petrsv

Recept na to, jak si zajistit, že už nebudu muset na koncert :-)

Připomenutí doby, na kterou by spousta lidí nejradši zapomenula. A to už v r. 1968. Dnes už víme, že se tomu nedalo vyhnout, ale připomínat je to potřeba stále.

Pěkný dokument, který dává náhled na další období, které v minulém století přineslo Evropě zkázu. Největší odkaz však spatřuju v závěru, který je věnován období po 2. sv. válce. To, že byl § 175 aplikován ještě 25 let po válce a úplně zrušen ještě později, to je něco, co se mi chápe jen těžko. Bohužel v této oblasti nebyla lepší situace ani v jiných zemích. Homosexuálové, kteří přežili koncentrák, skončili často opět ve vězení. PS: Opravdu mě baví komentáře zvláště jednoho uživatele, který je zarytý antiteplouš, ale nevynechá jediný film s gay tématem :-)

Psychoterapeut, který sám potřebuje psychologickou pomoc. Jako studijní materiál určitě dobrý.

Seriál se musí brát hodně s nadsázkou. Pak je to aspoň občas vtipné. Jinak se jedná o soubor různých kýčů, klišé a trapných scén, kdy se čeká, že se bude divák smát, jenže ono to moc zábavné není. Stejně jako ve 2. řadě hned na začátku, kdy je snad i největšímu troubovi jasný, že žhářem není Justin a že to rozuzlení svatby by v reálu asi takhle nevypadalo. No, prostě se nad tím nesmí moc přemýšlet, chce se to kochat krajinou (tam bych bral chatu hned) a případně vedlejšími dějovými linkami.

Lau jede na tábor, kde se má dle vedoucích státi z chlapce mužem. Obvykle tím, že bude dělat činnosti, při kterých, když máte IQ větší než sněhulák na jaře, tak s tím prostě máte problém. A nepomůže ani bojovné povzbuzování dospělých. Důvod, proč tam je někdo takový, je jasný až po chvíli, i tak ale působí divně. Jsme v r. 2023, 15leté děti už nevykonávají příkazy rodičů tak jako kdysi. Logicky se Lau začne chovat jako blb, až to v závěru dotáhne na ultrablba s dírou v uchu. Aksel má sice spravedlivého ducha, ale je to spíš slon v porcelánu. A i přes zprávy, které divák vidí, není...no, dobře, třeba to byl bratr. Těžko říct, co si z toho odnesou ti, pro které je to především určeno.

Náhled do prostředí dělníků, kteří v cizí zemi hledají lepší život, byl fajn, ale obávám se, že reálně uvažující divák nebude naladěn na stejnou notu jako tvůrci. Nebo spíš ti, kteří poskytli dotace. Ne o moc lépe je na tom dějová linka Roberta a Ivara, zde asi z polské strany zněl jasný pokyn. Z filmů posledních let začínám mít dojem, že každý gay se aspoň někdy rád oblékal jako žena. Bohužel i zde je divákovi podsouváno, že je to něco běžného a že po tom vlastně touží každý, což je samozřejmě nesmysl. Film z ne úplně obvyklého prostředí z krásné norské krajiny by mohl mít na víc.

Filipínci mají horší filmy, mívali ale taky lepší.  Toto je někde uprostřed. Svým dějem připomíná německé romatické filmy, které u nás měly boom v 90. letech. O řád výše je, pokud jde o emoce (takto zaměření diváci budou jako v ráji) nebo feminismus (ženy zde mají jasnou převahu, muž je ten slabší článek lidstva), o řád níže v herectví, které místy připomíná školní besídku. Nevyladěný zvuk, jakžtakž přijatelná kamera. Postavy vládnoucí časoprostoru vytváří úsměv na tváři stejně jako gay mající sex s nevlastní sestrou kvůli někomu. Za shlédnutí film stojí, ale brzy zmizí ve filmových věčných lovištích.

4 tety v jednom domě, duchařina, jakási událost v minulosti. V podstatě klasika po americku s občasným humorným momentem a kýčovitým zvukem. Překvapil ale vývoj děje.

Strašný. Myslím, že věnovat síly tomuto žánru u nás je zcela zbytečné. Tato minisérie působila směšně a měl jsem z toho pocit, že cílí na diváka s velmi jednoduchým hodnotovým žebříčkem. Otřesná byla především zvuková stránka seriálu. Herci se snažili, ale myslím, že moc šancí stejně neměli. 1* aspoň za Šafaříka, Trojana a Duška, kterému ta role sedla jak prdel na hrnec. Všech herců je mi ale líto, zasloužili by si lepší díla.