Recenze (630)
Asteroid City (2023)
V porovnání s French Dispatch se jedná o mnohem klidnější a humornější film. Za mě jeden z nejlepších Andersonových filmů. Pointy byly krásně načasované, příběh správně švihlý a postavy hezky své. Smálo se celé kino.
Pět let (2022) (seriál)
Seriál krátkého formátu, který chcete vidět až do konce. Hodně povedený je závěr seriálu, realistický a výstižný. Je pravda, že určité momenty (jednání s vydavatelkou nebo s matkou Terezy) jsou dialogově trochu zvláštní, ale herecké výkony hlavních postav jsou přesvědčivé. Hezky to vystihuje aktuální téma znásilnění a definice toho, co vlastně tohle slovo znamená. Bohužel při pohlédnutí na komentáře, pod tímto seriálem, je vidět, že naše česká společnost ještě stále nemá jasno v tom, že slova jako: "přestaň" či "ne" jsou dostatečně silnými signály k tomu, aby partner/ka činnost přerušil/a. Každý holt není nastaven tak, že při nekomfortní situaci začne křičet a kopat kolem sebe... můžete prostě zamrznout. A to nijak nesnižuje prožitek z celé trýznivé situace.
Papírový dům (Netflix verze) - Série 1 (2017) (série)
Velmi originální příběh (geniálně promyšlení plán vykradení banky), zajímavé postavy, ke kterým si vytvoříte vztah (Nairobi, inspectora Murillo :)). První série fakt stojí za to. Následující řady už jdou z kopce, ale tato je fakt must-watch.
Bo Burnham: Inside (2021) (pořad)
GE NI ÁL NÍ... One man show z jedné místnosti, plná vtipné hudby a světelných efektů. Tolik kreativity v délce celovečerního filmu. Jakožto filmařka a trapnokomička tomuto muži vzdávám holt. Wow. Excelentní show.
Černé zrcadlo - San Junipero (2016) (epizoda)
Asi první Black mirror, který končí optimisticky. Začátek je takový až moc přímočarý a uspěchaný, ale když se na něj člověk podívá zpětně, zjistí, že vlastně mnoho dialogů dává hlubší smysl.
Dark (2017) (seriál)
Jedním slovem mind-fuck. První série se ještě dala, druhá to překlopila do další dimenze zamotanosti a třetí tomu nasadila korunu. Když připočtu roční pauzu před 3. sérií, tak mohu s klidným svědomím říct, že víc jak polovinu poslední série jsem vůbec nepobírala. Zdvojnásobení počtu postav - ok..., ztrojnásobení - jakž takž..., ale 9 rovin + jejich časový vývoj?! Tam už se ztrácí všichni, kteří nezhlédli celý seriál na jeden zátah. Možná i z tohoto důvodu nejlépe hodnotím první dvě série, třetí už byla lehce překombinovaná svou náročností na diváka. Také mi přišlo, že poslední série byla trochu natahovaná, ač scénař a souvislosti do sebe skvěle zapadaly, postavy neustále opakovaly tytéž věty: "Was soll das heissen?", "Wer bist du?", "Wie alles zusammenhängt?"... zkrátka většina dialogů byla dost stereotypních. Teď ale na druhou stranu: sériál dokonale pohltí, svou náročností nenechá vydechnout a vy spolu s postavami pátráte po všech vodítkách, kreslíte si rodokmeny a snažíte se spojit desítky tváří dohromady. Soundtracky a dokonalá podkresová hudba vše podtrhuje. Hra s náznaky a neskutečná promyšlenost celého scénáře, který propojuje 3 časové roviny ve třech světech, je důvodem, proč tento seriál stojí vysoce nad svými Netflix kolegy. Zkrátka takové dílo tu ještě opravdu nikdy nebylo.
Jaro v nouzi (2020) (TV film)
Líbila se mi snaha o plošné pokrytí krize a zahrnutí několika perspektiv pohledů na ni. 5* dávám za momentky: 1) učitelka ZŠ s videohovorem - měkké X tvrdé věci - byla správná, skvělý důkaz toho, že když chce člověk děti hlavně něco lidsky naučit, online výuka mu nevadí 2) babička, co mluvila o táboráku byla dobrá 3) pěkné kamerové záběry 4) příběh paní s oslabenou imunitou, která si udržila klidnou mysl a nákazu v pohodě zvládla
Central Bus Station (2018)
Moc pěkně podané zpracování lehce experimentální art formou, která podporuje spletitost a stísněnost budovy nádraží. Mimo jiné zajímavá volba formátu (velikosti plátna), který se v průběhu dokumentu neustále zmenšuje - na konci je obraz výrazně menší než v úvodu. Okolní příběhy pak ilustrují pocity místních Izraelců, byť ve většině přistěhovalých. Jako nejnebezpečnější myšlenku vnímám zmiňovanou pasáž o tom, že Izraelci berou rozpravy o pocitech jako slabost - vše si pak raději schovávají pro sebe a to tvoří zvláštně chladnou společnost, která tiše vyrůstá v militaristickém výcviku, kultuře zbraní a zabíjení. Po cestách Balkánem (včetně Mostaru a Sarajeva) bych telavivské nádraží ráda v rámci podobné prohlídky navštívila, musí to být silný pocit procházet jeho chodbami.
Frigo na mašině (1926)
„There were two loves in his life. His engine and… /a photo of the girl/.“ Geniální záběry viz. Frigo sedící na ose vlakového kola, která se s ním otáčí, když vlak pomalu jede. Pěkné.
Vozka smrti (1921)
Skoro 100 let starý film a umí vyprávět skrze flashbacky? K tomu povedení duchové díky práci s dvojexpozicí? Paráda. Přiznám se, že trochu zrychlení to chtělo, ale konečně němý film, který vypráví smysluplný příběh.