fremy

Příjemná změna hraje pro romantickou komedii oproti žánrovým kolegům. Dýchla na mě reálná atmosféra a myslí i skutečné dialogy. Scénář poté nepůsobí jako kopie jiné komedie se stejnou kostrou. První minuty vás posadí na zadek, protože Going the distance začíná opravdu s vtipem, bohužel si neudržel laťku po celou dobu filmu.

Bylo to dokonalé. Nádherně ztvárněná změna osobnosti. Tleskám za obsazení, za všechny je Natalie opravdu vnímána jako nevinná a milá žena, ovšem dokáže skvostně zahrát i černou labuť. Je tu vidět, jak touha po hlavní roli a tlak na premiéře způsobí lidský niterní souboj. Moc se mi líbila kontaktní kamera na prknech baletu a pronikavá hudba. Darren Aronofsky mě ukotvil v křesle a já jen tiše zíral.

Bohužel tu "straší" pouze zvuky a nepodařenými záběry. Nesmyslné opakování smyčky záznamů z kamer kvalitě nepřidají. Ovšem jeden bod dávám za mladou dceru a její záběry v temné vířivce, mj :D

Málo slané, ovšem příjemné po všech stránkách. Škoda jen méně výraznější role Mii Wasikovské, na kterou jsem se od Alenky těšil.

Z traileru jasně vyplývá, že Megamind na plátna kin přináší pohádku naruby. Zlo vítězí a dobro prohrává. Tak na toto jsem se těšil a téměř dočkal. Hned první mě trkla myšlenka, že Megamind je mi sympatičtější než Metro man. Že jsem už název toho města někde slyšel, Metro city? Ano, v Astroboy. Asi se tam zajedu podívat. Zpět, dokud Megamind má s kým bojovat a vymýšlet nepovedené pokusy o útok, je film více než koukatelný. Vtipné momenty překypují hrneček zábavy, ovšem není to napořád. Úsměv nezmizí jen se netrhá bránice a přichází klasické scény z animovaných snímků. Bohužel nebýt známého scénáře napasovaného na trochu jiný začátek a postavy, byl by pro mě Megamind dobrým snímkem. Takto je průměrný a téměř nezajímavý. Snad jen pár minut před koncem stojí za shlédnutí. A dodám, že Pomocník ztvárněný přátelskou piraňou se mi do srdce nezapsal. Ale špatný nebyl.

V půlce filmu, kdy jedna z postav prohlásila nějakou větu, jsem si uvědomil, že opravdu námět je stejný jako ve snímku The Island do Michaela Baye a už jsem jej viděl. Překvapilo mě, že hlavní linka může být pojata úplně jinak a nakonec vyznít pozitivněji. Neubráním se srovnání, Bayeovský film byl velkolepý, akční a vizuálně povedený, což mi před pár lety strašně imponovalo. Přemýšlel jsem, který z těchto filmů budu hodnotit lépe, ovšem když jsem The Island ohodnotil čtyřmi hvězdičkami nemůžu jinak. Na snímku od Marka Romaneka mi přišlo zajímavé, proč všichni odevzdaně věří a stále přemýšlím v jaké době se to celé vlastně odehrávalo. Britské prostředí navozuje atmosféru starší doby, ovšem čipové logování při vchodu odporuje nemoderní době. No nic, celkově je to dojemný příběh, ve kterém jsou některá slabší místa. Nedělám to často, ale zde doporučím porovnat oba dva póly. Každý ať si vybere, co je mu přívětivější.

Mix povídek, jsou trpké, jsou veselé, jsou složité jako život sám. Režijní a scénaristický debut se Joshovi povedl.

Odkrývání finančních podvodu na pozadí fotbalu. Český dokument, který pro mě měl vypovídající hodnotu, ale ztrácel na stylu natáčení.

Mohu to nazvat horror? Strach jde stranou, vzájemné pouto postav pasuje, ovšem jako nevěřící necítím k ďáblu zvláštní pocit. Z posledních slov o odpuštění mi film vyplývá jako pěkný na pohled bez překvapení. (spoiler) Jen pro zajímavost, mými favority na postavu ďábla byl černoch nebo nevinná mladá dívka. Kdo je pravým vůdcem temnoty neprozradím. Spolu se snímkem Pohřben jsem rád za kratší stopáž.

Dokument o MJ mi kápl do noty. Mix oblíbených písní doprovázaný střihovými záběry z příprav nové show bez zbytečných proslovů a vzpomínek na jeho osobu. Stejně jak je velkolepá show je úžasný film. Nečekal bych, že mě to může natolik ztrhnout.