stepankoby1

Výpovědní hodnota nula nula nic. Brutalita na rozdíl od Kick-Assu tentokrát slouží pouze pro eye candy pokoukání, což prostě vadí, když si to odporuje s cíli hrdiny, kterým jde o její zastavení. Postavy i se svým vývojem jsou nedotažené a hlavním tématem se nakonec stává milionkrát omleté "lidstvo jde zachránit jen jeho vyhlazením". Nekoná se ani pořádná dekonstrukce žánru, jen občasná hláška stylu "tohle klišé u nás nenajdete lmao", která však nikdy nemůže platit, když celý film směřuje spíš k žánrovým kořenům a sám v jednom bodě připustí, že jsou nepřekonatelné.

Až po letošním The Suicide Squad jsem si uvědomil, v čem spočívala skutečná síla Kick-Assu. Nebyl to výsměch žánru superhrdinů ani nihilistická přeháňka brutality, jak jsem si doteď myslel. Nene, Kick-Ass vyniká tím, jak brutalitu do filmu tematizuje coby realistický, zdrcující svět dospělých, seriózních lidí. Pomocí něj nejen že charakterizuje postavy (hlavní záporák, Big Daddy, ústřední postava), ale reprezentuje jejich charakterový postup. Kick-Ass po táhlém pohledu do zrcadla "dospívá" ze své účelově tuctové puberty, Red Mist si poprvé uvědomuje, že mu tátův svět není až tak příjemný a Hit Girl zůstává pochopitelně stejně pošahaná jako na začátku. Všechen progres spojuje dohromady jeden velký motiv, se kterým film dokonale pracuje a každá jeho rovina je jím protkaná - rodičovství a jeho vliv na vlastní osobnost dítěte. Kick-Ass je vychovaný nadšenými rodiči, kteří mu dovolují vybrat si, kým chce být. Je tak absolutně přirozené, že se stane nejobyčejnějším z teenagerů, který pořádně nemá vlastní osobnost, a nakonec skončí s nejmilejší, nejtolerantnější a nejúžasnější holkou. Jenže jak může dál fungovat vztah dvou lidí bez charakteru? Rodičem Hit Girl je psychopat, který dceři upírá dětství a cpe do ní docela úspěšně vlastní myšlenky. Je proto naprosto normální, že spolu ze tří hlavních postav mají nejlepší vztah a že tátovy cíle po jeho smrti dokončí explozivní pomstou. Jenže co z ní bude dál a jak bude vyrůstat bez neustálého brainwashingu otce? Rodičem Red Mista (<33) je hodný, přívětivý táta, který svému dítěti věnuje rozumné množství času, přestože v něm nevidí ideálního syna. Samozřejmě, že z jeho syna pak bude Zuko snažící se získat tatínkovu přízeň. Nakonec však dochází k již naznačenému tvrdému setkání s realitou, když si začne uvědomovat, jaký tátův svět skutečně je. Jenže tady přichází háček - rodina je rodina. Takže když o něj přijde, nikdo nepochybuje, že zosnuje pomstu. Jak bude jeho nepochybně boží redemption arc pokračovat? To se kurva nikdy nedozvíme. Opravdu nechápu, jak to, že z toho není epická darkknightovská trilogie s kulervoucím coming of age topicem, při němž se postavy vymaní z rodičovského (post-mortem) vlivu a uvědomí si, čím oni sami chtějí být a jak se chtějí dál rozvíjet. No nic. Ze dvojky si pamatuju akorát brutalitu, kterou jsem si kdysi nedokázal plně užít a říkal jsem si, že jako dobrý. Tak snad nebude stát za prd. Update: Bohužel stála. P.S.: Bazuka ftw.

Dokonalá komedie kombinující nejsměšnější aspekty moderních akčňáků s nejdivočejším tempem i nejvykřičenějším patosem v celé sérii. Létající auta, skákání sporťákem z jedné budovy na druhou, přežití pádu v autě z bezmála pětisetmetrového svahu, parašutistická auta. Brutálně cool Statham, perfektně nadsazený Russell a v neposlední řadě Rock s kulometem devastující vrtulník. Je tu všechno a je to boží. Jen se, proboha živýho, opovažte byť jen na moment při snaze všechno to usledovat aktivovat mozek. Jinak se to rozpadne a ukáže se shnilá, proděravělá kostra s nefunkčními dějovými oblouky (Letty i Brian) připomínající soudobé díly Transformerů.

Zatímco filmařina, tón filmu, práce s postavami i odkazování na YouTube (+ za to, že se konečně pro jednou nerozdiskutuje debilní otázka prospěšnosti youtuberů, ale otázka kvality tvorby) fungují skvěle, kazí to šíleně přetažený humor, který chvílemi zabíhá až do úrovní trapnosti. Může za to hlavně postava Radomila. Sice slouží účelu a pointě, ale po první, ještě docela povedené, scéně se to s ní začne natolik přehánět, až jsem měl mnohokrát chuť na plátno zařvat "to už by fakt ale stačilo, ne?". Jako celek však sympatické. Docela se těším na příští film režiséra, snad horor. Napětí, načasování i atmosféru zvládá dokonale.

