Honzíno

Škoda. Začátek je opravdu vynikající, dlouho jsem nezažil takový rozjezd. Bohužel i přes svou krátkou stopáž začne Shoot 'em up postupem času nudit a nepřidá tomu ani často zprasený střih. Akční oldschoolová režie s výbornou zvukovou stopou pak všechno nestihne zachránit. Monica Bellucci jako ozdoba stále ještě postačuje (sice jen tak tak a nevím, zda vynikala někdy něčím jiným), ale za to Clive Owen je pan herec. Jako ultra stylová jednohubka se filmeček náramně hodí, jednou pobaví, skoro rychle uteče. Rozjezd super, naneštěstí postupem času celý snímek břidne. Ale náramně mě pobavil, zejména velké množství gagů a efektních akčních vychytávek, hlášky... i inspirace jinožánrovými Potomky lidí. Vidím jasně tři a půl hvězdičky.

Veselá, 'dobrodružná' zábava, která vyznívá lépe než filmová podoba Šifry, i když je tupější. Na druhou stranu více funguje jako filmový počin. Když někoho ráno chytnou namožená a nastydnutá záda, rozhodne se nejít na přednášky a zůstat doma, jeví se Lovci pokladů jako příjemná nenáročná zábava. Kruger je sice pěkná, ale zcela tupá, nad Seanem Beanem raději nepřemýšlím, Nicolas už pomalu a jistě rezignuje na post oscarového herce a Keitel taky občas potřebuje vydělat peníze. So, be patient and enjoy it, v mezích.

10,000 B.C. je obyčejná lovestory pohádka, šouplá do 'zajímavě':) upravené historie. Nic víc, nic míň. Roland se postupem času učí docela obstojně režírovat, avšak celé to prasí pekelně zesraný scénář a ta forma, Emmerichu, není ještě uplně nejlepší, o střihu by se též dalo polemizovat. Na druhé straně potěší skvělá výprava, hudba, kostýmy a zvířátka. Vyznění (sice evidentně až moc okatě animované) šavlozubé číči kazí její vděčnost. Vůbec celý snímek doprovazí jistá forma idiocie, což ale u Emmericha nepřekvapí (chybí jen ve stargate). Též potěší rádoby mimozemsky líčený vládce Egypta, s ohlédnutím na mytologii, dřívější režisérovu tvorbu atd..., navnadí na přemýšlení nad roztodivnými teoriemi, také lehká polemika o nesmyslnosti proroctví někde v půlce kolem tygra, jež je bohužel zas na konci zprasena, pekelně předvídatelným a připraveným hepijendem, který sedí do pera Rolanda Emmericha snad nejvíce z celého snímku. Ačkoli je nejlepší scéna filmu již v prvních deseti minutách a to 'Lov mamuta', ačkoli historicky korektní jsou více snad i Star wars, ačkoli namáhání mozkových buňek při projekci se rovná asi tak námaze běhěm pozorování ochrnutého lenochoda, stále je to celé zábavné a rozhodně zajímavé svou odlišností. Místy jsem se hezky od srdce zasmál. Na jeden večer, proč ne? Slabší tři *._49% a hvězda dolů.

Pekelná záležitost z produkce jednoho hodně povedeného filmaře s parádním čichem. Mostrum je jednohubka. Bez okolků. Věřím, že podruhé už to nebude ono. Ale ta první projekce. Ta se řadí někam do vod velmi výjímečných. 80 minut velikého napětí a skvělých scén. Opravdu jsem cítil, jakoby se to mohlo stát, přes nesmírnou fantasknost námětu. Napadá mě slovo - autentické, které je však v důsledku tolik nesmyslné... Celkově je Monstrum úžasně vymyšlené se všemi detaily (vystavění scénáře, vygradování děje, ..malé kousající potvory a následky kousnutí, vynořování ústřední příšery, zobrazení armády atd.). Jediné dvě věci mě zamrzeli: vztahovost děje a finální dvojreplika ústřední dvojice. Nerozlobilo mě ani tak její znění, ale načasování - těsně před výbuchem. 90% - Cloverfield se může s klidem nazvat nejlepším monstermovie za posledních pěkných pár let.

Z části jsem zahlcen lítostí, z části vím, že to nejde jinak. Dark city vlastní mé velké smypatie, ale přes všechny klady to víc jak silné tři nejsou. Je možné, že kdybych ho nezhlédl v české (opravdu hodně špatně nadabované) verzi, že hodnotil bych lépe. Scénář, námět i příběh patří mezi ty samozřejmě skvělé. Místy ale pokulhává režijní stránka a zřetelná je též často béčkovost, jež jde výjimečně Dark city na škodu. Je až úsměvné jak se bratři Wachowští nechali inspirovat některými scénami a pasážemi (finální souboj, myšlenka vyvoleného - neoriginální od svého vzniku, výtvarné ztvárnění...) Cizinci vypadají též jako borgové. Raději však Smrtihlav než Já, robot.

