Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

U Zlaté rukavice (2019) 

Hospoda U Zlaté Rukavice si vyslouží jedno prvenství, jakožto nejodpornější horor roku. Jestli se u nějakých filmů říká, že jsou jen pro okrajové publikum, tak tenhle je, pouze, pro hrstku vybraných, jelikož to dělalo problém i mně, jakožto člověku vyžívajícímu se v brutalitách všeho druhu. V tomhle případě totiž vůbec nejde o explicitní násilí, protože je všechna akce mimo záběr, nýbrž o tlačení na psychiku ohavným vizuálem, za který může ,,špinavost" v každé scéně, vzhled hospody, do které se slézají největší individua a odpadlíci společnosti, dále byt hlavní postavy, do kterého byste nevkročili ani kdyby vám za to zaplatili, a v neposlední řadě vzhled Fritze Honky, za který si maskéři zaslouží velké uznání, protože ho hraje třiadvacetiletý herec, kterého byste v něm hledali marně. Na kráse nepřidávají ani oběti, jelikož se jedná o vysloužilé prostitutky (rozuměj důchodkyně). - Rozhodně to tedy není film, který si chcete pustit s popcornem v ruce, s vidinou večerního oddechu, ale jestli máte rádi sériové vrahy a jejich příběhy, tak směle do toho.

plakát

V domě (2016) 

Už dlouho se mi nestalo, aby mě horor neskutečně nudil a z ničeho nic vtáhl do děje a do titulků nepustil. Začátek působí jako typické ,,Haunted Houses," postupně se to rozbíhá k ,,Home Invasion" v podání skvěle slizkého Ronnie Gene Blevinse, aby se to přehouplo v úplně něco jiného, co nikdo nečekal. Popravdě, i když už by mělo být divákovi jasné, čeho byl v tu chvíli svědkem, já potřeboval ještě pár dalších scén, abych si byl opravdu jistý. S obsazením rodinky nemám problém, sympatičtí byli tak akorát a herecký um dokázali prokázat. SPOILER - V tomhle ,,stylu subžánru" jsem ochotný tolerovat absenci gore, když je to pěkně klaustrofobické, a že ono je, u finále jsem ani nedýchal. Bombastické uličky mezi stěnami, všude tajné vstupy.. to já prostě můžu. Vzhled záporáka je fantazie, vysoký, vyhublý a hlavně ošklivý, takže z něj jde strach. Když se šlo postupně do finále, atmosféra z nejistoty by se dala krájet. Nejednoho hororového nadšence potěší konec, protože to nejede v zaběhlém systému happy endů.

plakát

Veronika (2017) 

Španělé umí rozhodně lepší díla. Tohle je jen další nepovedená hra s Ouijou. Mimo hlavní postavu Veronicy to má příšerný casting nesympatických a otravných děcek. Natočené je to krásně, ale já se chci u takovýhle hororů bát, ne obdivovat interiéry. Téměř žádná lekačka nefunguje, atmosféry jsem taky moc nenašel. Pro nenáročného diváka a fanouška žánru to bude dostačující, ale já už jsem na tohle moc zhýčkanej moderními duchařinami. Několikrát jsem film posouval, abych se dočkal konce, ale ani tam nepřišlo žádné překvapení, takže bohužel.

plakát

Ve spárech ďábla (2018) 

Minulý rok moc hororů s ,,demon/devil'' tématikou světlo světa nespatřilo, ačkoli je to téměř každý rok nejzastoupenější subžánr, a tohle je z toho mála jedna z lepších žánrovek. Nicméně zaplatit si vstupenku do kina, by bylo vyhození peněz. The Possession of Hannah Grace je ten tip filmu, který si jednou užijete v poklidu doma, ale nebudete mít potřebu se k němu vícekrát vracet. Máme tu sympatickou hlavní představitelku, trpící otravnými vizemi, kterých naštěstí není tolik a skvělou Kirby Johnson, která svými reálnými pohyby nahání hrůzu i v normálním, natož pak v posedlém stavu, se kterým si maskéři dost pohráli. Prostory márnice jsou sami o sobě creepy a tvůrci s nimi dokázali naložit natolik dobře, že jsem měl občas mrazivé pocity z tísnivé atmosféry. Nejsou tu čas tahající nudné dialogy, takže to má svižný děj a příjemnou stopáž, která rychle utekla. Určitě bych byl ale opatrný v porovnávání s Jane Doe, ta byla minimálně o třídu lepší a s Hannah mají společné pouze téma márnice. Špatné to tedy nebylo, ale zdejších 50% je oprávněných. Chybělo tomu něco nového.. něco, co bysme neměli možnost vidět v každém druhém podobném hororu.

plakát

Vetřelec: Covenant (2017) 

