hrumsrt

Návrat populární hororové série a jedné z největších filmových značek Vřískot na sebe nenechal dlouho čekat a po loňském veleúspěšném comebacku se hned po roční pauze značka vrací s dalším přídavkem. Na jedné straně se nezměnilo nic a zůstává stejná čtveřice tvůrců, ovšem na straně druhé tedy před kamerou došlo k neshodám mezi tvůrci a hlavní tvářičkou a hvězdou série Neve Campbell, jež se doposud pokaždé objevila.. A je její absence vůbec nějak znát? Možná už ani ne, jelikož tahle série už šla dál a původní sestavu téměř plnohodnotně nahradila nová krev.. A co teda povedlo se úspěch zopakovat, nebo si tvůrci měli dát ještě chvíli pauzu? S radostí říká, že ANO, a že mě možná Vřískot nikdy nebavil víc.. A přestože cítím, že jsem v menšině na druhé straně a obzvlášť výrokem o nějakém nejlepším dílu značky se připravuji o kredibilitu, ovšem je to tak.. Spíš jsem po všech těch reakcích a neuleželém pátém dílu, který mě na poprvé tolik nechytl (potřeboval trošku čas), moc nevěřil a spíše jsem byl v očekávání propadáku.. Ovšem nový přístup v podobě opuštění kultovního městečka Woodsboro do vírů velkoměsta, kde se přeživší pokouší jít dál je dokonale svěží.. A jak okolo Woodsboro už panoval takový usínající vyšťavený status, tak přesun do New Yorku dává filmu takovou velikost a vytrhávají celý příběh z anonymity.. Ovšem spolu s hrdiny se do Big Applu stěhuje i Ghostface, čímž je o zábavu postaráno a před minulostí se neutíká.. Reálně poprvé mám z toho tohohle záporáka opravdu pocit nějakého děsu, už to není o té jeho nešikovnosti, ale jakoby se tady nebál správně přitvrdit a to v dosti reálné podobě... Nedá se říct, že by ten příběh byl nějak vrcholně pospojovaný anebo třeba logicky se rozvíjející, spíš dojem dělají jeho segmenty.. Scény v obchodě a v metru jsou parádní a ihned se stávají ikonickými.. Sestry Carpenterovy jsou zpět, kdy obě herečky mají v zádech jednu seriálovou značku od Netflixu, a i podruhé v daleko kooperativním a  vyváženějším fungování dokáží naplno samostatně táhnout film, že ani nemám nutkání tesknout po "starých dobrých časech".. Opravdu působivý návrat, který nebýt slabšího finále, které představuje spíše tradiční finále, na které už jsem v sérii zvyklý a v součtu potřebovalo přidat.. Ten vrchol bohužel snímku ušel a mě tak zastavuje a lehce zklamává.. Ovšem v součtu jsem takový sequel ani zdaleka nečekal a s chutí se do toho dám znovu.. Aneb jak Vřískot poráží návrat Smrtelného zla! 75%

Nenáročná romantická komedie ve stylu Zelené karty.. Výhodou je, že ústřední dvojici tvoří otravná ale sexy Sandra Bullock a rozjíždějící se Ryan Reynolds v typické póze užvaněného vtipného floutka, která mu nakonec definuje velkou část jeho budoucí kariéry.. Téma předstírané lásky, která nakonec procitne v opravdovou, je už těžké klišé, které je divákovi jasné již od začátku. Jenže to je tak nějak všechno.. Každý člen rodinky, která dělá našemu páru křoví je tak stereotypní až hanba. Kromě nahodilých situačních vtipů, vyjma linky s vtěrným imigračním úředníkem, to prakticky nemá žádný příběh. A nebýt roztěkaného hláškujícího Reynoldse by to bylo takřka nesnesitelné.. Ovšem i přesto, že víte, kam celý příběh přes všechnu tu vatu směřuje, tak když už se dorazí do cíle, ten snímek mě má přesně tam, kde mám být a jen se hloupě usmívám, jak jsem jim to přes všechnu tu nevoli sežral. Neoriginální, vtíravé ale žánrově naprosto vyhovující.. 55%

