stepankoby1

Finální scéna mi prozrazuje, že právě tady seriál přestal s napínavým buildupem a dekonstrukci postav a uvědomil si, že divákům postačí dostatečně kreativní zábava. Posun je znatelný ve čtvrté sérii a jejím evidentním kašlání na nejústřednější síť příběhových linek (šestá a hlavně desátá epizoda). Objednávka dalších sedmi sérií mi to jen potvrzuje. Což mě mrzí, protože mi na R&M sedl nejvíc právě příběhový aspekt a představy epické finální bitvy proti Evil Mortymu, ve které se vrátí ve stylu Gravity Falls všechno, co jsme za celý seriál poznali. Epizoda samotná je každopádně v pohodě a docela efektivně (opět) ukazuje Rickův rostoucí vliv na Mortyho.

Ratatouille rozhodně má své objektivní vady, a nejen jednu. Tou hlavní je bezpochyby vnitřní monolog Remyho, který příběhu dává až příliš knižní pocit a nedovoluje mu tak nikdy naplno využít své filmové formy. Z toho taky plyne i další zápor - zběsilý úvod a příliš rychlý, zkratkovitý konec. S prvním se nemám problém smířit. Dialogy jsou dokonale přesvědčivé a mistrovsky názorné v rámci představování postav, lokací a motivů, takže není problém se do příběhu vžít. Dost pomáhá i mistrovská režie a HUDBA, které povyšují celý příběh na vyšší úroveň a dodávají silný emoční zážitek. S tím druhým se už vyrovnávám s trošku většími obtížemi. Ano, svázané vhození kapitalistického vola a dokonale předpisového hygienika je symbolickým zakončením před finálním zněním hlavního hudebního tématu a scény z nové restaurace. Ale nedává divákovi dostatečný pocit uspokojení, hlavně když se hned poté pouze doslechne o zavření restaurace po jejich propuštění. Proto bych rád viděl ještě hned poté scénu o uspokojení z vendety (zavření restaurace), která však našim nyní prozřeným protagonistům už v ničem nemůže uškodit a naopak za ni snad i budou rádi. Což by podle mě dalo divákovi přesně ten pocit radosti s postavami, který je ke konci jinak polovičatý. Závěr stížností: Nejedná se o průkopnický film v rámci svého média, spíš jen potvrzuje nadřazenost vizuálního vyprávění. Jsem si vad vědom a ani náhodou je nepopírám. Stejně tomu ale nemůžu odolat - ten film prostě miluju. Cesty všech postav (Remyho konflikt mezi zvířecím původem a civilizovanou budoucností, Linguiniho uvědomění si pravého smyslu přísloví "Velcí muži se rodí z ohni, je privilegiem nižších mužů ten oheň zapálit", Egovo přijmutí naděje v přemýšlivého ducha talentu místo nudného "receptového" přístupu) jsou magické a právě již zmíněné zpracování v podobě hudby a režie jim dodává neskutečné emoce a údernost v detailech. Všechny scény do jedné jsou nádherné na pohled, epické emocemi a výborné obsahově. I na sté zhlédnutí jsem se nasmál u drobných režijních vtípků často plynoucích z animovaného žánru (zmáčknutí Remyho!!!), divil se výbornému provázání všech audiovizuálních prvků (třeba že motiv La Festin reprezentující heslo Vařit může každý šéfkuchař poslouchá na pozadí v autě, zatímco Remymu na konci příběhu hraje ke štěstí krásně nahlas) a poprvé i obdivoval výbornou příběhovou mozaiku, kterou jsem doteď ignoroval pouhopouhým fanděním. Plus výborný vztah Linguiniho a Colette! A TA HUDBA!! Nejde jinak než ponechat v oblíbených i přes drobné nedokonalosti.

Měl jsem chuť dát jednu hvězdu za Fionu Shaw, Samanthu Mathis (plus zpočátku i její roztomilé ztvárnění princezny Daisy) a chudáka Dennise Hoppera. Tahle megapíčovina evidentně vyrobená na houbičkách si ji ale ani trochu nezaslouží. Učebnicový příklad nesplnění zadání obohacený o znepokojivé tvůrčí volby a patlalské zpracování čehokoliv s potenciálem. Nic jiného než odpad nepřichází v úvahu. Alespoň jsem zpětně docenil Detektiva Pikachu.

