Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenze (867)

plakát

Jasmíniny slzy (2013) 

Civilnější dílko od Allena s lidštějšími a pravděpodobnějšími momenty než dířv - tragickými, komickými, přirozenějšími - stárne snad??:)) O to více, když jsem prokouknul maskování jednoduchého a předvídatelného vývoje příběhu pomocí střihů do retrospektivy, vyniknou herci a není to jen o dokonalé Cate Blanchett. Pointa potěší a můj výsledný dojem z Allenova filmu byl určitě jiný, než jsem původně přepodkládal.

plakát

John Wick (2014) 

Jedinečná štýlkova v nejsurovějším podání. Nepěju ódy, protože mi dojem kazí přílišná hloupost a místná nelogičnost. Jinak rozhodně doporučuji a dávám lepší tři hvězdy. Soundtrack na masírku.

plakát

Šílený Max (1979) 

Wtf? Chaos, amatérismus, nuda. Navíc gradace a napětí 0. Za poslední půlhodinku, některé nechutnosti a s libostí natočené zvrhlosti se u mě celkový náhled na film zvedá z bahna. První část tohohle kultu mě minula parabolickým obloukem a já se nacházel mimo ohnisko.

plakát

Ten třetí (2013) 

Silné, pravdivé, smutné, tradiční. Neeson zraje jak slámové víno. Paul Haggis ho navíc obklopil spoustou herců, kteří mu zdatně sekundují, evidentně hlavně díky umu pana režiséra v jejich vedení. Olivia Wilde je bohyně.

plakát

Leviathan (1989) 

Ani obstojné obsazení a maestro Goldsmith za klavírem nezachrání tenhle film před upadnutím do břečky v druhé půlce. Při pokusech o přidávání tempa a gradaci napětí se Leviathan rozplizne na spoustu zbytečných záběrů (a chaoticky stříhaných), začnou se kupit totální hlouposti (vynoření) a všechno zabije závěrečný basketbal a úder do ksichtu. Až tomu ve výsledku nemohu odpustit tak okaté vysávání Vetřelce a Věci.

plakát

Birdman (2014) 

Ohoho, prosím sošku pro pana Batmana, eh Birdmana! Promiňte. Expozice kamery naprosto famózní, nechápu, že to nebylo nominováno na oscara za střih (když jich tam musí být nespočet a my je nepoznáme). AGI po opakování toho samého dokola se pustil na pro sebe půdu neoranou a myslím, že to byla výhra na celé čáře. Pak bych tedy předpokládal i nominaci za hudbu. Kompozici a náladu vykouzlenou z 90% jen za pomoci (sic všelijakých, ale stále pouze jich) bicí nástrojů v kinech moc často neuslyšíte. Abych šel výš, potřeboval bych větší vtažení a dopad na mě samého.

plakát

Hobit: Šmakova dračí poušť (2013) 

Ploché, prázdné, uměle natahované, často nelogické a zbytečné, mnohokrát viděné v lepší kvalitě od stejného režiséra. Jedna za herce, druhá za audivizuálno.

plakát

E.A. Poe: Podivný experiment (2014) 

Šel bych o hvězdičku níže, kdyby nebylo povedené závěrečné pointy. Stejně jako u Prokletého Ostrova mě potěšila a překvapila (u SI určitě více odrovnala). Srovnání se nezle vyhnout - jak díky podobnému tématu, prostředí, druhu filmu, načasování, tak kvůli Kingsleymu, který se neplánovaně stal hlavní hvězdou filmu (zastiňuje i takovou extratřídu, jakou je Caine). Vše ostatní je bohužel u Elizy oproti Islandu poloviční. Mnohdy balancuje snad i nechtěně na hraně komedie a ojediněle do ní spadne. Napětí u mě nepřišlo, což je u takového typu filmů zásadní. Slabší tři.

plakát

Nicota (2003) 

Film v podstatě o přátelství a pak o ničem, na co sám avizuje názvem, že. Natali si vybral slabší chvilku, ale evidentně je vidět, že chtěl nahodit něco lehčího a povedlo se. Ale jde to bohužel mimo mě a na úkor kvality.

plakát

Fair Play (2014) 

Komorní a zároveň s přesahem. Takovéto filmy se v ČR netočí na požádání a já v koutku duše tleskám, musíme si jich vážit. Fair Play snese srovnání se zahraniční kinematografií. Ze začátku zvolna, jakoby mě ani nezajímalo, se však rozjíždí a postupem času napíná, tlačí na pilu. Na místní poměry v podstatě žánrovka, gradace příběhu, jež je přirozená, celkově dobře napsaný (i když rovný a předvídatelný - přesto míra mojí pozornosti stoupala) scénář, ukončení narativního oblouku, všechno tohle se jen tak u nás nevídá. K tomu Meky konečně zas napsal hodně dobrou písničku. Mínusy film samozřejmě má. Občas prkenné dialogy, někdy nekonzistentost v návazu scén, zkratkovitost.. a jako člověk, co se pohybuje kolem atletiky už od dob rané přípravky, jsem spatřil i spoustu úsměvných hloupostí ze skutečností a hlášek v atletickém světě.:) Ale zároveň hercům věříte, že jsou těmi osobami a ne jen Macháčkem na sto způsobů a tím samým Polívkou.. Nikdy jsem si nemyslel, že by ve mě příběh podobný Jarmile Kratochvílové vyvolal sympatie. Pošleme ji na rentgen plic.