Jak mě i docela baví ty žánrový odbočky Ridleyho Scotta a i když souhlasím, že je tady pro ty svoje historický velkofilmy, tak zkrátka jeho třetí celovečerní snímek - Blade Runner není nic, na co budu vzpomínat. Vedle role Ricka Deckarda už měl Harrison Ford obrovské jméno v Hollywoodu, když se mohl pyšnit jak Indiana Jonesem, tak hlavně Hanem Solem a minimálně jde o další jeho typickou roli tohohle zachmuřivýho cápka.. Blade Runner začne dosti zmateně natolik, aby mě jako diváka usadil, že mám chuť sledovat futuristický svět plný tzv. replikantů.. Současně úvahu nad samotným lidstvím a do jaké míry je tenhle ne-člověk vlastně naplněn tou lidskou esencí, shledávám jako něco geniálního.. Jenže smutně jde zase ve výsledku jen o další variaci na diferenciaci či diverzitu společnosti s další a další deviací.. Nemám proti tomu tématu nic, ale v téhle době to pořád dokola cpou do každého dalšího scifíčka, že už jsem docela unavený... Současně ale technická a vizuální stránka je skutečně poutavá a připomíná mi vizuál Klonových válek, jak kdyby je Lucas stihl ještě natočit v rámci původní trilogie... Ale jak cením to téma, jeho provedení mě zkrátka nebaví a snímek je nakonec takový utahaný.. I přestože jeho akční sekvence jsou špičkové, tak Blade Runner pro mě není o akci.. Je ale úžasný, jak různě to každý vnímá. Pro někoho nejlepší sci-fíčko s filozofickým přesahem, pro jiného přílišná tuctovka. Kde jsem já, je teď jasné. 60%

Že Ben Affleck není vůbec špatný za kamerou jsme se mohli několikrát přesvědčit už dříve, a že dost možná je v těchto profesích lepší než než jako herec, je nakonec asi taky pravda.. Tenhle rok zatím jede na tematické vlně různých značkových originů a sporů o duševní vlastnictví, začal to poněkud opomíjený Pinball a nakopnul pak zatím pořád nejlepší Tetris, když tenhle trojlístek pak uzavírá právě nejnovější Air.. Takhle, stejně jako Tetris si tenhle snímek naprosto fantastický své drží dobové kouzlo, které navíc v tom americkém hávu působí zdaleka nejlépe (ovšem absurdní Rusko to není..). Air jsou příběh o vzestupu firmy Nike a jejím mistrovském tahu při all-in sázce na spolupráci se začínající basketbalovou hvězdou.. A jak asi tušíte, tak Air je znám především ve spojení "Air Jordan", kdy dneska se už normálně říká bez toho Air, nicméně takhle je název aspoň více tajemnější.. Na necelé dvě hodiny se stáváme součástí vyjednávacího procesu o nové marketingové tváři značky, kdy celý proces vede fantastický obtloustlý Matt Damon, který zase dokazuje, že má na výběr projetků čuch a tady se spolupráce z Willa Huntinga jasně osvědčila a zase funguje.. I když si myslím, že v Evropě to nebude takový trhák především pro svoje dosti amerikanistické srdíčko (viz. třeba na sílu tlačené "Born in the USA"), tak mě to v takovéhle oslavné podobě vůbec nevadí.. Tohle je totiž v jádru současně pocta jednomu z největších sportovců všech dob - Michaelu Jordanovi, navíc při vzpomínce na doufám pořád dosti nedávnou seriálovou pecku Last Dance, jde o další funkční tah, který vyloženě můžu.. Občas to je lehce přidané, aby to více sedlo stylu příběhu a postavy jednají někdy trošku vyhroceně jen aby umocnili aktuální projev, ale ve výsledku mě to fascinuje.. Ve zkratce příběh o šibeniční sázce na jednoho mladíka, která mohlo potopit nejen několik rodin ale možná jednu z největších amerických firem NIKE (prý to čteme celý život špatně).. Akorát, že tím klukem byl Michael Jordan "MJ" a zbytek příběhu už píší dějiny... Příběh o tom, jak jméno získalo cenovku. 75%

