Gamine

Pointa měla do elegantní a dech vyrážející sice trochu daleko, ale díky hvězdnému obsazení mi to až tak nevadilo. Užívala jsem si spíš, co se děje v jednotlivých scénách a o děj jsem se tak moc nestarala (i když jsem myslela, že to dopadne jinak). Lehce napínavý film, jako dělaný pro podzimní večer.

Jedinečný příběh, zobrazený jedinečným způsobem. Moc mě bavila vynalézavost a nasazení Jodie Foster. Postava Raula se pro mě iritujícím způsobem vyvíjela od problémové na začátku, po hororovou karikaturu na konci, která přežije snad všechno... přišlo mi, že díky němu se film zbytečně moc natahuje. Celková napínavá atmosféra ale byla příjemná, stejně jako přítomnost talentované Kristen.

Něco takového si představuju pod pojmem umění, David Lynch dokáže hrát na emoce, jako na housle. Dojem z tohohle filmu je pro mě tak specifický, že je téměř nesmazatelný. Úplně tu chyběl jakýkoliv nadhled, kontex podle kterého by se dalo zorientovat, co se tam vlastně děje. Nejvíc to navozovalo dojem snu, poskládaného z bizních, až podprahových situací. Nejsilněji a nejděsivěji na mě zapůsobila scéna s mužem v restauraci, i když nedokážu říct proč přesně. Asi nejzvláštnější film, co jsem zatím viděla.

Moc informací jsem předem o filmu neměla, podle názvu jsem předpokládala, že se příběh bude točit hlavně kolem hudby.. myslím, že při sledování jsem musela mít hodně divný výraz. Přestože film bezesporu je o sexualitě, myslím, že mnohem víc je o velké vnitřní bolesti / umrtvenosti / zoufalství postavy Eriky, která jakoby nevěděla kudy kam a tak ji takovým způsobem ventilovala, unikala realitě (matce?). Největší zvráceností mi připadal právě její vztah s matkou, z takového prostředí by snad ani duševně zdravý člověk nemohl vzejít. Nedokázala jsem pochopit, proč se neodstěhovala, nebo alespoň neměla vlastní pokoj. Bylo mi líto toho studenta, který než ho téměř dohnala k šílenství, normální byl. Z psychologického pohledu by to mohlo být zajímavé, ale místy to bylo tak absurdní, že mi to přišlo skoro jako černá komedie. Motivem mi to připomínalo Černou labuť. Na něco podobného bych se už dívat nechtěla, nezanechalo to ve mně dobrý pocit.

Film jsem poprvé viděla jako malá, takže napodruhé jsem už počítala se zápletkou. Přesto mě ten konec dostal. Přišlo mi zvláštní, že jsem si to pamatovala jen po tu emocionálně nejvypjatější část. Trochu mi to stylem připomíná Lynchovo pohrávání si s divákem

Když správné rozhodnutí nemusí být vždycky správné.. tohle dílo ve mně zanechalo silný dojem, z velké části díky (Caseym dokonale zahrané) postavy Patrika.. hrdina, který jediným rozhodnutím v podstatě zničí budoucnost několika lidí včetně sebe, je si toho vědom a přesto nemůže jinak. Moc by mě zajímal psychologický rozbor takové postavy.. trochu mi v něčem připomínal detektiva Cohlea z True Detective

Připadalo mi to jako taková filmová koláž tehdejší mentality a událostí, spojená příběhy několika lidí. Sledovalo se to příjemně, i díky dobrým, pro mě ne moc známým hercům.. Howard Rollins měl opravdu charisma na rozdávání

Byla to opravdu spíš taková americká pohádka.. nepřipadal mi moc reálný vývin situace ani mezi postavami, hlavně na konci. Ale místy zábavné to bylo, jako vždy mě bavil Gary Oldman, který do toho dává všechno :) Asovi to co hraje věřím, ale jeho postavy jsou si hodně podobné..

Byl to zvláštní tajemný příběh, na který se mi od začátku dobře dívalo. Nejednalo se asi o nic převratného, ale nechala jsem se příběhem tak unášet, že mě rozuzlení opravdu překvapilo.

V některých věcech mi to připomínalo telenovelu, ale musím říct, že tak překvapivé rozuzlení jsem už dlouho v žádném filmu neviděla. Byla tam znát jiná mentalita, to mě na tom taky bavilo.