajímavé téma. Dobře jsem se bavil dříve při seriálu Poste restante (kde také nechyběla hravost, tajemno a nadhled) a nyní Neviditelní. A proč si nepřipomenou téma vodnictví, které tak podobně a skvěle bylo zachyceno v minulosti v báječné komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách. Vida, žádný konec.

Hodnoceno po druhém shlédnutí. Jelikož jsem viděl i snímek Interstellar, neubráním se srovnání. U mě to vyhrálo Gravity. Proč? Protože jsem si zcela užíval prostor vesmíru, prožíval se Sandrou strach z letících předmětů, napětí při dolétávání ke vstupním otvorům družice, rozlehlost vesmíru, tu samotu. Zcela mi vyhovovala absence velkého příběhu, naopak vychutnával jsem si tento příběh o přežití a díky Bohu za tu jednoduchost. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. V tomto mi přišel Interstellar pozadu. Už se narad dívám na filmy, kde se zachraňuje lidstvo, kde je pár vyvolených s nesmírným posláním zachránít planetu, kde množství dějů či výkonů (viz. snímek Počátek) je tak složitá, až je film zcela nereálným a závislým na miliónu náhod.. Zapomeňte na to. Jestli to někdy bude třeba, musí každý z nás žít tak v souladu s Bohem a duchovními zákony, aby to co vyzařujeme, proměnilo společnost a celou zemi. Naše činy, jednání a myšlení, ale všech bytostí, ne jen party super vědců či hrdinů. To jsem odbočil. Takže zpět k Gravity. Jde o příběh jednoho člověka, kosmonauta, který se díky nešťastným událostem a smetišti, které jsme z vesmíru už stačili udělat ocitl sám bez pomoci a provozuschopného raketoplánu. Sledujeme usud této kosmonautky, je to totiž žena Sandra Bullock a její snahu bojovat o holý život a o to, dostat se zpět na planetu Zemi. Jak jsem psal, jsem vděčný za přímočarý děj, bez složitostí a nesmlyslů, jsem vděčný za zachycení vesmíru, pohybu a zvuku v něm, jsem vděčný za herecký výkon Sandry Bullock a George Clooneyho. Vizuální, vzuková dechberoucí pastva pro mé oči a uši. Zvlášť ozvučení a hudba se mi ve filmu moc líbilo a dokonale podchytilo atmosféru snímku. Opravdu děkuji za tento napínavý a dechberoucí zážitek.

Na tento snímek jsem se velice těšil. Už proto, že komedií, a zvlášť komedií dobrých, kde se člověk od srdce zasměje je jak šafránu, však to víte. V první třetině filmu, kde fešný junák, co si odpykává trest ve věznici za krádež, je propuštěn a snaží se získat zpět peníze z krádeže, které mu známá schovala na stavbě, nyní v betonu základů tělocvičny základní školy. A tak našemu hrdinovi nezbývá nic jiného, než se hlásit o místo ve škole, aby se dostal ke svému lupu. A shodou náhodných i nenáhodných událostí se stane pomocným učitelem. Tolik pro naznačení dějové linie. A právě v této fázi, kdy začíná "pan učitel Muller" chodit do školy a "učit" žáky stylem "držte huby a dejte mě pokoj a budete mít jedničky" je výborný a skvěle jsem se bavil. Bohužel pak přišla slabší část filmu a ta vydržela až do konce, kdy si učitel uvědomuje, že má školu, žáky a jednu paní učitelku vlastně rád, že už nechce být zločinec a jak pan učitel tak žáci nejhoršího kalibru se mění k lepšímu v úplné andělíčky. Zde už je humoru méně, nesmál jsem se, snímek upadl do klasické linky, jak se ze zlobivých lidí (jak učitele, tak žáků) stali hodní a do další linky klasické zamylovanosti dou učitelů, kteří se předtím neměli rádi. Prostě toto už jsme viděli stokrát a tak nás klišé nemůže ohromit. A tak dávám za první třetinu filmu 4 *, za zbytek 3 *. Vyzdvihuji výkon Elyase M´Bareka coby pana učitele Mullera, který mi připomínal Sagvana Tofiho v jeho mládí a který film podržel svým hulvátským chováním a stylem "všichni mi můžete ..., nezajímáte mě" nahoře.