Carrie_3

Ve chvíli, kdy jsem si šla pustit další "allenovku", jsem očekávala klasický vztahový propletenec odehrávající se na pozadí Paříže. V zásadě jsem se trefila, jen mě velmi překvapilo, že nám dal Woody tentokrát možnost přičichnout i do historie. A musím podotknout, že se nejednalo o žádná suchá data, ale velmi příjemné prostředí plné známých spisovatelů, malířů či umělců. V tomto případě se nehodlám sáhodlouze rozepisovat o kvalitách filmu. Mám dojem, že si své diváky určitě najde. A ti, kteří budou pochybovat, zda snímek zhlédnout či nikoliv, by neměli váhat, s největší pravděpodobností nebudou nad výběrem zklamáni podobně jako já. Film byl kouzelný a musím přiznat, že toto slovo málokdy používám.

V jednadvacátém století na naší planetě existují místa, která jsou civilizací doposud nedotčená. Ano, i v dnešní době lze v některých koutech Země narazit na dobu kamennou, která, jak se zdá, ještě neskončila, jak nám dokazuje tento dokument. Pavol Barabáš se opět pustil do nehostinných míst - tentokrát navštívil Novou Guineu. Některé kmeny ukryté hluboko v pralese ještě nikdy neměly možnost setkat se s člověkem z venčí, žijí si dle vlastních pravidel, úplně mimo výdobytky dnešní civilizaci - a jsou šťastní, více nepotřebují. Otázka pro mě zůstává, zda lidé z "venku" vstupující na jejich území neudělají více škody než užitku. Ano, jistě, pro nás je nepochybně zajímavé, že se dozvíme něco o dnešních kanibalech, způsobech jejich života, zvycích, tradicích, ale nenarušujeme tak příliš jejich život? Neodkrýváme to, co mělo být ještě na hodně dlouho skryto?

Nechci být k tomuto snímku přehnaně kritická, přesto si myslím, že Pixaru v posledních letech dochází mírně dech. Film stojí na krásných animacích, ale to je asi tak vše, příběh je dle mého názoru dosti plytký a vtipům chybí jejich elegance a důvtip. Osobně se mi nejvíce líbila hlavní představitelka, která je milá a má krásné vlasy, ovšem na příběhu by bylo potřeba ještě více zapracovat...

Requiem for a dream mě od prvních minut svého děje připoutal do křesla a nepustil ani při závěrečných titulcích. Dlouho poté jsem se nemohla vzpamatovat z toho, co jsem právě viděla, v hlavě mi poletovaly tisíce myšlenek. Jedno jsem ale věděla jistě, film, který jsem zhlédla, byl svým způsobem výjimečný, fascinující, okouzlující, dechberoucí a mohla bych v tomto výčtu kladů pokračovat dále, než by mi došla slova. Darren Aranofsky je čaroděj, když dokázal ukočírovat příběh s takovou grácií a lehkostí, jako vidíme v tomto případě. Smekám klobouk, protože jsem si opravdu připadala jako v jiném světě, který sice svým tématem není krásný, ale krásný je způsob, jakým byl podán. Superlativů na tento film zaznělo v komentářích nespočet, proto nehodlám svůj text příliš protahovat. Přesto bych ráda vyzdvihla výkony hlavních protagonistů a to především jmenovitě Jareda Leta, Jennifer Connelly a Ellen Burstyn. Vynikající nepochybně byl hudební doprovod a střih, který dokázal napětí vygradovat na maximum. Abych můj příspěvek nějakým způsobem ukončila, nelze jinak než tento film doporučit, kdo jej neviděl, ať neváhá a pustí si jej.

Stydím se, ale musím to přiznat, tento snímek jsem poprvé viděla po 36 letech od jeho vzniku. A musím říci, že se mi líbil. Líbil se mi fakt, že i když se jedná o příběh ze sportovního prostředí, sport ale není dle mého názoru ústředním bodem děje. Příběh zachycuje snahu, sebepřekonání, ale i obyčejnou lidskost. Velmi oceňuji práci s kamerou, dokáži ocenit, když se režisér nezaměří pouze na příběh, ale věnuje i čas samotnému vyznění filmu. Velmi se mi líbila hra se světly a stíny a výběr jednotlivých exteriérů stál také rozhodně za povšimnutí. V neposlední řadě musím vyzdvihnout herecký výkon Sylvestera Stalloneho, ale i dalších. A pochválit dále musím hudební doprovod filmu, který byl excelentní. Shrnuto a podtrženo - nevím, na co jsem tak dlouho čekala, že jsem si tento film nepustila dříve, každopádně jeho volbou jsem byla velmi příjemně překvapena.

Nevěřila bych tomu, že toto opravdu napíšu, ale musím konstatovat, že já toho Rockyho prostě žeru. Možná je to tím, že jsem se odhodlala tyto snímky pustit až po letech, kdy na ně dozrál čas. Obdivuji atmosféru této série, líbí se mi jakási melancholičnost filmu. Rocky Balboa je z mého pohledu, s prominutím, přitroublý chlapík, kterému to nějakou tu dobu trvá, než nalezne ta správná slova a přesně to mám na něm ráda. Příběh je sice v porovnání s prvním dílem slabší, ale i tak tento díl považuji za velmi povedený. Nad konečným hodnocením stále váhám.