Jurský park s mumiemi místo dinosaurů. Při sledování jsem si říkal, že tomu musí propadnout každý. Je to přesně ten typ dobrodružné fantasy, které nedostáváme dost - šablonovitá zábava, která nejen že je plná charismatických postav, dokonale vymyšlené a orgasticky ozvučené akce (dual wielding s těmihle pistolemi? oh yeah), napětí, děsu, násilí a historického miš maše, ale jejíž scénář zároveň inteligentně pracuje s divákem. Proto mě překvapilo, kolik vidím stížností na popcornový výplach se spoustou blbostí. Protože Indy byl zřejmě psychologicky hluboký film plný symbolismu. Občas je prostě potřeba zafandit patriarchovi, který by i ty nejméně materiální problémy světa nejradši rozstřílel. A neříkejte, že ne, dlouholetá tradice Bondovek to potvrzuje.

Což o to, na povrchu s filmem špatně není nic. Pokryje skoro 1:1 všechny události z knížky, jen bez nezajímavého tlachání, a dokonce je upravuje do "epičtější, zábavné podoby". Není divu, že fanoušci pětkují. Jenomže tím zároveň ztrácí na jakékoliv emoční účasti postav, vůbec nemluvě o nějaké hloubce. Pocity a motivace postav, ba dokonce završení jejich cesty, to bychom chtěli moc. Chybí veškeré zajímavé momenty (Percyho vykoupení, Neville bojující bylinkami a jeho hrdá babička, Lenka pomáhá Harrymu vyčarovat patrona atd.), callbacky na předchozí díly v rámci uzavření, pro působivá finále fantasy příběhů typické zařazení v minulých dílech představených věcí do bitvy (Dráp vs obři, Klofan, kentauři., skřítci...) i ničím nenahrazená knižní taktika obrany Bradavic. Zůstává emočně prázdná holá kostra bojujících panáků vytočená do Bayovsky blockbusterového červena, která se promítá převážně na směšně bezcitných úmrtích probíhajících prakticky mimo záběr. Prostě jen pokračujeme v cíli poražení zlého plešouna. K tomu se samozřejmě projevil  problém s rozdělením a úvodní půlhodina působí podobně přilepeně jako úvod Bitvy pěti armád. Druhou hvězdu, kterou by si to jinak možná ještě zasloužilo, zastrčím za zjednodušování point, které nahrazuje doslovnost - zmijozel si coby kolej zlých zaslouží odvést do sklepení (si asi děláte prdel, že v nesestříhané verzi tam bylo i tohle), Petunie od malička svou sestru nesnáší a Voldemort má místo lidského, přízemního dopadu výbušnou smrt.  Mimoto rozesrání mého nejoblíbenějšího, doposud docela šikovně převáděného vztahu - Rona s Hermionou, komický pokus o zakčnění finálního souboje a příšerná nekonzistence v detailech - Pansy Parkinsonová v barvách špatné koleje, teleportující se Lenka, teleportující se hůlka, OČI LILY, Crabbova náhlá změna barvy pleti (edit: aha, tak oni ho ve finálním momentu Crabba a Goyla prostě jen zaměnili za Zabiniho, který ve filmech byl předtím zmíněný snad jednou, ok). Tady se fakt dá na něco pičovat každou minutu stopáže. Harry Potter really is dead. NYAHEHE