Ani nebudu nijak zastírat, jak dlouho jsem si film oddaloval.. Důvodem bohužel byl fakt, že ho předcházela pověst, a tak část filmu jsem už věděl dopředu a tušil jsem, že půjde o nějaké zlehčení koncentračních táborů spojené s nějakou imaginací.. Ovšem naštěstí je tenhle snímek o tolik hlubší a plnější... Někteří herci mají tak velké ambice, že než aby se podřizovali jiným, tak odhadnou správný okamžik a celý ten film si udělají po svém. Roberto Benigni je italský herec, který se už dříve rozhodl, že by se mu líbil pohled na film za kamerou, ovšem až v tomhle případě nadělil světu něco, čím zůstane navždy nesmrtelný.. Jde o příběh dvou půlí, kdy sice každá je dosti odlišná ale zároveň každá funguje jak ve svých odlišnostech i v tom, co je spojuje.. První polovina je vtipnou variací na romantické filmy v krásně roztomilém italském hávu, jenž je nakonec studnicí všelijakých gagů a nápadů, kterých se v příběhu dopouští sám Benigni coby hlavní postava Guida. Ovšem proč si budu navždy Život je krásný pamatovat je až ta půle druhá, která výrazně změní tón a téma, které sice už bylo několikrát naznačeno v půli první, ale takhle razantní změnu prostředí a atmosféry jsem možná ještě nikdy neviděl. Chápu, že to může být pro někoho na hraně, co druhá půle zlehčuje, ovšem právě tím, že víme jako divák skutečný obraz tak o to více má to zlehčení tragičtější odezvy.. Neuvěřitelně bolestivý film, který vás přes radosti sžívá s postavami, aby s nimi nakonec provedl tohle... A já to miluji! V každé polovině mi snímek dal něco tak nádherného, jak mám slabost pro dobrou romanci, tak takhle s ní naložit je bravurní.. Jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších film, jaké jsem kdy viděl. Zpětně vzpomínám na Pelíšky, které se v taktéž pokoušeli o nějakou ambivalenci tónů a emocí, ale tady si tvůrci zvolili větší a funkčnější kontrast, který dokáže rezonovat napříč celým světem.. Tak nádherný film, který divákovi předává tolik emocí, že jde o nanejvýše vyčerpávající zážitek. A slzy tečou a tečou... Jeden z největších filmů, jaké kdy Evropa dala světu! 100%

Středověké drama z prstu Kaneto Šindóa, který za svoji neuvěřitelnou kariéru stihl natočit téměř 50 filmů a dožil se neskutečných sta let, je patrně tvůrcovo největší dílko.. Příběh dvou žen, které si shodou nepřívětivých okolností zbyly a měly by být odsouzené spolu dožít. Střet generací, kde mladá dívka chce i nadále žít a nemá problém si všechno tak brát, naopak starší dívka cítí povinnost postarat se o mladší, uctít rodinné jméno a najít východisko ze svojí složité situace tím, že by prodala mladší dívku bohatému muži. Dvě zcela odlišné motivace, které jsou umocněny, věkovým rozdílem.. Obě ženy se samy starají o dům, hospodaří a jejich den je takřka beze změn. Když se ale do jejich života přimotá válečný veterán Hači, který přijde se zprávou o synově smrti a usadí se poblíž jejich hospodářství, všechny tak rutinně stejné dny jsou pryč... U Onibaby není takřka možné jednoznačně určit její žánrové zařazení a lze se shodnout jen na nějakém balancu mezi psychodramatem s hororovými prvky. Platí, že jde o poněkud odosobněný film, kdy po celou dobu neznáme jména postav a jejich konaní se sice považuje za nevhodné, ale není nikterak konfrontováno.. Než aby se něco řešilo, tak se postavy rozhodnou konat. Mladší žena bez nějakého morálního dilematu nebo rozpravy s tchýní okamžitě upřednostní vlastní potřeby, čímž pošpiní celý rodinný odkaz. A na druhou stranu starší žena než aby vytkla své snaše její nepřípustné chování, tak se ho okamžitě rozhodne potlačit.. Patrně jejich vztah je takové jádro filmu, kdy právě jeho chladnost vyústí k absurdním (ne)řešením některých situací. Prvním náznakem toho jak matka neřeší konflikty je třeba to, že nabízí svoje tělo jako pro Hačiho potěšení, aby zbytečně nesnižoval cenu její snachy.. Když selžou i ty nejméně racionální cesty, musí se tchýně uchýlit k fantaziím... Onibaba je film, který rozhodně působí dosti odvážně na svoji dobu. A současně ve své podstatě prodává tragický příběh o beznaději, kde nenajdeme jedinou pozitivní postavu, která by nemyslela jen na sebe... Snímek upoutá svým technickým pojetím, kdy se třeba kamera pohybuje mezi trávou anebo pořád dokola utahuje atmosféru dynamickou hororovou hudbou, která je brzkou předzvěstí tragické události. A i když lze možná rozumět motivacím postav, tak jejich původ a řešení jsou zavržení hodné.. Proto i nakonec Onibaba sklízí takový úspěch, když všechny ztrestá.. Snímek svým tématem a nakonec i provedením může působit trošku "out of time", kdy není problém si představit, že se odehrává třeba světové války v minulém století. A přestože Onibaba výrazně drží diváka svými hororovějšími prvky, tak slabší rozjezd zkrátka má, i když postupně svojí gradací až absurdních reakcí postav skoro baví. 65%

