MICHAEL73

Nikdy nepřestanu být fascinován, jakým způsobem Wes Anderson zpracovává silná témata jako láska, vášeň, sex, boj, smrt, rodina, přátelství... Jako by všechny tyto citlivé ingredience nechal naprosto originálně vypěstovat a poté je dokázal kvalitně uvařit. Zdá se, že nejspíš navždycky zůstal dítětem, které si umí brilantně hrát s vizuálem, barvami, hereckými výkony, s gradováním děje a s emocemi hlavních postav. Tady nelze takřka nic vytknout. „Hravosti není nikdy dost” = Tak bych ve stručnosti popsal Francouzskou Depeši.

„Mohli bychom cestovat do všech koutů světa... A zjistit tak, že kouzla jsou úplně všude. Nejen na Peterově ostrově.” - Nesmírně výstižná a dojemná věta z filmu, která pohladí na srdíčku každého srdcaře a milovníka filmového umění a emocionálních příběhů. Petr Pan byl vždy unikátní příběh, jenž mě z neznámého důvodu velmi osobitě zasahoval. Pan Zeitlin dokázal svým velmi osobitým způsobem přepracovat tento příběh po svém a udělat z toho tak další můj velmi osobitý film. Málokterý snímek mne z neznámého důvodu oslovuje vnitřně tak moc jako Wendy, a přitom netuším proč. Každý z nás má nějaký příběh, který ho bude vnitřně nabíjet tak moc, že by ho mohl slyšet, vidět a cítit nesčetněkrát a stále ho bude oslovovat a předávat mu něco nového. Tohle snímek nabídl mne. Velmi intenzivní podívanou plnou mnoha intimních emocí, perfektních hereckých výkonů (včele s nesmírně talentovanou a okouzlující Devin France), zcela jedinečného vizuálu a zcela jedinečně pojatého příběhu. Tímto Benhu Zeitlinovi děkuji, že mne dokázal vyléčit filmem.

Jakožto „nečtenář” předlohy mohu uvést jen své osobité dojmy... Měl jsem tu možnost zúčastnit se předpremiéry, kde byla atmosféra velmi příjemná. Snaživí tvůrci zjevně vynaložili velkou energii do tohoto projektu. Celou dobu z nich zářila pokora a radost. Snaživí dětští herci působili též velmi pokorně, přátelsky a celkově by se dalo říct, že se režisérovi podařilo vytvořit takový tým lidí, který pracoval na něčem, čemu všichni věřili. Bohužel musím oznámit, že po celou dobu sledování jsem samotný žánr filmu a temnou atmosféru Spícího města absolutně nevěřil. Bylo to až k nevíře. Měl jsem chuť se v kině kolikrát chytit a hlavu, jak moc mne bolelo sledovat určité scény, jelikož nebyly mnohdy vůbec uvěřitelné. Chtěl jsem být ale slušný a nedávat své negativní reakce najevo před producentem, jenž seděl vedle mne. Nerad bych shazoval dětské herce, jelikož jejich snaha byla velká, ale z nějakého důvodu jsem jim vůbec nevěřil celé toto jejich herecké sourozenectví. Stále jsem v nich viděl jen dětské herce a ne skutečné postavy. Paradoxně, toto se dělo i u dospělejších, zkušenějších herců. Žádná postava, žádná situace a především žádné jednání postav mi ve filmu nepřišlo realistické. Ne, že bych si potrpěl na realističnosti v tomto alegorickém filmu, ale z nějakého důvodu není zde na místě pochvala. Jen výjimky, které si už ani nepamatuji. Vážím si samotného námětu autora knížky a především snahy tvůrců, kterou do tohoto projektu dali. Přeji jim hodně štěstí, jelikož doufám, že v příštím projektu se polepší a podaří se jim vytvořit něco mnohem více uvěřitelného, co by drželo po kupě.

Silné zklamání... Při sledování Barevného snu jsem tak nějak každou chvílí počítal, co mi tento snímek vlastně může nabídnout. A tento seznam byl bohužel velice krátký, neboť jediné, co film přináší je zajímavá animace a téma, které si tvůrci vybrali (ačkoli ho nezpracovali nikterak zajímavě). Nesrozumitelný příběh, špatně pojaté postavy, divné zpracování tématu totality, výstřední a podivné obrazy a celkově velice nezáživná atmosféra... Někteří diváci se v kině při sledování neváhali uvelebit dokonce i do pozice lehu a následného spánku (já sám jsem také váhal, zda se k nim nepřidat). Na konci promítání následoval nucený potlesk, který byl zřejmě čistě ze slušnosti, nikoli z upřímnosti. Velké zklamání na animovaný film oceněný českým lvem. 2/10.

Zřejmě velmi osobitý Mortensenův výjev. Nepřináší možná nijak jedinečný příběh, postavy, zápletku ani technické vymoženosti, ale za to autenticky a velice dobře skrz obraz a mocnou atmosféru vykresluje, co to znamená stáří, vzpomínání na život a nucené myšlení na smrt. I když se jedná o silné drama, místy došlo i na smích, což je jen ku prospěchu. Samotný Mortensen velmi výborný ve své roli a je znát jeho vášeň spíše pro herectví než pro režii a scenáristiku. Zdařilé osobité drama, které ocení spíše Mortensenovi obdivovatelé a milovníci artových dramat. Neurazilo, nepřekvapilo, potěšilo. 7/10.

