Bluntman

O rok dříve, než se výrazněji prosadili představitelé nové vlny (Forman a Chytilová) a než scénáristicky debutoval Jaroslav Dietl širokoúhlým snímkem CESTA HLUBOKÝM LESEM, natočil pedagog novovlné generace svůj první film o Boženě Němcové - a na širokoúhlý formát! Asketicky laděné dílo, které nedává na odiv emoce, je pozoruhodné svým stylem, kdy je kompozice záběrů výtečně uzpůsobena možnostem širokoúhlého formátu, a tak je valná většina scén snímána ve velkém celku a pracuje se s více (někdy až třemi) plány najednou. Vše je podřízeno okázalému stylu (rozmístění herců v mizanscéně, které odpovídá obrazům v galerii, jíž procházejí Karel Havlíček Borovský spolu s Boženou Němcovou, po velkolepou výpravu, akčnost převážně statických záběrů, ve kterých se neustále něco nebo někdo hýbe, a kostýmní přešlechtěnost). Pokud se chcete kochat stylem a dokážete prominout, že zábavnost Vávrových filmů je přímo úměrná míře fabulace historického námětu, jděte do této mramorizace spisovatelky Boženy Němcové... ale jen na velkém platně!

Pět let před Troškovým ZKOUŠKOVÝM OBDOBÍM se Otakar Vávra vrátil k životu Boženy Němcové, který už dříve mramoralizoval v HOUROCÍM SRDCI, aby podvrátil nejenom legendu kolem inspiračního zdroje pro literární postavu babičky, ale aby si navíc uzmul i prvenství "prvního českého (československého) filmu s homosexuální tematikou"._____ Již ze samotného názvu je patrné, že hlavní postavou není Božena Němcová, vylíčená jako feministka, ale naivní lesbička Veronika, jejíž optikou sledujeme veškeré dění. Zvolená optika nahlížení ospravedlňuje patetičnost a sentimentálnost celého díla, zjednodušující pohled na mužské autority, které jsou vylíčeny vávrovsky karikovaně, a prostoduchost dialogů. Ta postava přece taková je, myslí a mluví tak; film je "pouze" důsledný ve svém konceptu. Taťána Medvecká navíc hraje mimikou, očima, držením těla... a škodí jen nadužívání voice-overu._____ Výsměch, který Veronika i VERONIKA vzbuzuje, je dán divákovou mentální i sociální převahou nad postavou, což pro mnohé stačí k odsudku. (Čapkovská adaptace KRAKATIT ztvárňuje paranoiu a schizofrenii hlavní postavy vysokými uměleckými prostředky, zatímco viktorkovská variace záměrnou jednoduchostí sklízí negativní hodnocení, ts, snobové.)_____ Navíc se jedná o jeden z mála Vávrových snímků, který není ideologicky problematický a dobově podmíněný, protože se nehraje na pravdu prostřednictvím faktografických titulků se jmény postav či se neodkazuje k pramenům pro posílení zdání pravdivosti. Přesah není podmíněn ideologické doktríně, naopak se naráží na to, že v normalizaci někteří nemohli tvořit, resp. se museli autocenzurovat či publikovat pod pseudonymem. A i když odhlédnu od narativní strategie a ideologie (a raději se nebudu zabývat problematickým vyobrazením lesbické hrdinky), zůstává mi realizačně velice zdařilý, bohužel zapadlý Vávrův opus, u kterého nechybí ani povinná davová scéna. P.S. "Boženo, nekaž děti."

3 SEZÓNY V PEKLE s něžnou opatrností prdí, a proto jsem se z nich na rozdíl od ostatních neposral: http://bluntman.bloguje.cz/825613-nenacechrane-prdenicko-3-sezon-v-pekle.php .

ZEMSKÝ RÁJ TO NA POHLED je kvalitativně na úrovni porna ze 70. let, ale na rozdíl od něj diváka nedokáže a nejspíš ani nechce uspokojit. Všechno špatně, ale protože tahle feministická redukce dějin a derridovská dekonstrukce disidentů dává sama divákovi náboje i se zbraní, aby si z ní mohl střílet, neudělám to.

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10

Odmítnutí Zombieho druhého HALLOWEENU je dvojí: zastánci Carpenterovy vize nejsou schopni přistoupit na Zombieho revzionistický přístup, ve kterém zlo není iracionální, nýbrž je motivované a monstrum je polidšťováno; fanoušci "brakových" (sub)žánrů slasheru či exploitationu zase nejsou schopni přijmout ambicióznost celého projektu, který se snaží dostat grindhouse do arthouseu. Ti první nedokáží pro odmítnutí samotného konceptu ocenit, že remake hororu nemusí být pouhou vyprázdněnou nápodobou originálu v současném moderním audiovizuálním hávu, jako se to stalo u TEXASKÉHO MASAKRU MOTOROVOU PILOU či PÁTKU TŘINÁCTÉHO. Přehlížejí pak uvědomělost při polidšťování monstra, když na sebe zavražděné postavy před svou smrtí berou masky Frankensteina a v dialozích narážejí na jeho Nevěstu, popř. kostým Rockyho z ROCKY HORRORO PICTURE SHOW; monstra jsou u Zombieho totiž ti okolo Michaela, ne Michael samotný. Ti druzí zůstanou u chvály nesmlouvavého vyobrazování násilí i sexuální otevřenosti, ale přitom si nevšimnou či nepříjmou, že z explicitního ukazování se přechází k navozování fyzické nevolnosti prostřednictvím důmyslného stylu (expresivní nasvícení obrazu, posílení zvukových efektů, paralelní či asociativní střihová montáž, kdy přímo ani nechutnosti nevidíme). Stačí pouze přistoupit na to, že paradokumentární realističnost Cravenových či Hooperových exploitationů 70. let byla nahrazena důslednou stylizací. Osobně pak oceňuji první a poslední čtvrthodinu, ve které se z carpenterovského bubáka bez paměti stává bubák s pamětí, poučený tím, co se mu přihodilo v předchozích dílech (viz odkazování se při peripetiích se sanitkou, vzítí sekery a dobývání se do budovy ochránce) - aby se ukázalo, že traumatizujícími zážitky z minulých děsuplných zážitků je postižená samotná screen queen Laurie.