Při sledování filmu mě chvílemi napadalo, že Roman Polanski je génius. Bravurně dokázal kousek po kousku stupňovat napětí na mnohdy minimálním prostoru. Nepochybně mu k tomuto výkonu napomohla vhodně zvolená hudba a skvělé herecké obsazení (a to především trojlístek Mia Farrow, John Cassavetes a Ruth Gordon). Hereckou škálu, kterou Mia Farrow postupně vystřídala byla naprosto přesvědčivá a obdivuhodná. Dokázala diváky přesvědčit, že celé okolí se proti ní spiknulo a ona bojuje nejen o svůj holý život. Ale není ona náhodou blázen a netrpí pouze nějakým těhotenským traumatem? ... Naprosto souhlasím se zdejším názorem, že konec nemusel být tak polopaticky vysvětlen a větší kouzlo a prostor pro fantazii by zanechal otevřený závěr. Osobně by mi nevadilo, kdyby film byl ukončen o pět minut dříve, kdy Rosemary leží po narození dítěte v posteli a probouzí se.

Nad hodnocením filmu nemusím dlouze přemýšlet, pro mě si nejvyšší rozhodně zaslouží. Jak jsem se předem pročítala komentáři, bylo zde mockrát řečeno, že od tohoto snímku nemáme očekávat nahlédnutí do místní muslimské kultury, že o tom to tak úplně není. Já s tímto názorem nemůžu souhlasit. Já jsem se po dvou hodinách toho dozvěděla opravdu hodně, ať už se to týká činnosti soudů, škol či například nemocnic. Samozřejmě nelze všemu bezmezně věřit, ale osobně si myslím, že síla tohoto snímku je právě v tom, že mohl být natočen v Íránu a s íránským obsazením. Film popisuje události, které se v některé formě mohou přihodit každému z nás. Ovšem každá kultura je řeší svým způsobem. Vrtá mi hlavou, jak Írán mohl pustit tento snímek do mezinárodní distribuce, když sami někteří protagonisté (viz. Simin) považují odstěhování se ze země jako nejlepší cestu k lepšímu (možná kvalitnějšímu) životu. Asghar Farhadi natočil drama, po kterém mi běhal mráz po zádech. Nenajdete zde žádné kladné ani záporné hrdiny, každý má své chyby a v podstatě zde nejsou žádní vítězové ani poražení. Velmi si také cením otevřeného konce, nemyslím si, že je vždy nutné dotáhnout všechny nitky do zdárného konce přesně jako v tomto případě.

V poslední době při výběru filmů střílím dosti na slepo, mým hlavním cílem je rozšířit si obzory mezi nejlépe hodnocenými filmy zde na ČSFD, proto se mi (vcelku pochopitelně) často stává, že jsem velmi příjemně překvapena - stejně jako v tomto případě. Co říci na úvod - režisérskou kinematografii Guye Ritchieho zrovna pod palcem nemám, co si vzpomínám, tak naposledy jsem od něj viděla Sherlocka Holmese, který mě zrovna neuchvátil, proto jsem se raději i nyní připravovala na možné zklamání. Ale opak byl pravdou. Film mě pohltil již od prvních minut, v průběhu celého děje mě napadalo, že je snímek "příjemný", což je asi zvláštní přirovnání, ale je to tak. Já jsem se jednoduše bavila, film měl spád, nezaznamenala jsem žádná slabá místa. Co bych především vyzdvihla, je práce s kamerou, jednotlivé záběry byly opravdu s nápadem a vkusem vymyšlené. Při vyjmenovávání kladů nesmím nepochybně zapomenout na vynikající scénář, který velice často hýřil vtipem a dále hudební podklad, který skvěle dokresloval tamní atmosféru. Co se týče hereckého obsazení, nenapadá mi nikdo, kdo by nějakým způsobem převyšoval zbylé herecké osazenstvo, herci na mě celkově působili jako kompatibilní celek. Závěrem bych film rozhodně doporučila, pokud patříte mezi milovníky krimi, neměli byste si jej nechat ujít. A pokud zrovna tento žánr nepreferujete (podobně jako já), možná byste měli občas udělat výjimku, protože snímek určitě stojí za to vidět.

Tento film mě opravdu překvapil, autobiografické snímky mám docela ráda, protože se v nich dozvídám o životech lidí, o kterých jsem ve valné většině nikdy ani neslyšela, že někdo takový žil - a tímto případem je i Heinrich Harrer. Je zajímavé sledovat tak neuvěřitelný příběh života tohoto muže, který nás postupně provede Himalájemi, nakonec se můžeme seznámit se životem mnichů v Tibetě a dokonce i Dalajlámy. Obsazení Brada Pitta do hlavní role, bylo podle mě také vcelku dobře zvolené, přesto si myslím, že tento film určitě není pro každého, některého z vás by mohla znudit i jeho délka, ale i tak ho můžu jedině doporučit...