Výborné posbírání do té doby roztříštěné a jako celek neuchopitelné série. Udělat z toho avengerovskou týmovku postav z předchozích dílů vedoucí k heslu "rodina porazí VŠE, co na nás můžete hodit" byl geniální nápad, který zajistil sérii budoucnost ještě na hezkých pár let. Navíc skvělá akce, DOKONALÝ Rock a příjemná přehlednost i jednoduchost děje. Není pořádně, na co si stěžovat. Zábava to je dokonalá, a o víc by u F&F byla blbost žádat, jak jsme se už nejednou dozvěděli.

Kromě kritiky návratu melodramatických dialogů a snahy o přesah do série charakterizované citoslovci "hhhhhhhhhnnnnnnnn-hnnnnnnnnnnnnnnnn" je nutné se zeptat na důležitou otázku - Kde je Suki, tedy nejlepší postava předchozího dílu, když celý film strávíme v její domovině? Takhle nevyužitá příležitost je absolutně neomluvitelná.

Námět skvělý a diskuze z něj plynoucí potřebná (pokud si to ovšem nezjednodušíte frází "bylo to takové ze života", jak jsem po projekci od několika slyšel), zpracování už bohužel trošku horší. Hlavně stylizace totožná s každým jedním tuzemským snímkem mě dokázala spolehlivě unudit. Přesto ale, k mému nemalému překvapení, film nabírá zajímavý depresivní směr připomínající svou bezvýchodností v nejlepších chvílích Gympl a povedeně graduje až k fantastickému finále... Jenže pak přijde pravděpodobně nejodpornější happyend, který jsem kdy viděl. Ten spolehlivě zničí všechen dopad předchozího dění a postavám do klína hází všechno štěstí světa, aniž by pro jeho nabytí pohly byť jen prstem. Škoda. Pokud hodláte sledovat, ideálně vypněte po odjezdu sanitky.

Konečně se Austin Powers odpoutal od žalostných pokusů o parodii a vydal se prostě jen bavit. A já si ho tak poprvé skutečně užil bez neustálých zmatků ve snaze dešifrovat nepovedené odkazy na bondovky. U splývajících titulků, cameí (k mému překvapení), godzilly či BRITSKÉ ANGLIČTINY jsem se tak docela dost nasmál. Opakování vtipů mi vůbec nevadilo, protože se objevily v kratší, a tedy údernější podobě než minule. Plus zajímavý obrat děje se Scottem a zvrat, který pro vyčerpání představivosti nakonec použil i výchozí materiál. Škoda jen, že opět neznáme míru a objeví se nakonec i fórky kompletně míjející vkus soudného diváka. Tentokrát je přejdu, nebylo jich ani zdaleka tolik, ale bez nich by to rozhodně bylo lepší. Dívám se na tebe, fat bastarde.

BBC, pište si poznámky. Do dvou let chci kvalitní Master spin-off, který zastíní jedenáctou a dvanáctou sérii. Právě jsem se totiž dozvěděl, že by to nějak šlo. Pomyslná pátá za časoprostorové timey-wimey věcičky, které mi splnily odvěký sen všemocného kontroléra vesmíru operujícího nad dimenzemi časoprostoru. P.S.: Tom Hiddleston je ještě větší král, než bych si kdy byl schopný představit. S2: Po většinu série jde o nesoustředěný mišmaš, který se pořád dokola točí v kroužku, nedává najevo, na co se opravdu chce soustředit, a místo rozvíjení starých známých do děje vnutí nové nesmyslné postavy. Až finální dvě epizody se pak konečně utrhnou z řetězu a dodají tu pravou unhinged šílenost plnou emocí ve stylu Moffatova Doctora Who, na kterou jsem se tolik těšil. Jako celek pro mě ale bohužel série jen podtrhuje rozlítanost a roztahanost aktuálního Marvelu.

Finální scéna mi prozrazuje, že právě tady seriál přestal s napínavým buildupem a dekonstrukci postav a uvědomil si, že divákům postačí dostatečně kreativní zábava. Posun je znatelný ve čtvrté sérii a jejím evidentním kašlání na nejústřednější síť příběhových linek (šestá a hlavně desátá epizoda). Objednávka dalších sedmi sérií mi to jen potvrzuje. Což mě mrzí, protože mi na R&M sedl nejvíc právě příběhový aspekt a představy epické finální bitvy proti Evil Mortymu, ve které se vrátí ve stylu Gravity Falls všechno, co jsme za celý seriál poznali. Epizoda samotná je každopádně v pohodě a docela efektivně (opět) ukazuje Rickův rostoucí vliv na Mortyho.