hekla

Mě se pohádka moc líbila. Je originální, postavy se v ní mění (Zdeněk Piškula skvěle zahrál proměnu Ondry) a celkové obsazení je podařené. Myslím, že Jiří Langmajer je pro svou roli jako dělaný, stejně tak i František Němec, díky nim má peklo šmrnc.

Přenádherné... "Good night, you princes of Maine, you kings of New England."

Nádherný snímek plný citu a emocí, ale i vtipu a zamyšlení. Duo Ondřej Vetchý a Aňa Geislerová je naprosto úžasné, jejich chemie a celkové doplňování působí hrozně příjemně a opravdově. A spolu s Emou jakoby z jiného krásného světa, prodýchnutého vánoční atmosférou a příjemnou hudbou. Víc takových filmů prosím, tohle opravdu můžu.

Až na tochu delší začátek mě film absolutně pohltil. Nádherné záběry Jeruzaléma, Istanbulu, zasněžených vrcholků hor - to vše s jakousi patinou a nostalgií, krásná a citlivá hudba Patricka Doyla k tomu. Herec jeden lepší než druhý, osobnost za osobností, všichni velmi přesvědčiví. Poirot v podání Davida Sucheta je rozhodně nezapomenutelný, typický svým zvláštním vzhledem, působícím až komicky a asexuálně, přesto příjemně a přátelsky. Byla jsem zvědavá na jeho nové zpracování, protože jsem si Poirota ani jinak představit neuměla. Kenneth Branagh si mě ale jako jako Hercule Poirot naprosto získal. Působí mnohem opravdověji, ubylo komičnosti, ale vtipu ne, přibylo moudro a "akce". A na charisma a nezapomenutelný hluboký pohled jeho modrých očí byl byl potřeba další vagón. Celá detektivka graduje v krásný, citlivý a velmi rozporuplný konec stejně jako v předešlé verzi, přesto trochu jinak, a poslední záběry jsou emočně velmi silné, až lyrické. Kenneth Branagh řežíruje s poirotovská přesností a citlivostí a společně s úchvatnou kamerou a střihem se mu podařilo vzdát hold a oprášit jednu z nejlěpších detektivek Agathy Christie, což rozhodně nebyl lehký úkola, a možná přilákat mladší diváky na "starší klasiku". Klobouk dolů a na shledanou na Nilu. 4,5*

Naprosto dokonalé ztvárnění atmosféry knihy Jane Austenové, herci jako by se pro své role narodili, jeden lepší než druhý. Nemůžu nezmínit Jennifer Ehle, která je jako Elisabeth prostě dokonalá, a Colina Firtha, který je jediný opravdový a božský pan Darcy na světě (jen by se vážně měl zamyslet nad délkou kotlet). A ty pohledy mezi nimi! Po shlédnutí tohoto seriálu doceňuji Deník Bridget Jones ještě víc.

Johnny Depp je absolutně úchvatný. To, jak se vcítil do role a dal Edwardovi život (spolu s pohádkovou hudbu Dannyho Elfmana), je nepřekonatelné. Tim Burton tohle prostě umí. Krásné, kouzelné, dojemné, smutné a velmi inspirující, pokud nevíte, jak ostříhat keře na zahradě. Až bude sněžit, vzpomenu si na Edwarda.

Velmi zvláštní, odporná ale zároveň procítěná a jemná tragedie o pomstě, zatrpklosti, chtivosti, posedlosti, zvrhlosti a neštastných náhodách. Chvílemi úchvatná podívaná (umělecky a hudebně), chvílemi nechutné, drastické - možná až moc. Téměř celý film (až na rozzářené flashbacky a vysněné představy) ponurý, depresivní až za hranice možností - jak dějově, tak i prostředím a hudbou. Přitom ale celou dobu panuje nádech zasnění nad láskou, nostalgie, a množství emocí. Skvělé obsazení a celkové netradiční pojetí. Přesvědčivý Johnny Depp ztracený v minulosti a Helena B. Carter doufající v budoucnost - spolu jim to opravdu ladí (celkem i hudebně). A Alan Rickman k tomu jako třešnička na dortu (z čeho je vyrobený se radši neptám...). Velmi kontrastní rozporuplný film, který zaujme svou originalitou, zvratem (i zvráceností), vyprávěním a rozhodně zapůsobí a nenechá na sebe zapomenout. "At last, my arm is complete again."

I přes Johnnyho Deppa, Helenu Bonham Carter, hlas Alana Rickmana, skvělou vizualizaci a hudbu mě prostě tahle burtonovka neomráčila, nicméně má svoje osobní kouzlo a originalitu.

Geniální, originální, zábavné, dokonalé až do poslední maličkosti. Sympatická rodinka Bucketových, potrhlé děti zkažené svými rodiči, báječný svět čokkoládové tovarny, ale především nepřekonatelný Depp jako Wonka. A skvělé slovní obraty a narážky.

Film stopáží krátký, ale zážitkem a emocemi přesahující své trvání několikrát. Asi nikdy jsem neměla tak subjektivní zážitek a neprožívala tolik empatie s hlavní postavou. Už od začátku jako bych byla v jiném časoprostoru, každý moment, každá scéna jakoby byla věčná, neopakovatelná. Každý detail jsem vnímala všemi smysly. Nevím, jestli to bylo nepřekonatelnou kamerou (kouř ze rtů, pohyby těla), zpomalenými scénami (jízda autem), ladným střihem, dechberoucí hudbou či faktem, že vše brzy skončí. Prožívala jsem poslední den spolu s Georgem jakoby v jeho kůži. Colin Firth předvedl něco, co jsem asi ještě nikdy neviděla. Každý jeho pohled, slovo, pohyb ve mě vyvolával proud emocí, vše tak přesvědčivé, citlivé a reálné. Myslím, že by mu měl být udělen titul Sir, když ne ten Oscar (což asi nikdy nepochopím). Jeden z nejsilnějších a nejcitlivějších zážitků mého filmového života. 6* a nejhlubší poklona pro režijní debut Toma Forda, a také Abel Korzeniowskiho za nádherný soundtrack. Nejoblíbenější scéna: https://www.youtube.com/watch?v=65WoUIo4rAw