Gamine

Taková nenáročná rodinná komedie, odehrávající se na krásných Havajských ostrovech. Přišla mi zábavná myšlenka nerda v těle Dwaynea Johnsona, který ve filmu často musel obdivovat svoje předloktí :) Jack Black byl jako školní kráska svými manýry překvapivě docela uvěřitelný

Byl to smutný příběh člověka, který díky tomu, čím si ve válce prošel, v civilním životě zůstal úplně sám. Snadnějšímu strávení napomohlo rychlé tempo a akčnost většiny scén, honičky v autech mi přišly skoro komické. Na Sylvesterovo "snadné" zvládání fyzicky extrémních kousků byla radost se dívat.

Líbilo se mi, že přestože šlo o satiru, nebyla kousavá, ale téměř soucitná. Režisér Truman Show si opravdu přál vytvořit lepší svět pro diváky i šťastný život pro Trumana (což třeba i udělal), přestože ve zlaté kleci. Nedokážu si v roli Trumana představit nikoho jiného, než Jimma Carreyho, který je zvláštním způsobem dojímavý, stejně jako Truman. Teprve tady jsem si uvědomila, jaké má (nebo dokáže mít) Ed Harris charisma.

Z celého filmu jsem si odnesla dojem, jako bych shlédla díl hraného cestopisu, obsazeného pár známými jmény. Přišlo mi to trochu pozérské, jako by se dalo jídlo vychutnat jen v Itálii, a meditovat v ašrámu. Ne že by to bylo úplně špatné, spíš prázdné..

Brr.. jakoby si méněcenný Dogville vyléval svoji frustraci a "konečně" zakoušel pocit moci na svém obětním beránkovi. I když se nejednalo o běžný společenství a Grace si svou pasivitou nijak nepomáhala, byla to opravdu silná podívaná. Přesto je i něco úlevného na takto nezaobaleném vykreslení společenského tabu, než když se to jen "mlhavě" tuší.

Neměla jsem žádné očekávání, ale u některých vtipů jsem se opravdu zasmála, hlavně mě bavil černošský gang, do kterého Mayo překvapivě dobře zapadnul

Tento Spider-Man byl zážitek po všech stránkách. Nádherná grafika a akčnost téměř v každé scéně vás vtáhla jako do víru a navíc měl film příjemný nádech 80 let. Úderné tempo doplňovaly vtipné hlášky a zábavné charaktery, třešničkou byl dabing staršího Spider-Mana Jakem Johnsonem, který se k jeho postavě opravdu hodil.

Přesně tohle si představuju pod pojmem 80. léta, z té atmosféry místy čišela úplná euforie. Celý film je kromě zápletky hlavně o vztahu dvou policajtů, kteří si k sobě postupně najdou cestu a nenechají se ve štychu. Nejvíc tu pro mě ale vynikla postava Rigse, která má jak hloubku, tak je i zábavná, nehledě na to, že sám sebe používá jako zbraň :)

Po spíše ne příliš nadšených komentářích jsem nečekala, že mi "utahané" tempo nebude vadit, s jazzovým podkesem mi vlastně přišlo docela přiměřené. Hlavní herečka do role přímo zapadla, její sociopatické vypořádávání se s každodenními drobnosti mi přišlo po chvíli docela zábavné.

Z okolních referncí jsem byla připravená, že jde o dojemný film a stejně jsem se slzám na konci neubránila. Je to neotřelý "opravdový" příběh, který se postupně rozbaluje a pointu nejde předvídat (možná až na to, že všechno dobře dopadne), protože ta se mění s odhalením každé nové události (nebo světa). Byla jsem uchvácena barvitostí, milou vtipností i neotřelou hudbou. Nejvíc se mi líbil kontrast a prolnutí "zkostnatělých" tradic s fantazijním světem.