Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Sci-Fi
  • Akční

Recenze (831)

plakát

Airwolf (1984) (seriál) 

Též souhlasím s uživatelem Gemini. ** nostalgicky za chvíle strávené u seriálu, hlavně kvůli té mašince. Celou třetí * neváhám použít za znělku.

plakát

Sejdeme se na Cibulce (2013) (pořad) 

Není mi úplně jasné zdejší skoro odpadové hodnocení. Je pravda, že znám lepší moderátory, ale taky mnohem horší. A. Cibulka mi přijde jako poměrně pohotový člověk. Úroveň pořadu však také závisí na pozvaných hostech a ta je v tomto případě dost kolísavá. Za mě takový lepší průměr.

plakát

Esmeralda (1997) (seriál) odpad!

Blbost, neskutečná. Proto vydatný inspirační zdroj pro vtipy a taky jisté půvabné představení v rámci jedné „besídky“ naší střední školy.

plakát

Manuela (1991) (seriál) 

Vzpomínka na prababičku, která se dožila požehnaného věku a dočkala se uvedení Manuely na naše obrazovky. A jinak nezapomenu, jak jsem kdysi dávno stála u nás na nádraží, když z haly vyletěl tělnatý, tak padesátiletý spoluobčan, vlekl za sebou manželku, schovávající si do peněženky jízdenku, a přitom zařval na celý perón: „Tak dělej, sakra, ať nám to neujede! Vždyť nestihnu Manuelu!“ Do kolen jsme šli všichni. Takže hvězdička z nostalgických důvodů plus fakt, že na rozdíl od další jihoamerické produkce je zde alespoň náznak nějakého děje.

plakát

Alf (1986) (seriál) 

Seriál se mi líbil, už když jsem ho viděla poprvé, hned se vyšvihnul na jeden z mých nejoblíbenějších. A líbí se mi i dnes, když si ho připomenu. Pátou hvězdičku pak přidávám za výborný dabing.

plakát

Až po uši (1964) 

Viděla jsem kopii ve špatné kvalitě a bez titulek, vybavena pouze svojí italštinou, s kterou jsem si naštěstí více méně vystačila. I tak to byl milý zážitek. Je to naivní, příjemný muzikál s několika zajímavými momenty a hudebními výstupy. Jednu hvězdičku za Morriconeho, například se povedlo podkreslení úvodních titulků a schůzek u fontány. Titulní píseň též není špatná, oba hlavní představitelé mi přišli celkem sympatičtí. Poctivé tři hvězdy a 58%

plakát

To (1990) (TV film) 

Film jsem viděla jako dítě a vzpomínám si, že jsem se dost bála. Tehdy bych dala minimálně za čtyři, docela mě „To“ fascinovalo. Jenže - pak jsem si obstarala knihu. Nikdo ať se na mě nezlobí, ale musím s hvězdičkou dolů (byť si myslím, že tohle je jedna z nejobtížněji adaptovatelných „Kingovek“ vůbec).

plakát

Boj s časem (1996) (TV film) 

Chtěla jsem dát dvě **, ale nemohu. Problém je ve mně. Oblíbila jsem si starý (i nový) seriál a vytvořila si svoji pevnou představu o tom, čím Doctor Who vlastně je. Mám tudíž snahu si film vtěsnat do své škatulky. Protože se nedaří, přijde mi film trochu mimo mísu. Na druhou stranu, zas taková hrůza se nekonala, hlavního představitele vybrali dobře, úvodních pár minut se mi též líbilo. S D. Ashbrookovou problém nemám. Postava Vládce sice není ten charismatický, švihlý zlotřilec, naštěstí jde E. Robertsovi alespoň zlý kukuč. Co dobré nebylo, byl scénář a celkové provedení. Příběh mi taky moc nesedl, ale dalo se to skousnout. To, že nedám dvě, ale jen jednu *, rozhodlo jediné - chybějící „doktorovský“ humor. K těm rozhlasovým hrám s 8. doktorem, několik jsem si jich pustila (2001-2003). Zatím málo na celkové hodnocení, úrovní mi přijdou trochu na houpačce, ale není to špatné. Doporučuji zkusit.

plakát

Mylène Farmer : Libertine (1986) (hudební videoklip) 

Písnička mi nepřijde zas tak zvláštní, ale videoklip k ní je prostě půvabný. Jak zde psali jiní, daří se mu poeticky skloubit erotiku a krev ze soubojů 18. století, což se v této kvalitě nevidí často. Také v duchu tohoto filmu je píseň představena na turné z roku 89, přičemž se kvůli tomu dostaví i hlavní rivalka z videa https://www.youtube.com/watch?v=-Tqo0yz0i6I .

plakát

Priest (1994) 

Utrpení, které si lidé vzájemně a zbytečně způsobují jenom proto, že nechtějí zvednout hlavu a rozhlédnout se, je velké. Skvělý film, námětem, zpracováním i hereckým obsazením. Téhle společenské kritice můžete věnovat mnoho přívlastků, jako je odvážná, kousavá, i dávkovaná s občasným humorem, ale pro mě je především nestrojená a zcela upřímná. Zdatně (bolestně) zobrazuje pokrytectví (například tlupu spásychtivých „oveček“, které se náhle s pohrdáním odvrátí od svého pastýře, jenž zatoužil po lásce jiného dospělého člověka). Otázka homosexuality zde navíc není hlavním tématem, film má spektrum problémů dost rozšířené. Tvůrci však diváka nevydírají a nehraje se tu na umělý sentiment. Naopak, všechno je tak přirozené, že jsem neměla sebemenší problém se nechat vtáhnout. A tak emočně nabité objetí dvou strádajících lidí jsem dlouho neviděla a asi zase dlouho neuvidím. Proto si tohoto filmu vážím.