alchac

Subjektivně vzato bych býval byl raději, kdyby to zůstalo pouze v animované rovině a obešlo se bez občas zbytečně prvoplánového trkání (zejména to nácíčkování už začíná být poslední dobou opět dosti otřepané), nicméně přesto je třeba poznamenat, že není houbař jako houbař! Když se třeba takový Zack jal vizualizovat výhřezky své fantazie, šlo o rozhodně lepšího štědrovečerního kubu než v případě posledního počinu jistého Villného pána, kterému po vynikajícím Bledém Ranrovi opět zduřelo ego tak, že se jal sebestředně vizuálně masturbovat nad mou nejoblíbenější knihou (o nejmenovaném pacientovi z Dánska ani nemluvě). Tahle smaženice má naštěstí blíže k prvnímu jmenovanému případu a i přes jisté výhrady ji k finální čtyřhvězdě dotlačila zejména má láska ke klasické animaci (byť ta zde není tak technicky precizní jako třeba u Laiky) a rovněž Blonďákův outfit v šatně pana domácího. A doufám, že to třeba vyhraje i zlaté dildo – Bártovi by pak někdo snad konečně nasypal na Golema…

Tak mám dojem, že v Austrálii je povinnou součástí psychoterapie těch nejperverznějších úchylů kurz základů filmařiny. A nakonec - proč se vlastně snažit chovance napravit mj. vyprávěním pohádek o jednom proti větru chčijícím synkovi pána v bílé noční košili, když takto mohu výhřezky filmových pošuků sloužit pro obveselení části světové populace, no ne? V případě Mlynářovic Jiříka to sice trvalo přes třicet let, než konečně k pořádnému balíku přišel, ale na stará kolena si tedy konečně dokázal splnit své sny a poté, co zdrhnul z dohledu svého lapiducha a začal zase chlastat benzín, dokázal tentokrát Maxe zbláznit tak lahůdkově (teda hlavně všechny okolo - Max jakožto prachobyčejný schizofrenik je zde zdaleka nejpříčetnější, ale on je tu stejně jen do počtu), až jsem z toho v kině samým nadšením málem zadřel válec. Jeden z nejšílenějších filmů (ne-li ten vůbec nejšílenější), jaký jsem kdy viděl.

Výtvarně nádherné a precizně animované loutky, lahodně zasmrádlý sýr a rezavá ozubená kolečka - lze si snad přát více?

Takhle to dopadá, když se člověk nechá strhnout názvem filmu a následně jen letmo nahlédne do obsahu. Vidím - škatulka se sekretem... do jejíhož tajemství se snaží proniknout hoch poté, co tatík vytáhne paty z baráku. A vono kulový (teda vlastně ne) - žádnej eufemismus, ale prachsprostý ruský animák - ergo jsem hrubě zklamán! Ale jinak, ač nemám zpívankové pohádky rád, to bylo celkem ucházející, přičemž má prachbídná znalost ruštiny zde, jak se domnívám, mé hodnocení spíše zlepšila. P.S.: Ještě, že jsem si Jezinčin komentář přečetl až ex post - zkombinovat s počáteční vizí informaci, podle které chce chlapec po tatínkovi vidět panáčka, asi bych na ni okamžitě volal zásahovku.

Vizuálně je to vyňuňané do posledního detailu, to nemohu říct. Rovněž herci (až na tu dubovou fošnu v ústřední roli Černéhotrna) jsou výborní, zejména Asano se Sanadou opět naprostá klasa. Nicméně, ač bych to sám od sebe nečekal, dále si již musím trochu zachcat proti zdejšímu většinovému větru, neboť jakkoliv je cca první polovina opravdu vkusné hraní o trůn, následně se to celé bez varování přepne do mýdlově telenovelního módu užvaněného tak, že i seriálová podoba páně Mártenova opusu magnum vedle toho působí pomalu jako němý film, přičemž celé to rádobyrafinované spřádání plánů v plánech jiných plánů je tak krutě nudné a nezáživné, že zejména u předposledního dílu jsem po tom dranžíráku v odkapávači pošilhával opravdu zálibně. Samozřejmě pokud někdo notoricky rád popíjí čaj z prázdného šálku pod bezlistou sakurovou větví v zimní zahradě, či v sosnovém hájku přednáší oblakům svá haiku, pak u toho zřejmě i tak mnohokrát přeleští tantó, nicméně já, ač Žaponii a Žaponce rád poměrně velmi, mám po zhlédnutí na patře tak leda pachuť rýžového hajlzpapíru s inkoustem.

Předem svého zvratku přiznávám, že tentokrát je udělená senkruvna možná ne zcela oprávněná, neboť tento Satanův grál holyúdské ultratrapnosti, křečovitých pokusů o troškohumor, parodií na parodie hereckých výkonů a gotickou torturu jakéhokoliv náznaku dobrého vkusu jsem vydržel sledovat slabou třetinku celkové délky, kterýžto výkon i tak dle mého soudu snese srovnání s páně artistovým utrpením na kříži. A byť tedy připouštím, že se to v následujícím zblitku stopáže pozvedlo alespoň na úroveň retardovaného Kameňáku, pak předem varuji, že kohokoliv, kdo této zhmotnělé Flemingově noční můře udělil více než dvě, budu při osobním setkání z důvodu prevence přenosu nějaké závažné mozkové infekce a posednutí ďáblem nucen zletj od hlavy k patě hypermanganem a vykropit jej svěcenou vodkou (ano, kulyku, na tebe se dívám!). Tak, a teď jdu pro jistotu vykouřit své pécé. Teda kadidlem jako.

Zhlédnutím tohoto snímku jsem se utvrdil v přesvědčení, že MekKolíkk v MechPomu vlastně vůbec nehrál, ale pouze byl přirozený. Co jsem ovšem netušil, že po natáčení čórnul Stenlymu z rekvizitárny suspenzor (a černou fixu). Též by mě zajímalo, zda kulinářská scéna byla napsána přesně takto, nebo zmíněnému magorovi režisér prostě zabavil prášky a nahnal ho před kameru. Ovšem i tohle je nakonec asi cesta, jak zastínit i takového Zorbu s Drákulou…

Páchat dobré skutky se nevyplácí, obzvlášť pokud jde o kradení zářezů na pažbách hochům z IRA. Ponuré jako irské počasí a zatraceně dobré. A ústřední dvojice Sturgess a vlasatý Kingsley neměla nejmenší chybku.

Představte si, že byste Pasoliniho na měsíc zavřeli do chlaďáku na jatkách a pak mu dali do ruky kameru. Zpočátku celkem zajímavé, nicméně buď jsou pointa a zvolené prostředky tak debilně prvoplánové, nebo naopak zcela nad mé chápání. Rozhodnout se nyní nějak neumím.

Universal Soldaten opět spolu? Žel ten větší a sympatičtější se jen tak mihne a film jako celek nejvíce zaujme tím, že ten druhý jako správně krutohustý drsoň na třetí rozchodí i střelné zranění v krajině srdeční a jeho steží padesátikilová barbína dokonce zvládne kydlit metrákové tuleně (nebo co to bylo zač) s průstřelem jater. Jinak sice poněkud nuda, ale dokoukat se to dá.