Pixar bylo a vždycky bude studio kouzel. Nepřestává mne fascinovat, jakým způsobem dovedou pracovat s tématy a do jakých témat se to vlastně pouští. Ačkoli bych se to nebál nazvat skoro až Sofiinou volbou, tak pokud si musím vybrat, V hlavě je tím nejlepším kouskem. Nevídaně hravý film, kouzelný, neskutečný nápaditý, vtipný na správných místech a dojemný na správných místech. Jenže všechny tyhle chvály, které tu dokola pěji se jen těžko vyrovnají té nádherné směsici emocí, kterou zažívám pokaždé, když film vidím. Takové rodinné filmy jsou nevídaně vzácné, věčně kouzelné a pevně doufám, že se na tuto pohádku nezapomene ani za sto let. Protože každá kultura, každá doba a každý člověk by měl vidět film V hlavě. Ptáte se proč? Protože ze všech filmů historie nejlépe ukazuje, co to znamená pracovat se svými emocemi. A práce s emocemi, to je něco, co bude vždycky hýbat světem. Tak nechte Pixar, ať vás o tomhle světě učí.

Není překvapením, že další pixarovka je revolučním animovaným filmem... Je však fascinující, že stále dokáže řešit nejzásadnější témata lidství a podává je v nevídaně originálním prostředí. Pete Docter nám již představil svět příšerek, svět stáří a svět lidských emocí. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se pustí do tématu lidské existenci, podstaty života a našich duší. Duše opravdu boduje, co se týče originálního zpracování v krátkém čase velmi náročného tématu, a to nejen v tom. Každou minutu vás doprovází neuvěřitelně velká kopa narážek a vtipů, kterým zkrátka nejde odolat a nechybí jim srdce. Byť film může být pro děti velmi náročný, v dospělosti jej každý ocení, to si troufám naprosto sebejistě říct. Svět je natolik nádherné místo, že stojí za to pečovat o svou duši. Nejlépe o ni budete pečovat, když se obklopíte radostí z maličkostí, a proto pokud byste udělali takovou maličkost, jako abyste si pustili tento film, rozhodně vás pocit radosti ze života nemine. Duše je opravdu kvalitní podívaná. Možná filmu příliš lichotím, možná jsem jen zatvrzelý filmový maniak, ale jedno je jisté... A to, že filmy jako Duše spasí svět a léčí srdce.

Jsem si naprosto jistý, že po Anne mi v mém životě zbyde opravdu velké prázdné místo... Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co dělá filmové a seriálové umění tak silným a jedinečným... Myslím, že jsem na to přišel. Filmy a seriály jsou vskutku nekonečné, obohacují nás, plní naše nitra, dostávají nás do jiného světa a především nás učí. A to nejlepší, co nás seriál či film může naučit je mít rád lidi. Když díky své síle a lásce v nás vyvolá takové emoce, které všechny okouzlí a my je můžeme rozdávat všude kolem sebe... Anne s E na konci vám takových emocí předá nespočet. Již od prvního dílu mi bylo jasné, že tento seriál mě nepustí. Samotná postava Anne, její zvídavé kouzlo, představivost a její osobnost jako taková zkrátka nemůže nikoho neokouzlit. Všechny úžasné postavy, zápletky, prostředí a veškeré strasti i radosti, které během sledování seriálu prožíváte s Anne jsou jako opravdové. Cítíte s každou postavou, cítíte každý nový nádech nového prostředí a cítíte i veškeré emoce, které se celým seriálem skrze postavy linou. Poslední díl se týká tématu odloučení a nového začátku. Po zhlédnutí posledního dílu jsem stále plný stejných směsicí emocí jako Anne, kdy sama netuší, co jí nový začátek přinese, ale její úžasnou minulost a lásku ke všem, které poznala a ještě pozná nikdy nezmizí. Cítím se úplně stejně. Doufám, že i po rozloučení s tímto seriálem narazím na něco stejně tak milujícího jako Anne s E na konci. Nejen doufám, ale i věřím. Děkuji tvůrcům, že tento seriál přivedli do mého života, předně Amybeth McNulty, která dala Anne nezapomenutelnou tvář a charakter. Tímto mu dávám důstojně sbohem a děkuji za všechno, co mi do života dal a jistě ještě po čase dá.

Fantazie Roalda Dahla nezná hranice. Vždy se zabýval dětskými tématy a silnými poselstvími, které ve svých příbězích srozumitelně reflektoval. Matilda jakožto příběh jedinečného dítěte si proto vysloveně říkal o skvělé zpracování. Danny DeVito je skvělý herec a člověk s velkými ambicemi, avšak s Matildou si mohl vyhrát i lépe. Neznamená to, že by byl film špatný, naopak. Velmi dobře drží předlohu samotného Dahla, hravosti jen příběhu dodal, příběh pojal srozumitelně a věrohodně. Chybí mi však v příběhu nějaká větší síla myšlenky reflektované skrze hravý příběh Matildy. Rovněž příběhu chybí určitý druh hravosti jakou požíval Dahl skrze jazyk v knížce. Burtonův Karlík a továrna na čokoládu tuto hravost měl a byť je Matilda jiný příběh, nebál bych se na místě autorů místy zvážnět, pohrát si jako dítě a přenést tak diváky do čarovného Dahlova světa ještě o kus více. 6/10

Excelentní záležitost plná napětí, překvapení a nezvykle originální a příjemné atmosféry... Dosud jsem nezažil natolik procítěnou a napínavou minisérii o partiích šachů, kde by se člověk byl schopný napínat stejně jako u nějaké velkolepé bojové hollywoodské scény. S velkým překvapením tvůrci dovedli rozložit příběh, který sám o sobě zní průměrně, ale je ztvárněn, zpracován a vykreslen na jedničku. Anya Taylor-Joy je famózní herečka, uvědomil jsem si. Nevybírá si jednoduché postavy a stejně jste schopní ji sledovat hodiny a hodiny a společně s ní objevovat všechna tajemství (nejen šachu). Lépe to dopadnout nemohlo. 10/10