Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Sci-Fi
  • Akční

Recenze (831)

plakát

Divoká budoucnost (2002) (seriál) 

Hezky se na to koukalo, což o to, i některá fakta a správná terminologie tam byly, ale má to chybku. Evolučně-ekologická výpovědní hodnota zůstala kdesi ve sklepení filmového studia. O dokument se však jedná, pouze sledované objekty (skupina odborníků - spekulantů se zvláštním odůvodňováním svých myšlenkových konstrukcí) nekorespondují s názvem. Nebo snad nedej bože ano?

plakát

Vánoční stromeček (1968) 

Příběh o tom, jak všichni ke spokojenosti přišli, lidská rodina, lesní zvířátka i vánoční stromeček. Z vlněných příběhů je tenhle tuším poslední (nechci se plést). Docela škoda, tento je vrcholně roztomilý a pěkně barevný. Mám na sobě vypozorované, že vždycky během sledování se mi pusa spolehlivě rozjede od ucha k uchu, ať chci, nebo ne. Prostě, jako obvykle Hermína Týrlová rovná se zázrak.

plakát

Aligátor (1980) 

Ach, guilty pleasure. Hvězdička za nostalgii, kdy jsem napoprvé s očima dokořán zírala a těšila se z "nové" příšerky. Druhá za to, že napodruhé jsem se při tom docela dost nasmála (aniž by si to tvůrci přáli).

plakát

Emmanuelle (1974) 

To jsem se zase nechala nachytat. Řekla jsem si, že se už konečně musím dovzdělat a zhlédnout takzvanou „klasiku všech klasik“. Na konci jsem jenom hlesla: „Taková konina!“ Mizerně natočené, herci i v rámci žánru nic moc, hudba... Francisi, byl jsi tam ty, nebo se spletli v titulcích? A za co sakra ta hvězdička? Z nostalgie to u mě být nemůže. Asi za to, že existují ještě horší věci, například jihoamerická telenovela. Mám při ní stejné extatické zážitky, které se k tomu násobí počtem dílů (tedy řádově stovky, to je panečku jízda)! „Pamětníci“ prominou, nevím, jaká je kniha, ale v mých očích stál tento film za starou bačkoru.

plakát

Aux yeux des vivants (2014) 

Čekala jsem horší film, naopak, napětí i správné gradování atmosféry tam byly, záporák docela zapůsobil. Hodnocení sráží nelogičnost, úměrně rostoucí se stopáží filmu, až se nakonec nedá prominout. Obvykle se pak směju, ale tady to nešlo. Přesto si tenhle snímek vysloužil aspoň dvě a půl *.

plakát

Na hraně zítřka (2014) 

Hvězdičky za efekty a za to, že film nikde nechytal lelky a jela akce. Jinak mám též dojem, že jsem spíš viděla slepenec z některé z her. K postavám jsem nezaujala žádný postoj, vlastně to byly jenom zábavné loutky, které mi nijak k srdci nepřirostly a neměla jsem jim proč fandit. Snímek je taková nadupaná mašina, která se nevrtá do hloubky a nebýt konce, řekla bych, že i dávala trochu smysl. Okamžitě po zhlédnutí bych dala hvězdy tři. Pak se mi to pár dní rozleželo v hlavě a nakonec dávám jen dvě. Přeci jenom, film toho postrádal víc, než nabízel.

plakát

Rok koně (1997) 

Též podepisuji uživatele Maeba. Dokument jsem viděla prvně tak před deseti lety a včera si ho připomněla. Neila Younga jsem nejdříve znala v rámci sestavy CSN & Y, pak sólo, s Pearl Jam, ale až potom jsem šla po Crazy Horse. A tehdy jsem si od dokumentu slibovala, že mě zavede zase trochu jinam. Moc nepomohlo, ale hudba byla samozřejmě skvělá. Protože je to skoro jediné, co na dokumentu lze hodnotit, dám Year of the Horse za čtyři hvězdy.

plakát

Modrá zástěrka (1965) 

Surrealistická nádhera. Tento snímek mi okamžitě přirostl k srdci, i když jak píše Lima, je dost strašidelný (ačkoli, když si uvědomím, na co se synovec dívá, brala bych s podivem spíš to, kdyby tento filmík nesnesl :-)). Tehdy mi přišla škoda, že se dobrodružný let příliš záhy proměnil v zoufalý útěk, protože ve mně prostě vzbudily zvědavost invenční kreace ohledně města (ne, že by to k sobě patřilo, jen čistě v mé hlavě, ledacos mi ty konstrukce připomněly - pohled zpoza sloupoví Barona Prášila, šmírující neblahé oko z velké koule zase obraz od Toyen,...). Pravda je, že potom by to bylo asi zdlouhavé. Totiž, jakmile se zástěrka oprostí od šňůry natažené mezi sloupem a tělem kontrabasu (?), až do okamžiku jejího symbolického konce, je to rychlá, úžasná podívaná s výbornou atmosférou.

plakát

Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara (1964) 

Chápu, jsou to začátky, a zřejmě jsem obětí svého očekávání. Ve srovnání s pozdější tvorbou se mi to moc nelíbilo, ačkoli tu byla preciznost, nápady, typická atmosféra (s netypickou hudbou) i likvidační závěr. Nevím, nejvíc se mi vtiskl do hlavy ten brouk.

plakát

Panenky (1987) 

Horor je lehce olíznutý komedií (černým jazykem vytaženým tak napůl žerdi), hudba spíš směřuje k tomu hororu. Navíc film nikde neokolkuje a od začátku prostě frčí. V pokusu o objektivitu to vidím na necelé čtyři hvězdy (70 %). Dávám ale čistých pět, byl to můj první horor s panenkami, který jsem viděla jako malý špunt; a vzpomínám, že jsem tehdy poprvé držela palce oficiálnímu záporákovi (panenkám), protože mi zbytek osazenstva neskutečně lezl krkem. Doporučuji, nenudila jsem se jako malá, nenudila jsem se ani teď.