Třetí Creed a devátý (!!) film z Rockyho světa, který poprvé je opravdu bez účasti Sylvestera Stalloneho, který se od značky rozhodl distancovat.. Kdysi pro mě Rocky byl tím vrcholem sportovních filmů a pořád mám třeba u čtvrtého kousku z téhle série emoce, jaké nenabízí skoro žádný biják.. Snímek stojí na rozcestí, kdy si divák musí vybrat, jestli je schopen se tomu poddat a připustit si, že Adonis už je na to sám, anebo zkrátka stát názoru, že bez Slye se na to už dívat nedá.. Na třetím Creedovi mi paradoxně přijde nejzajímavější, co předvedli oba tihle "boxeři" už v preprodukci, tedy ukázka toho, jak vnímá sérii Stallone a jak Coogler s Jordanem.. A i když si myslím, že celá značka Creed má skutečně spíše potenciál v té osobní rovině, tak prostě vrcholem všech těhle bijáků byl ten finální duel v ringu a to nakonec paradoxně potvrzuje i třetí Creed.. Někomu tyhle osobnější pojetí přijdou lepší, že dají postavám trošku uvěřitelnosti, ale já takhle Rockyho neznám a nakonec jsem názoru, že to zkrátka není úplně ono... Adonis Creed je na vrcholu, proto chce každý využít příležitosti ho z něj shodit. A s úspěchy se na povrch dostávají minulé křivdy, které čekají až bude jedinci nejlépe.. A proto přichází jeho dětský kamarád Damien v podání Jonathana Majorse, se kterým pořád nevím jestli mě to jeho polovážné herectví baví. Obzvlášť tady jsem si říkal, že chci ty jeho oči vidět brečet v nějaké romantické komedii, ale otázka zda se vůbec k nějaké takové budoucnosti ještě dostane... Velká část příběhu je o nastolení iluze, že tenhle vztah tu byl už předtím, že vlastně v postavách žije už od počátku celé série. Kdy tohle já ve filmových sériích ale nenávidím. Je to neduha sequelů, které jen podtrhují nejasnou autorskou vizi.. Když se příběh drží boxu a třeba ještě ukáže nečestnost postav, jež pramení z pokřivených životních osudů, vidím na co jsem zvyklý, ale jak jde osobní cestou, rozdělujeme se.. Daří se představit Adonise stojícího na vlastních nohách s rodinou, kde pořád je vnitřní spor mezi takovou idylou a boxerským srdíčkem, přesně jak to vždycky měl i Rocky. Celý film se buduje nějaké vyrovnávání s minulostí, aby ve finále nakonec film seškrtal trénink na naprosté minimum (u série jsou vždycky ty tréninky esencí toho sportovního wibu) a už už spěchá do ringu, který mě prostě nebaví a nedaří se působit zapamatovatelně jako v předchozích případech, i když divákovi pořád podsouvá to minulostí propojení.. Nakonec z toho mám takový vyděračský pocit, který je nakonec nejpodobnější Rockymu V, akorát že nikdo nesahá jeho charakteru ani po kotníky.. Asi by bylo fér se příště netvářit že Creed IV je jako Rocky IV, anebo se na to už definitivně vykašlat? 60%

