stepankoby1

1) X neměl vyhrát. 2) Y se neměl vrátit. 3) Druhá série by nebyla potřeba a finále by nestálo za prd, kdyby se alespoň jedna z těch věcí nestala.

Takhle to dopadá, když se rozmach příběhu staví nad sílu okamžiku, práci s postavami a emoce. Škoda, protože příběh to byl docela epický a ke zbytku neměl daleko. Alespoň jsem se díky němu konečně dozvěděl, kdo že je zodpovědný za famózní choreografii soubojů v Kick-Assu, Kingsmanech, Scottu Pilgrimovi a spoustě dalších filmů. Nechť odpočívá v pokoji, moderním akčňákům bude chybět.

Přehlídka úžasných vizuálních nápadů, ve kterých je zbytečné hledat promyšlený příběh či kontext ve světě SW. Hodnocení závisí jen na tom, zda si řeknete „Proč?“, nebo „Proč ne?“ Osobně jsem někde uprostřed a spíš doufám, že v budoucnu budou ty vůbec nejlepší epizody (Ronin, sourozenci jediové, markrabě Juro) lépe rozvedeny. Každopádně díky za implementaci konceptu, že lightsaber barva odráží srdce člověka, který ho třímá. To bylo milý. Druhá řada vystupňovala kreativitu, zlepšila (ne)vyrovnanost povídek a plně využila povídkový formát. 2x2, 2x6 a 2x9 jsou nádherná díla. 2x5 by zasloužilo rozšířit do vlastního seriálu.

Steve Harrington, Deadpool a roztomilá gamer girl brojí proti Korgovi. Navštíví je Poki, Ninja a Jacksepticeye. Všichni vegetí v GTA Online a ve hře je zabudovaný systém AI, o kterém si nenechal snít ani Todd Howard. Jo, a roztomilá gamer girl hraje Mass Effect. Jinými slovy film stvořený pro mileniály a zoomery. A jako člen této komunity jsem se místy tetelil blahem. Bohužel, jako filmový fanda a hráč, který zná Lego Movie i Wreck-It Ralph a vyzná se v zákonitostech her, musím něco málo odebrat. Možná kdyby hlavní postavou byl Nazeem...? V každém případě milionkrát lepší než tématicky spřízněný Ready Player One.

Dialogy šustící papírem, špatně odměřené vtipy, příšerný soundtrack a někdy uměle protahované scény, a přesto jsou z toho druzí nejlepší básníci. Jestli ono to nebude správným vystižením tíživé atmosféry, ze které si „básníci“ své východisko nakonec najdou. Jo a možná ještě nejlepší přítelkyní pro Štěpána, extrémně sympatickým Juniorem i fajn směřováním a dojezdem série, která našla víc než uspokojující konec. Překlad: Jestli takhle dopadnu taky, budu spokojený.

House by zřejmě mohl stejně dokonale fungovat i jako komedie a Leighton Meester je výborná herečka. Miluju ty epizody, které fungují po emoční stránce.

Film bez energie, replikami a hláškami připomínající poslední Rychle a zběsile a hlavně nerozeznatelný od svého předchůdce. Ve finále se zvrhne v nechtěnou parodii. Chvilkami jsem si připadal jak u nejhorších Mooreovek. Btw. Netěšte se na Anu de Armas, ve filmu skoro není.

Ordinace pro snoby, nejlepší telenovela ever. Na Housovi mi připadá absolutně fascinující, jak dokáže rutinu největšího kalibru (tj. nezajímavé lékařské krimi o stejné šabloně, kde dokážete předpovědět všechna možná východiska a jen čekat, které bude pravdivé) převléct do dokonale propracovaného drámota postav, které scénu co scénu střídavě napíná, rozesměje, rozesmutní a především nepřestává překvapovat. Každá epizoda zvládne upoutat a přinutit řešit problémy klinické i osobní společně se svými hrdiny. Ti vystupují realistickým zpracováním. Každý má svůj specifický styl přemýšlení a konverzování, ale ani náhodou je nejde jednoduše charakterizovat a jen velmi těžko se jejich motivace dají pitvat. Působí tak jako skuteční lidé z masa a kostí. Do reality pak seriál zasahuje společným tématem všech případů - motýlí efekt nejmenšího detailu každodenní rutiny. Přemýšlíte nad svou zřízeností a možná se i lecčemu přiučíte. Se správným dávkováním (tři a více epizod za sebou jsou vyčerpávající) tahle zábava vydrží na hodně dlouho. Update po čtvrté sérii: Nohy tomu občas podkopává epizodičnost, která snižuje údernost neustávající pozvolné gradace ústředních linek a charakterových vývojů, ale stejně... To drámo je boží. Update po dokoukání: Důvod tří hvězd v komentáři pod osmou sérií. Osobní pořadí sérií: 6 > 5 > 4 > 1 > 7 > 2 > 3 > 8

Tempo a práce s emocemi bývají neoddělitelnou součástí kulturního zážitku. Zběsilé tempo a nulové emoce u epického a tak trochu geniálního zakončení Evil Morty linky jsou velmi smutným záporem. Ono to možná má něco společného s rozhodnutím narvat to všechno do tak malého prostoru, že nic nemůže dýchat, ku prospěchu například dvou epizod o incest děcku Mortyho a Summer.

Hluboké drama, které zobrazuje společně s Ryanem Georgem a Bunuelem nejlepší vizuální ztvárnění snění. Postavy jsou chytře vedené a jejich povrchnost odrážena v příběhu o hlubším poznání blízkého člověka, do čehož se zařadí nakonec i motiv mazání vzpomínek. Přesto mi chyběl výraznější prožitek, který je pro mě nedílnou součástí podobných příběhů. Je to složité, protože delší čas s párem by podkopával nohy vyústění příběhu, ale bez něj k nim nemám dostatečné citové pouto. No, nezbývá než počkat, jestli tam pětka padne na druhý pokus. U ostatních to zřejmě fungovalo.