Povinné pokračování Prometheusu, které je minimálně o třídu víš. Nečekal jsem, že to na sebe bude nějak moc navazovat, ale jakmile posádka přistála na planetě a objevili loď Shawové a Davida, začalo vysvětlování toho, co se vlastně dělo po poslední scéně v Prometheusu a nutno říct, že mi to zodpovědělo všechno, co jsem potřeboval. Vůbec mi nevadilo, že lidé na palubě byli v párech, hlavní je, že posádka byla dost početná, což zajistilo hodně mrtvých. S ,,vedlejšími postavami" nás tvůrci bohužel skoro neseznámí, takže si nemůžete k některým vůbec vytvořit vztah a fandit jim. Největší zlepšení jsem zaznamenal v akci, brutalitě a hlavně je to HOROR. Na rozdíl od Prometheusu se tu na nic nečeká a po necelé půl hodince jsme svědky prvního vetřelce, který se s tím rozhodně nemazlí a mrtvých začne přibývat. Chování postav bylo sice horší, ale ne tak hrozné, aby se na to nedalo dívat. Postupné zvraty v podání Davida mi pořádně otevřeli hubu, třeba vysvětlení se zánikem původních obyvatel, co se stalo se Shawovou a hlavně samotný původ vetřelce.. Michael Fassbender si v podstatě celý film urval pro sebe a všechno ostatní nechal daleko za sebou, ačkoliv Albín a Baby vetřelec udělali své. Zvrat v samotném závěru nechal otevřená dvířka pro dokončení trilogie novodobé Alien série.

plakát

Ve vysoké trávě (2019) 

Netflix, známý také tím, že produkuje samé kvalitní filmy, na které byl využit minimální rozpočet, má na svém kontě další, který nepochybně potvrzuje tento fakt. Tahle Kingova adaptace přistupuje k divákovi vděčně, protože se to rozbíhá hned v prvních minutách a celou dobu se něco děje, nejsou tu žádné zbytečné dialogy, řešení vztahů ani detailní seznamování s postavami. Ty jsou sledovatelné a vcelku sympatické, ačkoliv jsou to, mimo Patricka, docela neznámá jména. K nějaké újmě na zdraví tu dojde, přičemž jedna ze smrtí a jedna pěkně namaskovaná mrtvola potěší všechny vyznavače gore. Ovšem to hlavní, o co tu šlo, u mě a, vzhledem k hodnocení (55%) i u spousty dalších, nesklidilo velké ovace. Myšlenka časových smyček, teleportování, oživování již mrtvých, díky pracování s přítomností, minulostí i budoucností v jednom, nebo co to vlastně mělo být za mix, je zajímavá, nicméně to chtělo s těmito faktory podstatně ubrat, jelikož je to jeden velký blázinec. Bludiště v poli vytvořilo pěkně tísnivou atmosféru a napětí z neznámého fungovalo též, jenže jsme se nedočkali vysvětlení, které dost možná neznají ani sami tvůrci. Konec si tedy můžeme jen domýšlet, protože pochopit to, jako celek, je prakticky nemožné.

plakát

V hlubinách země (2013) 

Povinnost pro fanoušky klaustrofobických filmů. Rok 2013 moc dobrých hororů nepřinesl, a tenhle patří mezi ty nejlepší. Dočkáme se všeho co má pravý horor obsahovat. Krvavé vraždy, tísnivou atmosféru, děsivé vidiny při nedostatku kyslíku a hlavně fungující lekačky, které dokáží rozbušit srdíčko. Určitě mě potěšilo, že do konce filmu nevíte jestli horníky trápí halucinace z kontaminovaného vzduchu a nebo je tam s nimi ještě ,,něco''. Herci jsou sympaťáci a někoho, komu budete přát přežití si určitě najdete. Rozhodně se dá uvěřit, že je to podle skutečných událostí. Za mě plný počet s minimálními chybičkami.

plakát

V/H/S (2012) 

V/H/S, jak název napovídá, působí, kvalitou, jako film ze starých kazet, takže pokud nejste ochotní na tento fakt přistoupit, nemá smysl, abyste do toho šli. Jedná se o soubor pěti povídek, které vyplňuje ,,hlavní" příběh skupiny kriminálníků. Každá povídka je natočena jiným stylem a má jiný žánr, takže si na své přijde každý. První povídka je téměř stoprocentní, chybělo mi tam jen více racionality v chování postav. Záporná postava sama od sebe nahání hrůzu a jakmile rozjede krvavé řádění, tak díky Found Footage formě budete mít stažený žaludek a dost možná i zlé sny, protože je tu jedna z nejděsivějších scén, co jsem měl možnost v hororech vidět. Druhá povídka je zdlouhavá, až se dá říct, že nudná, ale má jednu pěkně krvavou vraždu a nečekaný zvrat. Třetí je bída, jelikož se jedná o slasher, a na kvalitní slasher je potřeba dostatečná stopáž, na vybudování vztahu diváka k postavám. Sledovatelné je to díky gore, ovšem ,,vrah" nám je ukázán jako zrnění, takže si musíte domyslet, kdo to byl. Čtvrtá povídka je čistá duchařina, která nabídka pár lekaček, které mohou zafungovat, ale nejde o nic, co byste již neviděli jinde. Poslední povídka je druhou nejlepší a jedná se o paranormal, který neskončí šťastně pro nikoho ze zúčastněných. Jako celek, co se povídek a Found Footage subžánru týče, to je nadprůměrný kousek, který ve vás, sice, nezanechá ,,dlouholeté" vzpomínky, ale uspokojení hororové duši přinese. Potěšení naleznou především fanoušci kvalitního gore a praktických efektů, jelikož se jedná o erkovou záležitost.