Režijní celovečerní debut velkého queenského rodáka Martina Scorseseho.. A jak už při svých krátkometrážních pokusech ukázal, že má rozhodně nápady, tak tady už představuje první ochutnávku svého unikátního pojetí filmového řemesla.. S překvapením, že král mafiánských filmů začal romantickou komedií, jsem si říkal, jaký to paradox. Ovšem tenhle filmový velikán mě i tentokrát dokázal překvapit, když naservíroval romanci, které moc žánrovými prvky rozhodně neoplývá.. Hervey Keitel je v hlavní roli mladého bouřliváka fantastický a jeho póza povrchního misogyna a fanouška filmů je dosti zajímavá a vrstevnatá.. Neuvěřitelné jakou odvahu měli tvůrci a naplnili experimentálie a otevřenost šedesátých let. Několikrát to spadá až do takového existencionálního rozjímání, kterému ale nakonec pokaždé chybí něco silnějšího.. Ovšem třeba ta prostřední koláž milostných scén je perfektní, a to jak díky vtahující odvážné kameře tak výborně zvolenému dynamickému hudebnímu doprovodu. Samozřejmě k Scorseseho vrcholu to má ještě daleko, ale nečekal jsem tak "evropský film". 70%

"Maminka už pase červy." Většinou nechápu, proč pořád existuji tendence pořád dokola se vracet k původním značkám i přesto, že originální tvůrci už nemají zájem.. Nejsem fanda původního Evil Dead především proto, že mě to nebere jako horor.. Ovšem tohle serióznější pojetí je jiná podívaná.. Lee Cronin několikrát citlivě servíruje atmosférické okamžiky, které ale podle mě nefungují, anebo absolutně nepůsobí jako Evil Dead.. Postavy jsou zaměnitelné anebo otravné. Současně tvůrci ukazují, že chápou unikátní kamerový přístup, jaký Raimi vnuknul celé značce a několikrát ho solidně napodobí. Jenže problém je zase v příběhu , jenž je dokonale tuctový. A jediné, co táhne tenhle snímek je výkon Alyssy Sutherland, kterou vyloženě nesnáším kvůli roli u Vikingů, ale tady válí. Pokus o serióznější podání někdo ocení, ale kdo přišel na Smrtelné zlo, přece nemůže být potěšen. Zaměnitelné postavy, které jsou divákovi ukradení, že naopak mám tendenci fandit ať je, co nejefektněji zamordují.. Jmenovat se to jinak, tolik by mě to neiritovalo.. Ale dobrá jednohubka.. 60%

S Alanem Parkerem už jsem se setkal při poutavém Angel Heart, který s každým dalším zhlédnutím v mých očích roste.. V případě staršího Půlnočního expresu, který má navíc tu možnost se opřít o zdařilý scénář Olivera Stonea, už to nadšení není takové.. Billy je normální turista, který se rozhodne si ale svůj výletnický zážitek ozvláštnit.. Ze snímku je obratem syrové vězeňské drama, na jež musíte mít patřičnou náladu. Záleží na divákovi jestli dokáže přejít už jen to, že sleduje zločince, který si svůj trest odpykává naprosto oprávněně, i když ve strašlivých podmínkách... Lehce zaměnitelný příběh, jenž pozvedává tak možná zdařilý úvod a proniknutí do tajů mezinárodních dohod.. Celou dobu nasáváte dusnou atmosféru vězení, která hlavního hrdinu postupně láme, aby když to už vede k tragickému konci, dojde na ten "půlnoční expres".. A než spíš film soudit, jak z ničeho občas navazuje, tak uznávám, že nejde o příliš příjemnou podívanou.. Jako protipól vůči těm romantizacím vězeňského prostředí je tohle dosti silná sprcha.. 60%