Bajda

Jen Slavoje Žižka napadne hledat analogie mezi psychoanalytickým fenoménem a splachováním hoven do záchodu. Co je na tom nejhorší, že taková paralela je pak vysoce ilustrativní, neuvěřitelně silná, snadno pochopitelná a přesvědčivá. Perverzní průvodce filmem má dvě hodiny a půl; a přesto trpí zkratkovitostí. Žižek nás bombarduje jedním tvrzením za druhým, přičemž se dopouští svého typického zjednodušování. I přes toto zjednodušování ale musí být výklad pro někoho, kdo neví nic o Freudových a Lacanových tezích, přinejmenším chaotický. Na druhou stranu není potřeb znát dílo těchhle dvou pánu kdovíjak podrobně, abyste si dokument užili a abyste se naučili nahlížet film zase z trochu jiného hlediska. A mezitím hutným teoretickým materiálem, který Žižek předkládá se navíc občas objeví nějaká jeho typická perla typu: "Kytky připomínají vagíny. Měly by se dětem zakázat. V podstatě to jsou pozvánky, které říkej hmyzu pojď a ošukej mě." Žižkovi analogie jsou zajímavé a originální navzdory svojí diskutabilitě. Jestli Vás jen trochu zajímá filmová teorie, nebo psychoanalýza, tenhle film doporučuju, neboť jak praví Slavoj at his best: "In order to attack the enemy, you first have to beat the shit out of yourself..."

Když se filmu podaří odpoutat od schémat literatury i fotografie a najde si vlastní jazyk vycházející z technické i ontologické podstaty média filmu...___Bude to ale chtít další zkouknutí, u kterýho už budu vědět, jak k filmu přistoupit.

Předfilmové kraťasy Pixaru jsou obsahově originální, brilantně animované, nápadité a hlavně mají skvělé pointy (La Luna). Paperman je z hlediska technologie poměrně inovativní (ruční kresba na 3D modelech), vypadá „jinak", ale ta obsahová nápaditost tam prostě chybí.

To jsou ty paradoxy. V podstatě zapomenutá pohádka a přitom se jedná o jednu z nejoriginálnějších českých vůbec. Krásné kulisy, nápaditá mizanscéna, dobrá hudba, ale hlavně originální kamera i střihy nabízející nápadité vizuální zkratky. Akce je v ní, pravda, často upozaděná a odehraje se mimo naše zraky, to ale nic nemění na tom, že se jedná o jedinečný úkaz v našich kinematografických vodách.

Dokonalá montáž atrakcí...Ejzenštejn by měl ze Cirque de Soleil radost ;-)

Absolutně nechápu, jak se stalo, že se tenhle film dostal do IMDb TOP250. Trvá skoro tři hodiny, během kterých nenabízí absolutně nic, kromě dojemného (čti "slzy ždímajícího") příběhu o třech přátelích. Vím - někdy i to samo o sobě stačí na pět hvězdiček, ale tohle není ten případ. Hirani vrší jedno klišé na druhé a nepřináší absolutně žádnou přidanou hodnotu. V rámci současné indické kinematografie se jedná o konzervativní snímek (jak v rovině obsahu, tak stylu), který nepřichází s ničím novým....a navíc to není vtipný ani svojí béčkovostí, jako některý jiný bollywooďáky :-(

Wow..tak tohle mě překvapilo - Zac Efron není úplně špatný herec....say what?!?!?

Ano, je to totální midcult. Ale jeden z nejlepších za poslední léta. Skvělé herecké výkony, skvělý timing jednotlivých gagů (už dlouho jsem se nesmál tak nahlas) a ta klišovitost je přežitelná. Špička mainstreamových "feel-good" filmů.

Francouzský snímek Děti Paříže je (na rok 1913) velice vyspělé melodrama, který zaujme jak svým příběhem, tak pokrokovým využíváním stylistických technik. Perret organizuje řadu záběrů zajímavým způsobem do hloubky, využívá zadní osvětlení, panorámy a prostor často rozděluje do většího počtu záběru, což nebylo v tomhle období vůbec samozřejmostí. Mizanscéna ani děj se nesnaží diváka zaujmout spektakulárností, ale spíš realističností. A daří se to výborně. Při původní rychlosti projekce (16 snímků za vteřinu) trvá film přes dvě hodiny, ale díky chytlavému příběhu je snímek zajímavý od začátku až do konce i dnes. Děj filmu se točí kolem osudu mladé dívky, která v dětství přijde tragicky o oba svoje rodiče. Když uteče z internátu, dostane se do rukou zlodějů, kde se také seznámí s druhým "dítětem Paříže" Boscem. Dramatické události, které odstartuje zjištění, že otec dívky ve válce nezemřel, ale byl pouze v zajetí, už prozrazovat nebudu, protože film rozhodně stojí za vidění ;-)

Využití původní hudby i zapojení slavného dramatika a herců bylo na svou dobu určitě unikátní a tuto snahu o to, dělat "film jako umění" je potřeba ocenit. Na druhou stranu to, že společnost Film D'Art brzy zkrachovala je důkazem toho, že nedokázala svými filmy v dlouhodobé perspektivě uspokojit elitní ani masové publikum. Zavraždění vévody Guise se odehrává v pohledných kulisách, slavní herci jsou oproti svým soudobým kolegům expresivnější a jsou navlečení do krásných kostýmů. Výsledný efekt a divácký zážitek ale bohužel neodpovídá vynaloženému úsilí tvůrců. Ke zhlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch?v=io4Weec8Crk