kinderman

Válečný velkofilm trpí neustálým (otravným) zcizujícím komentářem, ale jinak je to velkorysá podívaná, která po hodině projekce, kdy se strhne bitevní vřava, vstřícně naladěného diváka pohltí.

Jestliže ve Hře smrti byl zábavným vrcholem záběr na fotku Bruce Leeho nalepenou na zrcadlo tak, aby překrývala tvář dublera, v tomto (v prvních 30 minutách) podobně poslepovaného snímku (materiál s B.Lee pochází z vystřižených scén z Drak přichází) je to souboj s chlapíkem převlečeným ve lví kůži (zřejmě má opravdu představovat lva). Česky titulkovaný audiokomentář B.Logana na vapetovské edici je nutností, neboť bez něj se oběma filmům (skoro) nedá rozumět.

Za tenhle katastrofální omyl (nesmyslně napsaný, špatně zrežírovaný a toporně zahraný) by se měli tvůrci omluvit. A přineste mi hlavu odpovědného člověka z ČT, který Cieslarův "thriller" zhlédl a zařadil do programového schématu.

Možná kdyby mi bylo 20, napíšu jiný komentář. Ale je mi o 15 let víc a Pennův film se mi zdál natahovaný a roztříštěný jak obsahově (neustálé skoky v čase), tak stylově. Navíc se domnívám, že tím nejlepším náboženstvím není banální tlachání o „něčem/Někom, co/Kdo nás přesahuje“, ale maximální nasazení ve službě druhým lidem tam, kde se právě nacházíme. Z tohoto úhlu pohledu se mi zážitek „absolutní svobody“ a smrt v aljašské pustině jeví jako zbytečné a nesmyslné gesto. Je mi líto.

Hudební postupy Josepha Kooa (zejména titulková sekvence a pak tréninková montáž) jasně ukazují, že spolupráce s Johnem Woo přinese ještě "lepší zítřky". Zároveň je film neklamným důkazem toho, jak důležitá je v hongkongských akčních filmech zvuková složka.

Brutální...bronsonovské...béčko

Málokdy tříhodinový film doslova „letí“ bez jediného hluchého místa tak, jako se to daří Kaufmanově mnohovrstevnaté epické sáze o počátcích amerického kosmického programu (Mercury) s výbornými hereckými výkony, mezi nimiž na sebe strhávají pozornost zejména S.Shepard, E.Harris, S.Glenn a D.Quaid (zatímco L.Henriksen zůstává zase tím v pozadí).

Ačkoli jsem kdysi zhltl první čtyři díly Duny za sebou, úvodní (vysvětlovací) desetiminutovka mě uvrhla do téměř beznadějného stavu zmatenosti. Časem se sice vy(polo)jasní, desítky vystříhaných minut však bolestně chybějí (děj je látán a slepován vnitřními monology) a scény s písečnými červy (až na tu úvodní se zničením stanice) vůbec nefungují. Tři hvězdičky za marnou snahu adaptovat nezfilmovatelné.

Působivé protiválečné drama, při jehož sledování jsem myslel na svého známého z Bavorska, ze kterého při jednom rozhovoru nad pivem vypadlo, že jako mladík chtěl na konci války taky narukovat (zabránila mu v tom komplikovaná zlomenina nohy), a který dodnes M.Dietrichovou považuje za zrádkyni národa. Ještěže ten učitel ve filmu není tentokrát fanatik (jako v Na západní frontě klid), ale naopak rozumný skeptik, který se svoje žáky (popletené nacionalistickou ideologií) snaží od válečného dobrodružství ochránit.

Tuším, že Nomádovi jsem dal také tři hvězdičky, ovšem Mongol je lepší o akční scény, které inscenováním a způsobem snímání jako by z oka vypadly jihokorejské řezničině Válečník (však také některá jména v titulcích znějí až „podezřele“ korejsky). Zatímco Válečník měl ovšem jasnou dějovou linku, Mongol nabízí pouze jednotlivé obrazy ze života velkého Čingischána, a to do doby, než se stal oním obávaným sjednotitelem.