Recenze (1 118)
Pravidla moštárny (1999)
Zajímavý kontrast stylizovaných obrazů plných slunečního světla a příběhu, ve kterém žádná postava není ušetřena bolesti.
Osamělý jezdec (2013)
Verbinski je exhibicionista a Osamělého jezdce lze bez větších okolků považovat za nejefektnější film roku, za takovou malou velkou šílenost. Pod nablýskaným pozlátkem sice není bůhvíjaká dějová hloubka, tempo a vůbec celkové žánrové ladění filmu je dosti nevyrovnané, nicméně zábava je to velmi slušná. Hlášku Something very wrong with that horse si budu nějaký pátek pamatovat:).
Zmizení (2013)
Zmizení je pro mě nejlepší kriminálkou od dob Mlčení jehňátek a Sedm. Villenueve naprosto precizně zvládá budování tísnivé, pochmurné atmosféry a citlivým načasováním drží diváka v napětí téměř dvě a půl hodiny. Jackman a zejména Gyllenhaal hrají jako o život.
Gravitace (2013)
Cuarón je génius. Již s Potomky lidí se mu povedlo definovat svůj vlastní subžánr a Gravitací nám dokazuje, že nemá nejmenší problém zopakovat podobný kousek podruhé. V Gravitaci není důležitý příběh, ani dialogy, obojí je potlačeno na nezbytné minimum, aby divák nebyl ničím rušen od intenzivního zprostředkování pocitu vesmírné nicoty, boje o holý život v prostředí, kde je naprostá jistota, že jste odkázáni sami na sebe. Samotnou kapitolou je audiovizuální zpracování, které je jednoduše dokonalé. Snímek je stvořen pro velké plátno, ještě hodně dlouho mi zůstanou v hlavě pohledy na modrou planetu z oběžné dráhy. Závěrem bych ještě rád dodal, že mi obrovsky pobavil název snímku, jelikož se z 99% procent odehrává ve stavu bez tíže, ale to jen tak na okraj:).
Snídaně u Tiffanyho (1961)
Ani po více jak padesáti letech neztrácí Audrey Hepburn nic ze své aury. Snídaně u Tiffanyho je především o ní a to je dobře. Troufnu si říct, že bez hlavní představitelky by snímek zapadl hluboko do regálů a archivů, takto ho lze naopak považovat za dílo definující "správný romantický konec".
Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic (2013)
Totální oddechovka. Už jenom nápad samotný je vtipný. K tomu přidejme pohádkové odkazy, Jeníčka píchajícího si inzulín a naprosto brutální způsob vraždění čarodějnic. Tak proč ne.
Sexmise (1983)
Na svoji dobu revoluční a nesmírně provokativní dílo. Ani v dnešní době toho Sexmise moc neztrácí, zaujme především chytrým spojením humoru a závažného podtextu.
Star Trek: Do temnoty (2013)
Podruhé a opět naprostý nářez. Vrchol letošní sci-fi sezóny. Abrams vlastně nedělá nic jiného, než že využívá staré dobré osvědčené způsoby, jak budovat napětí. K nim se mu daří vložit svůj talent toho, dát lidem, to co chtějí, to v co už třeba ani nevěří, že by se jim někdy mohlo dostat.. Rozjíždí doslova, nemohu si pomoct a použít své oblíbené slovní spojení, audiovizální orgie, kterými ukotví diváka do sedačky a pohraje si s ním jako kočka s myší. Nezbývá než utřít slinu a trpělivě čekat na další díl.
Iron Man 3 (2013)
Tony Stark se po nepovedeném druhém dílu vrací v plné síle. Snímku hodně pomohl inteligentně a nenápadně provedený restart série, kdy se hlavní hrdina svým způsobem vrací na začátek a musí použít hodně ze svého ostrovtipu, aby zvítězil. Efekty, humor, napětí, to je u mě Iron Man. Fantastický Ben Kingsley.
Jako za starejch časů (2012)
Al Pacino a Walken jsou i v důchodu hodně hustý týpci. Nicméně to ještě neznamená, že prostě stačí na hodinu a půl zapnout kameru a oni udělají film. Jako za starejch časů je i přes pár dobrých hlášek a kvalitních fórků na téma erekce slabou vzpomínkou na dobu největší slávy výše zmíněných hereckých legend.