Bajda

Absolutní špička martial arts žánru. Zatímco na jedničce se daly obdivovat jedině bojové scény, dvojka funguje od začátku až do konce jako celek. Na rozdíl od jedničky nestagnuje, ale s každou další minutou nabývá na síle...respekt.

Určitě zatím nejopojnější kinozážitek roku 2013, který má pro mě jedinou vadu: v hlavě mi zůstali vzpomínky na technicky dokonalý film, jehož příběh je mi ale hned první den po návštěvě kina úplně ukradený. Z hlediska střihu/kamery/režie/nazvučení/čehokoliv technického je to orgasmus, z hlediska příběhu extrémně nezajímavá banalita. Cuarón i Lubezki jsou šikovní, ale do geniality Kubricka a jeho Vesmírné odysei jim přece jen ještě něco chybí...4,5*

Totální žumpa televizní zábavy. Další ze soutěžních pořadů, které recyklují stokrát ohrané disciplíny, se kterými přišla Nova v devadesátkách. Tragičtí druhořadí hosté; zběsilé tempo; kulisy, že by jeden blil; a mezi tím vším pobíhá a skáče Čmaňa na tripu...televizní peklo.

Z hlediska animace tleskám. Jinak to ale je průměrný příběh, který jsme nejen v krátkometrážních filmech viděli všichni už stokrát. Oskara za tohle?

Snaha o "evropský art", který v československých vodách zoufale chybí, je chválihodná. Vzít si velké téma a okoukat styl bratří Dardennů ale bohužel nestačí. Slabé výkony neherců v kombinaci se šílenými postsynchrony zabíjí jakýkoliv realismus, který tady na čsfd v komentářích jiní chválí (?!). Témata "rasismu, nezaměstnanosti a disfunkční rodiny" (jak se píše v oficiálním textu distributora) jsou velké sousto, u kterého vždycky hrozí buď banálnost nebo nedořečenost. Můj pes Killer v sobě kloubí oba tyhle nedostatky. V realistických záběrech úspěšných festivalových evropských filmů máte čas přemýšlet o tom, co se děje na plátně....u Killera je to prostá nuda. Hvězdička za film, hvězdička za snahu jít správným směrem. Třeba příště...

Jednoduše nejlépe natočený film o Supermanovi... 7/10

Sorry za subjektivní komentář spíš o knížce, než o filmu: O formální stránce filmu psát nebudu, to by bylo na dlouho. Co mě ale překvapilo, že ve mě film dokázal znovuvyvolat pocity, které jsem měl při čtení původní knížní předlohy a to nezávisle na manýrismu, který si Luhrman k látce přidal. Otázka je, jestli je to opravdu tak povedená adaptace, nebo jestli jsou ty pocity tak čerstvé, že jsem si je na plátno v kině projektoval. To asi ale takhle brzo nedokážu posoudit. Čím jsem si ale jistý je, že Velký Gatsby je jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četl. Depresivní, ale poutavá. Paradoxní jak v tom, co se děje jejím protagonistům, tak v širších otázkách, které otvírá. V tom, že "to důležité" se děje ve vzácné rovnováze přímo před vašima očima a zároveň mezi řádky. Dokonale zachycující milieu amerických dvacátých let i postmoderní krizi, která se od začátku 20. století promítá do vědomí individuí i kolektivu. A která s každým koncem dalšího velkého příběhu nabývá na síle až dodnes. Vůbec se nedivím, že se Fitzeraldův román o období po první světové stal populární po druhé světové válce...ani tak ne must-see, jako must-read...

Když se filmu podaří odpoutat od schémat literatury i fotografie a najde si vlastní jazyk vycházející z technické i ontologické podstaty média filmu...___Bude to ale chtít další zkouknutí, u kterýho už budu vědět, jak k filmu přistoupit.

Předfilmové kraťasy Pixaru jsou obsahově originální, brilantně animované, nápadité a hlavně mají skvělé pointy (La Luna). Paperman je z hlediska technologie poměrně inovativní (ruční kresba na 3D modelech), vypadá „jinak", ale ta obsahová nápaditost tam prostě chybí.

Polanski upozadil svoji kvalitní režii a spolehl se hlavně na text Yasminy Rezové, který je i na divadelním jevišti přijímán rozporuplně. Všichni čtyři hlavní protagonisté nepříjemně přehrávají a veškeré problémy "s přesahem" jsou do jejich dialogů montovány tak, že působí neuvěřitelně šroubovaně. Pointa vzniklá rámujícími záběry dětí je originální, ale zbytek filmu bohužel nezachrání. Jak dokazuje třeba Nicholsovo Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966), konverzační divadelní hra, která se odehrává téměř v jediné místnosti, může být skvěle adaptována do podoby filmu...Polanskimu se to ale tentokrát bohužel nepodařilo. 5/10.