plakát

Vlak do Busanu 2 (2020) 

Nejočekávanějším zombie hororem roku bylo pokračování veleúspěšného, korejského Train to Busan a právě velká očekávání se zasloužila o nepříjemné dojmy z výsledku. To však neznamená, že je film sám o sobě nějaký skvost. Jedná se o čistě průměrnou záležitost, která na jedno shlédnutí vystačí, ale po týdnu nebudete tušit, o co v ní šlo. Hlavní postava má potřebnou dávku charismatu, což se nedá říct o zbytku obsazení, ke kterému si málokdo najde cestu. S vymýšlením děje si scénáristé příliš práce nedali, protože obdobný děj můžeme vidět ve spoustě postapo filmech a není tu žádná lepší, zapamatovatelná scéna. Navíc je to zbytečně natahované a klidně by to šlo o půl hodiny zkrátit, jelikož je tu spoustu nudných ,,prostojů". Na maskách, gore a především efektech se podepsal rozpočet, který nebyl tak velký, aby Peninsula dokázal konkurovat podobným žánrovkám. Jde-li o poctivý make-up, tak je to na jedničku, ale jak došlo na akčnější scénu, tak je to přeplácané hrozivě vypadajícím CGI, které bije do očí především v poslední půl hodině, kdy se snad nepoužilo nic jiného, než zelené plátno. No a zakončení filmu je výsměch za tím vším, protože takhle zoufalá snaha vyvolat u diváka emoce je nevídaná, nevěřícná a opravdu směšná. - V subžánru lze najít mnoho lepších kousků, ale jak už jsem zmiňoval, na jedno shlédnutí, minimálně pro nadšence do zombie, to stačí.

plakát

Vlak do Pusanu (2016) 

Předem musím zdůraznit, že jsem do této doby neviděl žádný film z asijských zemí. Nemám rád, když se mi všichni pletou, protože si jsou moc podobní a to nemluvím o jménech. Tady jsem udělal vyjímku díky pozitivním ohlasům místních hororových nadšenců, a výsledek? Od teď už se nebudu filmům z těchto zemí vyhýbat jako čert kříži, protože Train to Busan/Boosanhaeng je ultimátně nejlepší zombie horor, jaký jsem kdy viděl. - Začnu ,,negativním'' pocitem, protože je jen jeden. U zombie bych očekával brutální gore v podobě litrů krve, utrhaných končetin a podobně, toho jsem se tu však nedočkal a možná proto je to pro mě TOP v subžánru, výše zmíněné je zkrátka už okoukané. Tahle absence tak dala prostor pro mnoho jiných důležitých faktorů, které vyvolávají větší pocit strachu, než pomalí zombie, jako třeba v seriálu TWD. To, co dělá tuhle pecku tím, čím je, jsou masky a způsob, jakým se zombie pohybují, ihned po kousnutí dojde na přeměnu a z infikovaných se stanou agresivní rychlé bestie. Mnohdy decentní make-up, udělal více než zakrvácené ksichty, které jsou vidět v každém zombie hororu. Důležitou stránkou jsou pro mě také hlavně herci, což mě překvapilo ze všeho nejvíc. Ke všem postavám si vytvoříte citový vztah a bude vám líto, když někdo z nich zemře. Ať je to mladý baseballista, rváč, který chce za každou cenu ochránit svou těhotnou manželku, bezdomovec nebo i obyčejný strojvedoucí, který má všeho všude 5 minut prostoru. A věřte, že tvůrci si nebrali servítky vůbec s nikým a nejedno oko tak nezůstane suché. Prostory vlaku tomu dodaly úplně jiný rozměr pro zombie podívanou jaká tu zkrátka ještě nebyla. A také je to důkazem, že výborný horor jde natočit i s minimem vizuálních efektů. Kamera úchvatná a soundtrack zdařilý + dodávám, že za celé 2 hodiny hodiny není sebemenší skulinka pro nudu. Nekompromisně nejlepší horor roku!