Gamine

Jeden z mála seriálů, na které jsem se dodívala do konce a které si držely kvalitu jednotlivých dílů i sérií. Jednoznačnou hvězdou tu byla Gaby a její hlášky, smála jsem se skoro vždycky, když otevřela pusu. Tento seriál mě nebavil, ale naprosto vtáhnul, prožívala jsem příběhy spolu s postavami, to se mi nestává moc často.

Čekala jsem, že to bude nějaká další povrchní přeslazená komedie plná klišé, ale tento film mě příjemně překvapil. Postavy byly pro mě uvěřitelné a opravdu jsem jim fandila, navíc se nedalo úplně odhadnout, jak to vlastně skončí, takže tam bylo napětí až do konce. Baví mě tyhle víceliniové příběhy, které se nakonec propojí a všechno do sebe zapadne. Nejvíc mi to připomínalo Lásku nebeskou a 50x a stále poprvé. Hvězdné obsazení netřeba zmiňovat, ale nejvíc se mi líbili méně okoukaní Justin Long a Ginnifer Goodwin.

Svěrák byl vtipný, Rudolfa Hrušínského můžu vidět kdekoli a princezna Bosana byla zábavná, ale stejně mi tato pohádka nic moc neřekla. Byl to na mě trochu moc velký kýč, na to cikánské prostředí plné much se nedívalo moc hezky, což dorazila ta tlustá odhalená "orientální" tenečnice. Moc se mi tam to novátorství nehodilo (taxi, telefony..)

Tento film má na mě hypnotizující účinek. I kdybych jen procházela kolem a hrála scéna z Psycha, nejsem skoro schopná se od toho odtrhnout. Nejsilněji na mě působí scéna, kdy Marion jede po silnici, hustě prší, oslňují ji reflektory a pomalu zaostřuje na neonový nápis Bates motel, už tam působilo, že si právě podepsala ortel. O podmanivém Normanu Batesovi ani nemluvě, málokterá postava dokáže vyvolat strach a sympatie stejnou měrou.

Celý film na chvilku vysoko povznesla postava Quicksilvera, nejen že měl naprosto skvělou schopnost a hudební vkus, ani on sám neměl chybu, škoda že byl jen v pár scénách

Některá díla/myšlenky hodně přesahují svoje médium, pro mě tenhle film mezi ně patří. Možná to díky té filozofičnosti až abstrakci někho okamžitě odradí a někomu možná promluví z duše, jako málo co. Bylo to o takovém tom beznadějném smutku, se kterým se někdy člověk musí vyrovnat, ale lidsky a reálně pojaté. Já jsem u toho tak od půlky do konce chvilkama brečela, určitě bych se na to nechtěla dívat někde ve třídě nebo tak. Škoda, že není víc učitelů, jako ten v podání dechberoucího Adriena Brodyho, svět by možná vypadal trochu jinak.

Krásný a hlavně originální příběh.. nebo spíš pohádka. Po vizuální stránce i stylem vyprávění byl dokonalý, tím a bohémským úhlem pohledu mi trochu připomínal Čokoládu. Navzdory detailně zobrazené špíně na začátku to na mě ani chvilku nepůsobilo syrově, možná proto, že tam nebylo přímo zobrazené násilí (naštěstí), i díky tomu ani nešlo pociťovat nesympatie k hlavní postavě. Konec byl možná trochu přehnaný, ale skrz to pohádkové vyznění mi to nevadilo. Ten úplný konec, brr to bych teda nechtěla.

Sleduju to většinou, když chci vypnout, má to takovou relaxační komorní Californskou atmosféru a kvůli postavě Patricka Janea. Baví mě, jak někdy hodně drze chodí přes čáru a víceméně mu to prochází. Linie s Red Johnem je zajímavá, ale hrozně to natahujou, líbilo by se mi kdyby o něm bylo něco v každém díle, když se to kolem toho točí.

Příjemní herci, příběh, hudba.. taková oddychovka. Líbilo se mi, že to nebylo přeslazené, ani v jiném směru přehnané. Žánru komedie/romantický se většinou vyhýbám, přijde mi že často sklouzává do kýče nebo klišé, ale tenhle film se obojímu vyhnul obloukem, příjemně mě to překvapilo. Miles Teller je zvláštní typ herce, rozhodně má potenciál.

Německé a některé severské filmy se mi většinou líbí po vizuální stránce, oni jsou v tomhle trošku jinde. Díky tomu rychlému tempu jsem si na nějakou pointu ani nevzpomněla, takže mě nakonec mile překvapila. Toma Schillinga mám ráda ve většině filmů, tenhle nebyl výjimka, jako celek příjemný film.