Přiznám se. O Solaris jsem před mou první projekcí věděl jen to, že patří do mého oblíbeného žánru a že jde již o druhé zfilmování stejnojmoného románu. Čekal jsem nějakou vyhlazenou soft scifárnu. A on se mi ukázal vymazlený, mystický příběh s filosofickým podtextem. Kostra a podstata příběhu mě přímo vtáhla. Klidně bych přivítal delší stopáž a širší pojetí. Soderbeghova režie je nekompromisní, zároveň však citlivá pro choulostivé situace, kdy herci na plátně prožívají krajní situace. Clooney předvádí konečně naplno své mistrovstí, ukazuje že bez hezounského úsměvu je ještě mnohem silnější a uvěřitelnější, dostal mě. Spojení jeho chlapství a půvabu Nataschy McElhone se ukázalo jako smrtelné a úžasně fungující. Všechny herecké výkony stojí za vyznání absolutoria. I tolik propíraný roztodivný projev Jeremyho Daviese se na konci stane opodstatněným a v důsedku geniálním. Sugestivní hudba jen podtrhuje kvalitu remaku Tarkovského klasiky. Nemám moc, co bych vytýkal, a tak si schovám jednu hvězdičku do zásoby, jelikož o ní nejsem zcela přesvědčen kvůli neúplnému zaražení do křesla.

Bohužel, je mi to líto. Z mé strany se sice jedná o silnější tři hvězdičky, ale jinak to nejde. Skvělá hudba naneštěstí neznamená automaticky úspěch na plné čáře. Pokud píši o skvělé hudbě, nevypouštím tato slova z mé klávesnice nadarmo. Jsme svědky extrémně silných, nádherných, prvoplánových ( to je v případě muzikálu nanejvíce potřeba) melodií, jež jsou perfektně doprovázeny orchestrálním tělesem (až na výjimku jednoho rockovějšího aranžmá), které neskutečně umě využívá dynamiky, gradace a doslova útočí na naše bubínky. Za zmínku stojí též excelentní sbory. Z ústředních tří hlasů slyšíme vypreparovanou vyškolenost. Sice mě nezaujal ani jeden tolik, jak bych si představoval, ale jsem spokojen. Raoul a Christine vlastní na poslech velice hezké hlasy, akoráte fantom (objektivně) mohl býti trošku výraznější a méně uřvaný. Tím jsem shrnul jeden veliký klad. S hudbou souvisí práce na place a pak ve studiu, kde bohužel místy ve filmových obrázcích je docela dost poznat, jak herci na place jen otvírali pusinky a teprve potom do filmu byla napálena muzika. Jelikož když slyšíte hercovo táhnutí vysokého tónu a na druhou stranu vidíte, jak se on hezky usmívá a napůl otevírá ústa, něco vám na tom nehraje.... Další problém: monstrózní hudební dílo kontrastuje se slabší filmovou součástí muzikálu. Scénář je průměrný a místy fádní. Některé slaběji vyznívající melodie s krásnou filmouvou choreografií bijí do očí, jelikož spusta nejsilnějších hudebních okamžiků je doprovázena slabou obrazovou interpretací. Přesto všechno má léty prověřený příběh další důstojné zpracování. Joel Schumacher překvapivě nepromrhal další velký rozpočet a lehce nadprůměrnou režií nechává uplynout vše, co je potřeba během jakštakš zvládnutelné stopáže.

Zatím čtyři, což je asi klasika zde po prvním zhlédnutí. Vím, že Ridleymu musím dát ještě jednu šanci, proto si tu jedinou hvězdu schvovávám. Perfektní vizionářství.

Guilty Pleasure. Debilnost, zhovadilost, idiocii a slabost kompenzuje extrémní míra zábavnosti a mé sympatie. Ano, nejsem příznivcem onoho klasického 'vypínání' mozku, ale Liga je opravdu zábava. K tomu do karet hraje Sean a Peta, veselé spojení spousty pohádek, příjemné tempo, jednoduchý scénář, nenáročná stopáž a spousta laciných (avšak zábavných) vychytávek. U Nautilu v Benátkách se mi málem protrhl smíchem bachor. Veselá akční komedie. Prostě zábava. Některé herecké výkony je radno neřešit.

Excelentní Jeff Bridges s nenapodobitelným výrazem v hlavní roli koncertuje. Zbytek hereckého obsazení mu však též skvěle sekunduje a nenechává se zahanbit (John Goodman se překonává, Julianne Moore to moc sekne a Steve je v těchto rolích jako doma:). Výtečný námět, scénář, režie, hudba - hlavně TA HUDBA - rámují černou komedii jako řemen. Jenže ještě něco tomu chybí. Nedokážu specifikovat co, ale snad to objevím při dalším zhlédnutí. Za mě jsou to silné čtyři a veliké sympatie. Vypečená lahůdka.