stepankoby1

Pro Star Wars jde o krok správným směrem (posunem do jiné doby i řešením rovnováhy Síly a podstaty Jediů) a v teorii mohlo jít o jeden z nejlepších počinů v tomhle universu. Jenže se zas opakuje chyba z Ahsoky a Obi-Wana, kdy je námět na kvalitní celovečerák natažen úplně bezdůvodně na osmiepizodovou sérii kvůli penízkům z Disney+ předplatných, a tempo i dobrý storytelling jsou tak úplně v háji. Buď to měl být krátký, úderný kinofilm, nebo pořádně rozpracovaný a řádně zafinancovaný seriál o klidně deseti hodinách s více a schopněji napsanými zápletkami a lepším vábením na sledování. Tenhle kočkopes, v němž se půlku seriálu chodí po nezajímavých lesích a opakují se již řečené informace a motivy, v druhé půlce se ve dvou epizodách dvakrát převypráví origin postav a každá epizoda je utnuta zrovna, když začne být opravdu zajímavá, je dost nasráníhodný. Začátek a finále ovšem skvělé a fight Sol x Stranger osobně považuju soubojově za to nejlepší od původní trilogie. Pokud to někdo sestříhá do dvou hodin jako Obi-Wana, může to být fakt fajn. P.S.: "Chytré" rýmovačky na song Power of One v recenzích jsou daleko víc cringe než song Power of One. Není to zajímavý a není to kritika. Taky mě už fakt nebaví sledovat, jak je potřeba neustále obhajovat SW divákům koncept toho, že jedna strana nevyvážených vah neznamená rovnováhu. Fakt už prosím na sílu udělat příběh, který bude končit šedým Jediem chápajícím světlou i temnou stranu Síly. Nebo Old Republic seriál s dobře napsanou Kreiou. Nebo nabrat Chrise Avellona. Beru už cokoliv.

SPOILER: Druhý díl příběhu je po hořkosladkém prvním tentokrát už jen sladký. Bailey našel svůj smysl života - milovat Ethanovu rodinu a pomáhat jim. A teď tomu věnuje zbytek svých životů. Díky tomu tentokrát čeká šťastný konec skutečně na všechny. Už totiž po cestě nepotkává náhodné lidi, ale každý život má soustředěný na CJ. Nově představená podoba reinkarnace, nad kterou má Bailey zřejmě vysokou úroveň kontroly, pak přináší zároveň velký minus i velký plus. Minus je celkem jasný: vytváří to konflikt s první částí. První část šla vnímat jako poslání o tom, že ne vždy lze pomoct každému, protože šťastné konce v životě jsou náhodné a příležitosti pomoci je tedy třeba využít vždy, když se nabídne. Tento výklad ospravedlňuje nikam nevedoucí vedlejší linky prvního dílu. Dvojka tento výklad ruší tím, že z něj bere náhodnost. Kdyby Bailey opravdu chtěl, mohl by se vrátit ke špatně zakončeným životům. Jenže to neudělá. Možná protože ho to ani nenapadne, rozhodně to ale napadne mě jako diváka, který v té nikam nevedoucí lince cabil nad zastřeleným psem. Vedlejší linky prvního dílu jsou tedy zpětně rekontextualizovány jako zbytečné a určené opravdu jen pro divákovo zaslzení. Ne teda nefunkčně, jen zbytečně pro pointu i pro příběh. Zmínil jsem však i plus, který linka přináší. Ten je čistě subjektivní. Přinesla mi totiž nejkrásnější fikční zobrazení nebe, které jsem kdy viděl. Místo, kde je čistě na vás, co budete dělat. Nejste se svým krátkým životem spokojeni a myslíte si, že by měl mít větší smysl? Znovu se naroďte náhodně na zemi a zkuste to znovu a lépe. Jste na multiživotní misi o pomoc blízkému? Znovu se naroďte přesně tam, kde chcete, a pomozte jim. Zvládli jste vše, co jste chtěli, a už jen čekáte na znovushledání s blízkými? Zůstaňte a neomezeně na čase i fyzické podobě s nimi v nebi stravte tolik času, kolik jen chcete. Je to nádherná představa a díky ní mi film zůstal pevně v srdci. A nemůžu si pomoct. Navzdory mnou zmíněné výtce ten příběh, jeho hrdiny a jednotlivé detaily v něm miluju natolik, že jde do oblíbených. Když se u něčeho rozcabit, tak u tohohle. Vracím se k němu pravidelně a vracet se k němu určitě budu ještě mnohokrát.

SPOILERY: Moje oblíbená citová ždímačka aneb hořkosladký film, který vyměňuje skálopevný hollywoodský narativ za realističnost. Abych byl konkrétní: i po letech od prvního zhlédnutí bych chtěl, aby buildup první půlky filmu s Ethanovým tátou vyústil v něco produktivního, aby ho nakonec Bailey potkal v jednom ze svých dalších životů a pomohl mu od mizerné práce, alkoholismu a zášti vůči sobě samotnému. Nebo aby tam byly alespoň nápadné easter eggy, které naznačují, že mu pomohl jiný ze psů. Stejně tak i s chudákem poldou. Jenže šťastné konce jsou v životě ve skutečnosti náhodné a ne vždy lze pomoct všem. Ovšem i tak, té výjimečné chvíle, kdy tu možnost máme, je vždycky potřeba využít. Zejména u nejlepších přátel.