kinderman

Rocková skupina Mr Lordi přišla s ideou na horor, který moc smyslu nedává (vlastně nedává smysl vůbec žádný), ale ve kterém se její členové mohli objevit ve svých typických maskách. Kdo vydrží až do závěrečných titulků, zjistí, že jejich hudba oplývá stejnou uměleckou náročností jako scénář. Nebo jako hudba našich Katapultů.

Masivní reklamní kampaň, zvýšené očekávání (herecké obsazení, autor literární předlohy)...a příslušné zklamání. Děj postavený na náhodných setkáních, rušící jazzová kapela, nepochopitelně vychechtaná I.Janžurová, tradičně teatrální J.Tříska a mdlá L.Vondráčková, škoda, že J.Adamová nezačala vzpomínat na Honzu Wericha. Poslání příběhu sice chápu, ale tady se zjevně (a nepravděpodobně) honilo moc zajíců naší nedávné historie najednou.

Hořký milostný příběh z doby, kdy ošmatávání mladičké skladnice nebylo sexuálním obtěžováním, nýbrž společensky přijatelnou mužskou kratochvílí, ženy se neholily pod pažemi, cigareta patřila ke zdravému životnímu stylu a za závazek přijal zodpovědnost mentálně vyspělejší manžel.

50.léta, soukromá internátní chlapecká škola, taková Společnost mrtvých básníků na švédský způsob, až na to, že tady nejsou žádní básníci, zato spousta polomrtvých a učitelský sbor, který brutální šikaně povětšinou němě přihlíží. Ačkoli se film nevyhne několika klišé, chytne, nepustí…a nabídne pořádnou diváckou satisfakci („Tobě zlomím nos a tobě ruku.“)

Politovánihodný produkt tradiční křeče ČT s názvem Na Štědrý den jednu zbrusu novou pohádku.

Pohádka s neuvěřitelně slabou zápletkou, nemohoucím režisérem a herci, z nichž každý hraje, jako by byl v úplně jiném filmu.

Mladík, který psychicky nezvládne rozchod s přítelkyní, a herrmannovské smyčce, jež nahrál Czech Film Orchestra...

Zneužívání dětí je odporné. Nevím, zda zneužívání dětí církevními autoritami (a mnohaleté ututlávání těchto skutečností jejich nadřízenými) je odporné dvojnásob, ale film se podle skutečných událostí podařilo natočit solidní- ve výpovědi i hereckých výkonech.

F.Astaire je sice mnohem přesvědčivější na tanečním parketu než v kokpitu průzkumného letadla, ale za ten dojemně symbolický závěr jednu hvězdičku navíc klidně přihodím.

Zkostnatělého, samolibého a povýšeného kantora hraje F.Smolík famózně. Škoda, že aplaus svých studentů získá teprve poté, co přes noc plnou příprav popře svou povahu (pěkná aliterace) a začne před nimi bohapustě debilkovat. Což je druhý extrém. S.Beneš jako jeho mladší kolega se chová o poznání normálněji, češtinářka N.Gollová tuto spíše neveselou veselohru pouze přizdobuje.