Pururambo - prales, kde se zastavil čas

V jednadvacátém století na naší planetě existují místa, která jsou civilizací doposud nedotčená. Ano, i v dnešní době lze v některých koutech Země narazit na dobu kamennou, která, jak se zdá, ještě neskončila, jak nám dokazuje tento dokument. Pavol Barabáš se opět pustil do nehostinných míst - tentokrát navštívil Novou Guineu. Některé kmeny ukryté hluboko v pralese ještě nikdy neměly možnost setkat se s člověkem z venčí, žijí si dle vlastních pravidel, úplně mimo výdobytky dnešní civilizaci - a jsou šťastní, více nepotřebují. Otázka pro mě zůstává, zda lidé z "venku" vstupující na jejich území neudělají více škody než užitku. Ano, jistě, pro nás je nepochybně zajímavé, že se dozvíme něco o dnešních kanibalech, způsobech jejich života, zvycích, tradicích, ale nenarušujeme tak příliš jejich život? Neodkrýváme to, co mělo být ještě na hodně dlouho skryto? (07.08.2011)

Ach,co na to povedat...asi len to ze sa mi potvrduje to co tuna spominal minule...a to cim dalsi a dalsi Pavlov dokument sa mi pod ruky dostava...tym vacsi a vacsi udiv...Dneskajsie PURURAMBO a jeho Nova Guinea bolo opat nieco fantasticke...expedicia do totalneho neznama kde nie je nic,iba prales,zelen,mociar a po urcitu hranicu niekolko kmenov. Od tejto hranice je uz len priepast NIKOHO. A prave tieto spominane kmene domorodcov(kombajov) spolu s neznamom boli najvacsim lakadlom expedicie...kedze maju nemily privlastok...LOVCI LEBIEK. Nikdy nechcem zazit ten pocit neistoty,ktoru mala expedicia pri kazdom stretnuti noveho kmena, ked nevedela co s nimi bude, ak si kmen a hlavne nacelnika rychlo neudobria...Zazracny tabak a hroznovy cukor to vzdy vyriesil...ale neraz tam mali na hranici zivota a smrti...a smrtelne sipy kedykolvek mohli skoncit v tele kazdeho z expedicie...Pre mna nevycislitelny dokument o hodnotach,ktore my poznat nikdy nebudeme, a nemozem ho hodnotit inak,ako len SEST z PIATICH. A na zaver nieco, co tu bolo spomenute, a co ma dostalo... " My si lameme hlavy nad nejasnou buducnostou, vysielame vesmirne lode aby sme spoznali zivot na marse, ale stale nepozname ludi na zemi. " (23.02.2008)

Při vší skromnosti se nepokládám za úplného sraba, ale před odvahou Barabáše a spol. se můžu tak leda sklonit až pod zem. A rozumět slovům o nenávisti k ostrovu stvořenému v poslední den a v tom posledním dni stvoření setrvávajícím i o neschopnosti se tam nevracet znovu a znovu. Jsou místa a lidé, v jejichž případě vás každý váš pokus o odchod nebo útěk strhne zpátky jako zalasovaného mustanga. (27.08.2008)

Ďalší z dokumentov Pavla Barabáša, ktorý sa zaoberá domorodými kmeňmi v neprebádaných územiach nášho sveta. Znova sa vracia na Guineu a natáča tu dokument o stromových ľudoch, Oproti iným dokumentom má tento podstatne viac vyhrotenejších situácií, hlavne vďaka nedôverčivosti kmeňov, do ktorých expedícia zavíta. Tieto dramatické vsuvky spolu s komentárom budujú v divákovi akúsi neistotu, čo uvidí v ďalšej osade a môže v ňom dokonca vyvolať strach. Barabáš tu pracuje so svojími osvedčenými metódami, v možnostiach aké mu ponúka točenie ručnou kamerou. Ďalší s magických príbehov, ktorý rozpráva o civilizáciach nám neznámych, zo všetkými zvykmi, tradíciami a videním sveta, ktoré sú pre nás ako západnú spoločnosť cudzie a pritom v niečom lákavé. (26.11.2011)

Další bezchybný dokument. Nevím, jestli jsem někdy viděl jiné dokumenty, které by se působivoastí mohli s dílem Barabáš srovnávat. Asi ne. Tenhle člověk to opravdu umí. Dobrodružství zažívá doopravdy, nepředstíraně. V tomhle filmu mi několikrát zatrnulo, když domorodci ohrožovali expedici luky. A také mě dostalo posledních pár vět o vštěpování křesťanské kultury domorodcům. Bylo to opravdu znepokojující. (04.08.2006)