Honzíno

Bolelo to, bolelo. Chápu (v dnešní době) místo pod Sluncem zfilmovaných děl emancipovaných děvčat, která ve svém věku a porstředí neví, co chtějí, trpí nějakou ztrátou seberealizace a mají potřebu to do světa vytroubit za pomocí toliko současně módních prostředků. Ano, ta frekvence filmování špatně a stále strejně (postupem doby hůře) napsaných bestsellerů se zvyšuje. Já doufám, že už je na vrcholu. Ke smůle všech příznivců tohoto úkazu já jeho příznivcem nejsem. Problém je ve fiktivním světě, jenž už je pouze velmi slabým odvarem, gulášem, namíchaným z jeho předchůdců. Já bych si přál být součástí světa Star Wars, Star Treku, Harryho Pottera, Indiana Jonese, Matrixu, Mužů v Černém, Jacka Bauera... ale už ne Hunger Games, Twilightu, Dárce a vůbec ne Divergence. A to by se kolikrát v takových světech žilo měkčeji a náramně lehce oproti dříve jmenovaným.

Světově, politicky, rasově a humorně nekorektní, ale naopak úzkostlivě tradiční v poplatnosti svému (svým) vzoru (vzorům). Jak ve mě zrají starší filmy Vaughna, začínám mít pocit, že Stardust zůstává tím nejhodnotnějším. Ale to neznamená, že jsem u Kingsmana neslintal a neobdivoval tvůrčí hravost, drzost, originalitu...! Škoda jen objevování se doslova shodných stěžejních prvků ve scénářích Vaughnovo osobitějších dílek (Layer Cake, Kick-Ass, Kingsman). Na plnej knedl tahle nehorázně unikátní (pro současná kina - díky britské produkci za to!) a zábavná věc u mě prozatím není.

Je to dobrý, je to sranda, Gerard je prostě borec, Heigl jde přežít, má to dobrý songy, ale klasicky je to klišé. Pokud chcete tu trochu lepší a chytřejší romantickou komedii, berte.

Pro mě mnohem osobitější než Scorseseho 'vrcholná díla'. V daném žánru to je naprostá špica. De Palma je atmosférický bůh a Pacino zas ten herecký. U mě je problém spíše se samotným žánrem. Kromě světlých výjimek (Kmotr, Neúplatní) asi nedokážu košaté konstrukce mafiánských opusů náležit docenit.

Dnešní většinové publikum bohužel není připravené a ani nechce přijímat filmy typu Transcendence. Musíte dávat bachat, přemýšlet a používat fantazii svojí, ne ji jen tupě následovat na plátně. Je to jednoduše oldschoolová scifárna s brutálně nosnou myšlenkou, zajímavým průběhem a nastíněním spousty možných pohledů na věc. Díky poslednímu jmenovanému aspektu bohužel působí tak nějak bez ksichtu, což je její možná jediné, ale obrovské mínus. Jinak sympatický palec nahoru.

Tak jsem si myslel, že po přečtení zdejších ohlasů shledám zápletku nabitou a konec vyšponovaný do brutálního napětí a překvapivé pointe. Heh, nestalo se tak. Zápletka, WTF?? Konec, WTF?? Kdo je padouch vědět po 5 minutách, WTF??? Hudba okopírovaná z Bonda a Bourna, WTF???? Bitko-honička ve vánici, kde je úplný prdlajs vidět, WTF????! Hvězdička za Kate, půl hvězdičky za prostředí a zaokrouhluji nahoru.

Ze začátku jsem se kráslovsky a intenzivně bavil, v poslední třetině se modlil, ať už film skončí. Bylo mi z něj zle, nedobře, i když tím nemyslím, že by šlo o špatnou filmařinu. Proto hodnotím subjektivněji než jindy, mám pocit. McAvoy je bezesporu borec první třídy, tuhle roli si dává, jak malinu k snídani. Nicméně postupem času zjišťuji, že jeho herectví (ačkoli je bez debaty ukázkové) mi nějak přestává jít k duhu. Filth míchá dohromady spoustu odstínů - zvrhle agresivní, nestoudné, černohumorné, sociálně silné... přirovnal bych ho k Bořšči od Čecha nebo Poláka a variaci na Requiem For a Dream.

Tříapůlhvězdičkový průběh potkal šestihvězdičkovou závěrečnou půlhodinku, která je napěchovaná zábavou, nápady a adrenalinem k prasknutí. S prvními piráty to nejlepší, co Verbinski v dobrodrůžu vypěstoval. Všechno totiž šlape jak vyhraná bluegrassová kapela. Já jsem jen opět pobaveně smutný, jak my, Češi, jdeme ihned s davem a přeceňované věci automaticky schvalujeme, opěvujeme a podceňované ihned odepisujeme. Nezaslouženě zavrhnutá jízda, co jednoduše cílí na pobavení a navíc to dělá chytře a svižně.

Do sta procent chybí filmu už jen lépe napsaný scénář a (malý SPOILER v uvozovkách) "alespoň něčím zajímavý konec, ten mě totiž v kontrastu s celým průběhem zklamal. Cítil jsem se odbytě." Herci nejdou popsat jinak než jako perfektní, postavy uvěřitelné, nátlak bezprostřední - využití zvuků a hudby k vyždímání ještě větších emocí z v podstatě všedních situací je tu skutečně neobvykle silné, zároveň fungující bez chyby. Z Goslinga i Williams mi šel až mráz po zádech, jak mi jeho postava evokovala některé mé zážitky a životní postoje a její zas reálný obraz ženské, která neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Blue Valentine přetéká pravdou a nevídaně přesahuje za okraje filmového průmyslu.

Ještě že jsme tady všichni opravdoví tajní agenti a víme, jak to ve světě chodí, a můžeme tudíž tento snímek označit jako realistický. Určitě je však civilní, jestli to takhle chodí v reálu si představit nedokážu. Corbijn je z toho znát na míle daleko, jeho styl vyprávění a režie mi sedí, ale Clooney mě v Američanovi vzal trochu víc, stejně tak i celý film.