Zíza

Překvapivě dospělé, bez zbytečného hašteření a milostných trojúhelníků. Překvapila mě také poměrná otevřenost co se týče sexu a „chlupů“ - holit či neholit? To se mi na tom líbilo, bohužel filmu ubírala častá nezáživnost. Komedie to přímo není, ani přeslazená romantika dvou zamilovaných hrdliček. Prostě jen obyčejný příběh dvou dospělých lidí, co už mají něco za sebou a našli v sobě zalíbení. Asi proto jsou ty malá gesta, vyznání lásky, tak příjemná na sledování. Goo Joo Wolův příběh mi na konci připomínat Unubore deka, akorát tentokrát se „šťastným koncem“.

Pěkný nenároční příběh ze střední okořeněný o řešení různých záhad. Záhady sice nebyly nic, co by překvapilo, ale o to přeci v tomhle anime nejde. Jde spíše o to, že se daly dohromady čtyři různí lidé, měli na sebe vliv a aniž by si to uvědomili, opravdu se začali nenásilně měnit (dospívat?) a trochu jinak nahlížet na svět. Kupodivu to divák dokázal postřehnout, čímž chci říct, že se to tvůrcům povedlo dobře vystihnout. Na druhou stranu můžeme vidět spíš vývoj u kluků, holkám se seriál z toho hlediska moc nevěnuje. Spíše tam jsou jako lubrikační prostředek pro změnu Orekiho a Fukubeho. Ale i tak je to vcelku zábava. OST nebylo nijak výjimečné, pro mě ho patří do kolonky „zapomenutelné“. Animace byla líbivá, postavy nijak zvlášť otravné, příběh nijak zvlášť překombinovaný, ani zbytečně prostý, aby diváka otrávil. Pěkné 3*.

Tak tady je to jasné. Pokud nevíte, kdo je to Mizuki Šigeru a jaký měl osud, absolutně vás to nebude bavit a konec vás zanechá velmi rozpačité. Na druhou stranu, pokud ho znáte, nebo ještě lépe jste před filmem viděli seriál, je to úplně jiné kafe. Užijte si umělecké záběry, scény, které působí až divadelně, a poctíte ztrátu naivity a příval „realična“, který v seriálu nebyl. Ze života, chudého, ale plného úsměvů a křivých zubů.

Tvrdý snímek o dvou živořících duších, které se našly a chtěly žít jen v jejich světě. To se jim také dařilo, dokud realita nenabourala jejich idylku. Není to snímek na klidné nedělní odpoledne, není na odpočívání, ale na usilovné koukání a vnímání těch dvou. Bohužel mě občas rozčilovala kamera, což je opravdu škoda u snímku, kde se moc nemluví, kde je vše říkáno především obrazy či hudbou. Přiznám se ale, že při pohledu na zamrzlé moře mi byla zima. Titulky.

Bylo to s nimi moc pěkné, tak moc, až jsem musela napsat recenzi. Aneb asi poprvé v životě seriál opravdu trochu nadhodnocuji, protože „je můj“. (Racionálně by to měly být takové 4* :-D) Titulky

Určitě to není na zhlédnutí najednou, stačí díl denně a člověk je spokojený. Takový pěkný večerníček na dobrou noc s prostým příběhem a prostým samurajem. A velmi pěkně padnoucí hudbou. Pokud máte rádi kočky, tak to určitě nevynechejte. Přeloženo.

Zlatá mládež. Zlatá policie. Zlaté bahno. Zlatá komedie. Hnus až na dno, ale dobře natočené. Brutální fascinace smrtí. Zřejmě proto všichni Kanako zbožňovali. Nadmíru ji sadisticky vyhledávala. Bytí muselo být pěkně nesnesitelné. Přes brutalitu a jistou, až komediální, přehnanost si myslím, že je to film, který má co říct a který je v podstatě současné japonské kritikou společnosti (stačí si chvíli číst japonské noviny a jejich část věnovanou zločinům a jsme doma). Zárodek Kokuhaku z toho je cítit, ale vykvetl nám vskutku krvavě.

Natočeno velmi solidně, ovšem hudba byla ještě lepší. Bohužel stopáž je přemrštěná, příběh je nezajímavý a je v něm tolik postav, které až splývají, že na první zhlédnutí se to prostě nedá a člověk v tom má akorát tak maglajz (na druhé zhlédnutí to asi bude lepší, ale vzhledem ke stopáži; ani mě nehne). Tak odvážné erotické scény překvapily, přehršle násilí už ne (přece jen je to korejská gangsterka), ale i tak jsem měla pocit, že některé scény tam jsou prostě navíc a nic neříkají. Co se týče Lee Min Hoa, tak byl v podstatě stejný jako vždy – je mi fuk, že to byl pohledný gangster, co mi na něm vadilo víc, byl ten jeho hlásek, který se k takovému hejzkovi prostě nehodil. Na druhou stranu práce s očima, ve kterých toho dokázal dost promítnou, byla velmi kvalitní. Sečteno podtrženo, pro mě průměrný snímek, ale nadprůměrně natočený.

Vlastně je to hrozný film. Hned na začátku nahodí určitá očekávání, ale pak je zboří trapnostmi a scénami, na které člověk koukat nechce (přiznám se, že ke konci jsem to musela trošku urychlit, protože jsem to už prostě nevydržela). Jamapi mi tu jen dosvědčil mou „domněnku“ - hraní už mu nejde, nebo si prostě vybírá tak debilní role, že mu nejdou zahrát. Komacu Nana a Jamamoto Mizuki potěšily, jsou to holky šikovný. Nic nadprůměrného, ale aspoň ony mě docela bavily. Příběh je to vskutku plytký, a protože má film skoro dvě hodiny, nedal se vydržet. Občas to vypadalo, jak by se tvůrci snažili o tom, aby to působilo „umělečtěji“ (jakože delší záběry na krajinu, kde jsou jen ti dva apod.), ale nevydařilo se a naopak to působilo spíše trapně. Kdybych byla jedním z herců a šla na premiéru, asi bych se hanbou propadla. No ale jinak se to docela dalo, sem tam totiž byla dobrá scéna. Světlá stránka je, že mi postavy (žádná z nich) nepřišla nijak výjimečně nesnesitelná, naopak na takový žánr překvapivě všichni vcelku snesitelní (zato to v podstatě uděluji celou hvězdičku :-D). Proč film vidět? Snad jedině pokud vás okouzluje Jamapiho špatné hraní, jinak ztráta času.

Tento film ukazuje, jak vypadají klasické japonské příběhy. Nejde tak o to, co se děje, ale o to, jak se to děje a kde se to děje. Takže pokud jste člověk, který má rád moderní vyprávění, tohle není příběh, který by vás dokázal zaujmout. Pokud ale máte rád klasické Japonsko, tak tohle je přesně ono – barvy, charaktery, styl vyprávění, hudba. Krásné pastelové barvy a „obyčejná animace“ dodávají kouzlo příběhu, který se v Japonsku traduje už od starověku. A my máme to štěstí, že nám ten příběh vyjde knižně – O starém sběrači bambusu.