Série NEZVRATNÝCH OSUDŮ má sestupnou tendenci (výborná ozvláštněná žánrovka - jednička, překombinovaný sled černohumorných a propracovaných úmrtí - dvojka, zpět k původnímu modelu, ale bez uvědomělosti, zato se zdáním interaktivnosti na DVD - trojka) a čtvrtá část na osudu těchto slasherů nic nezvrátí. S prvním dílem natočeným pro 3D dochází k naprostému vyprázdnění původního konceptu do podoby sledu nepříliš nápaditých a propracovaných atrakcí, které přibližují hraný film více animované tvorbě, především SOUTH PARKU (ústřední parta je plná Kennyů, nechybí ani policisté či lidé, kteří po úmrtí prohlásí "tady není nic k vidění"). Je mi sice sympatická uvědomělost (předtitulková scéna definující cílového diváka, úvodní titulky rekapitulující předchozí úmrtí, 3D film ve 3D filmu, intertextové odkazy na předchozí části), i když ta je až příliš transparentní, ale uvědomělá sračka zůstane uvědomělou sračkou. Kdo se cítí být cílovým divákem (jde mu o splatterová úmrtí, nikoliv průběh dění či lidi, a má rád zvuk hodně hlasitý, aniž by si cpal do uší tampóny), nechť si k mému výslednému hodnocení přičtě hvězdičky podle své libovůle, protože NEZVRATNÝ OSUD 4 opravdu nabízí krev, kozy a krev, nic jiného.

Výborná černá komedie hitchcockovského ražení, ve které se precizně dávkují informace a výchozí nápad s domem a sérií nešťastných úmrtí se využije v největší možné míře. Přitom nejde jen o celovečerní britcom, čemuž by nasvědčovalo obsazení i omezenost lokací, ale o uvědomělou hru se žánrovými klišé a schématy, jimž se přizpůsobuje styl filmu, a diváckými očekáváními danými moderními trendy především bruckheimerovských seriálů. Za uvědomělostí, kdy postavy aplikují svou znalost popkultury a především filmů na svou skutečně neskutečnou situaci, se skrývá důmyslná kritika hollywoodských sázek na jistotu (ať již těch ryze komerčních nebo oscarových). Takhle k dokonalosti vysoustruženou, formálně podvratnou a přitom sebereflexivní komedii, u které jsem téměř umíral smíchy, jsem neviděl od TROPICKÉ BOUŘE.

Vedle formálně progresivních surfujících tučňáků se bezpochyby jedná o nejlepší animovaný film studia Sony Pictures, který je jednak satirou zdánlivé bezbřehosti konzumní společnosti, jednak persifláží melodramat, katastrofických, horrorových a sci-fi filmů a jednak neustálým přívalem slovních hříček, vtipů v druhém plánu a intertextových narážek, což se napoprvé nedá všechno pobrat, nejdůslednějším animákem vycházejícím z tradic grotesky (čemuž se přizpůsobuje i stylizace animace). Ideální film jak pro naivní diváky, kteří budou zahlceni přívalem atrakcí (film ve 3D o nenažranosti 3D), tak pro poučenější, kteří se budou pětihvězdičkově bavit anarchistickou formou, kdy je naprosto vše vážné, seriózní a rodinné podvraceno.

O 2BOBULÍCH nelze uvažovat jako o filmu, nýbrž komerčním kalkulu a product placementu, u kterého jde o co největší návštěvnost bez ohledu na kvality výsledného díla a následné zakoupení výrobků viděných na plátně. Z tohoto hlediska, vzhledem k návštěvnosti překonávající jedničku a komentářům na různých databázích a sociálních sítích, 2BOBULE plní svůj účel; jako film ovšem selhávají ve všech ohledech, protože na nich nefunguje vůbec nic. Vlastně jde o dokonalý produkt, ve kterém je poklidnost letní atmosféry vyjádřena absencí příběhu, elementární logiky v rámci fikčního světa i jednání postav a mrtvolným tempem, zábavnost prázdninových časů přetavena do kameňákovské nenáročnosti (scény nemají rytmus, vtipy načasování, hlášky jsou vytržené z kontextu, pro jistotu hraje kolovrátková hudba nahrazující sitcomový smích). Z nejhorších letošních pokusů o film - KLÍČEK, ULOVIT MILIARDÁŘE a KNĚŽNA LIBUŠE - jsou 2BOBULE zdaleka tím nejotravnějším. Nejsou tak špatné, až jsou nechtěně zábavné (KLÍČEK, KNĚŽNA LIBUŠE), a nemají žádnou ambici (KNĚŽNA LIBUŠE, ULOVIT MILIARDÁŘE), jen vytahat peníze. A to z papučového diváka bez schopnosti kritického myšlení a nároků alespoň řemeslné zdatnosti ("akční" scény režírované jako novácká silvestrovská estráda) a naplnění konvencí (uspávající crazy komedie bez humoru a zmrtvený slapstick) spojených s komerční kinematografií. Střední generace má LÍBÁŠ JAKO BŮH, ta mladá zase 2BOBULE. U obojího jsem krvácel z očí, uší i ostatních tělních otvorů. 0/10