LadyPupu

Po sečtení položek Má dáti - Dal mi z tohohle Zúčtování vychází manko jako prase.

Rajko Doleček je pro mne především předrevoluční ikona zdravého životního stylu a vynikající endokrinolog. To je tady lehce upozaděno a autorka ukazuje pana profesora hlavně jako obhájce a osobního přítele válečných zločinců Ratko Mladiće a Radovana Karadžice. Snaží se o konfrontaci, ale po většinu času je pouze korektním pozorovatelem. Co jí také zbývá, když ve chvíli blížícího se možného střetu nasadí Rajko Doleček svůj šarmantní úsměv a sebestředně konfliktu zamezí. Je to trochu hra na kočku a na myš s nerozhodným výsledkem, ale velmi zábavná. A jak v dokumentu říká sám pan profesor: "Když je zábava, tak i hajzl může shořet!"

Vtip zmizel někde na cestě mezi bankou a Amsterdamem. Dokoukáno s vypětím všech sil. Grosse Schade.

Vizuálně hezky zpracovaný, chronologicky logicky seřazený dokument s přehledně odprezentovanými fakty o čs. špiónovi, který byl v minulosti cvičen i na obelhání detektoru lži, takže je otázkou, co z jeho výpovědi je a není pravda...

Prej horor!! Ha ha. Kdyby všechny horory vypadaly takhle, tak se na ně v klidu dívám. Mrtvol je tu hodně, však taky rodinný mnohoúhelník, kde jeden příbuzný nenávidí druhýho, dává dost prostoru maniakovi se šátkem k postupnýmu vyvraždění všech, ale především je to obrovská legrace. Tajemný sídlo, tajné chodby, dramatické točení šátkem za zády potenciálních obětí, z nichž stejně většina působí jako šílenci (v čele se skvělým K. Kinskim, to je magor par excellence) - to všechno dohromady je Indický šátek. Luxusní staromilský brak, ve kterém se vraždí mmj. i za doprovodu mé milované Beethovenovy Měsíční sonáty a to nemá chybu.

Casablanca Reload... Robert Zemeckis chtěl údajně Spojenci vzdát hold synonymu pro hollywoodskou romanci 40. let 20. století. Škoda, že si pro hlavní mužskou roli nevybral někoho s podobným charisma jako měl Bogart. Botoxem vyhlazený obličej Brada Pitta moc prostoru pro zapojování mimických svalů nedává, díky čemuž má jeho postava neustále jakýsi jednotvárný výraz. Možná i to zapříčinilo zde tolik zmiňovaný nedostatek chemie, či chlad mezi ním a M. Cotillard. Nevím. Co vím je, že po tom všem novinkovém marasmu z poslední doby si mě Zemeckis hezky povodil a bavila jsem se víc než dobře i přes relativně úmornou téměř celou první třetinu filmu.

Jsem se "těšila", jak se unudím k smrti a nějak jsem to nestihla. Díkybohu!

Nadčasový smutně - bolestný příběh s geniálním obsazením...

Žádný velký děj, spíš jakýsi sled událostí jednoho dne podaných s obrovskou autenticitou a upřímností. 3,5*

Potenciál tichého, niterného zážitku se postupně rozplynul v neuvěřitelně dlouhé délce a mnohdy zbytečné doslovnosti...