Nejcolumbusovštější Harry Potter od columbusovských Harry Potterů. Začíná to doslovným přejímáním nejdůležitějších scén z knížky ústícím v nesnesitelný mashup témat, z nichž si film žádné nevybere a čest taky neudělá žádnému. Mohli jsme si vybrat studium smrti a jejího vlivu na ostatní, jenže nemáme dost emotivních úmrtí ani smysluplných reakcí postav (na rozdíl od knížky, kde věty typu "už nikdy se na mě skrz půlměsícové brýle neusměje" čtenářem pohnou snad víc než samotná smrt). Možná se dalo soustředit na Brumbála, Reguluse a Kráturu a vypovědět něco o napravitelnosti člověka. To bychom ale nesměli Brumbálovu minulost jen mimoděk zmínit a Kráturu s Regulusem radši zařadit jen okrajově. Šlo se věnovat totalitnímu světu a jeho ovlivňování mezilidských vztahů, jenže na to tu je málo knižní čistokrevnosti a terorismu, takže je dostáváme jen jako kulisu pro nekonečné stanování. Film je o všem a zároveň absolutně o ničem. Pokračujeme nezaujatým zmiňováním faktů z předešlých knížek, které se do filmů předtím nedostaly. Neměli jsme tu Billa, jeho proměnu ani vztah s Fleur? Nevadí, hoďte je tam, přestože nejsou moc potřeba. Remus a Tonksová se potkali jen jednou a i v té scéně bylo označení "zlato" neuvěřitelné? Koho to štve, mimo záběr se vzali a čekají dítě. Sirius nikdy Harrymu nedal zrcátko a trio by tedy mělo správně chcípnout? To přece nejde, zrcátko dostal off-screen. Harry ve filmech ďasovce potkal jen jednou, a to v turnaji bez dohledu Lupina? A co na tom, Lupin to vyzvídá jako fakt, který si pravý Harry rozhodně bude pamatovat. Že jsme nevyužili perfektní šance Brumbálovým pohřbem začít a vyhodili jsme ho? A co vám na tom jako vadí, když pak na jeho předtím neviděném hrobu postavíme cliffhanger (který mimochodem každému čtenáři nedává mysl, páč Voldemort nemá být schopný s bezovou hůlkou moc dobře zacházet, přitom tady vykouzlí blesky, že by i Palpatine záviděl)? Síla knižních Relikvií spočívá v předešlých detailech a motivech, které se vrací v silnější podobě. Kdo si pamatuje, docení to. Nic z toho tu však není, máme tu akorát zmatek, zmatek, zmatek. Film nefunguje v kontextu ságy. No, a končí to divnými adaptačními rozhodnutími. Oslabení vztahu Rona a Hermiony vystřihnutím jejich vzájemné přitažlivosti a typického párového chování, zkomičtění Rona nepochybně později reflektované v Prokletém dítěti, zdebilnění Šedohřbeta, nulové završení Pettigrewa, vystřižené vykoupení Dursleyových, nevysvětlení tabu Voldemorta a hlavně to již zmíněné nekonečné stanování. Ten film nefunguje sám o sobě. Nechápu jeho logiku, protože Relikviím rozdělení nemuselo nijak zvlášť uškodit. Materiálu je tu extrémní kvantum. To by ovšem adaptované dvě třetiny knížky nesměli scénáristé podat jako zbytečnou natahovačku vzbuzující dojem, že se dala sestříhat do patnácti minut a nikomu by to nevadilo. V zásadě už se z knihy stejně tak mohla vzít jen dějová kostra á la "porazíme zlého muže", která připomíná v plném rozsahu nejhorší marvelovky, a byli bychom na tom stejně. A pokud si dobře pamatuju, druhá část všechno jenom zhorší. Takže dík. Vůbec se nedivím komentářům verbala. Už nebudu nikdy nikomu doporučovat filmy HP. Druhou hvězdu si stále film zajistí různými detaily - vynelézavé záběry kamerou na části nepohodlné totalitnímu světu Voldemorta (třeba pro Yatese typické využití časopisů a zpráv), originální ztvárnění příběhu tří bratří, anebo velmi smutné ztvárnění Dobbyho smrti (velmi překvapivě, když ho od Tajemné komnaty nevytáhli do centra dění), je ale velmi těsná. Zamrzí i poprvé zapomenutelný soundtrack určený výhradně do pozadí filmu, z něhož vystupují maximálně tři skladby v čele s procítěným Obliviate a možná i dunivým Ministry of Magic (byť by bylo ještě mnohem působivější, kdyby obsahovalo temnou reprízu témata ministerstva z pětky).

Nejspeciálnější a zároveň scénáristicky nejvolnější potterovská adaptace, k čemuž ji vede řada geniálních rozhodnutí od svižně přeskládaných scén přes úžasně rozvrstvené informace až po drobné úpravy (Křiklanova vzpomínka a rozmazané slovo "viteály"). Oceňuji přidaný humor, který do příběhu skutečně pasuje ("Vezměte s sebou Weasleyho, tváří se nějak spokojeně", "Ale já jsem vyvolený...", klepeta atd.) a vlastní přidané scény, které nahrazují někdy rovnou několik částí knížky. Ducha knihy to vystihuje bezchybně a na plynulost si (díkybohu!) nelze ani na chviličku stěžovat. K dokonalosti však přeci jen schází dost. Hodila by se rozsáhlejší ukázka terorismu Smrtijedů, ta jedna zmatená scéna s mostem a útok na Doupě nefungují úplně tak, jak by měly. Někdy by se jistě dalo danou scénu protáhnout i o vysvětlivku pro nečtenáře, dalších pět minut by filmu jistě neuškodilo. Mohlo se do filmu zařadit víc z Voldemortovy charakterizace a motivací, tady je jich jen úplné minimum a opět mu to jako postavě a charismatickému, respektuhodnému záporákovi, kterým v knížce skutečně je, jen ubližuje. A hlavně by to chtělo dát trošku lepší materiál Bonnie Wright. Slušná herečka to bude, ale Ginny v tomto podání rozhodně není dostatečně zadaptovaná. Nejen že chybí její divokost, odvaha a nebrání si servítek, ale nenahrazuje to žádná jiná charakterizace, zůstává polovičatá a s Harrym nemá patřičnou (respektive žádnou) chemii. Ronmione ovšem bez výtek. <3 Stejně tak Drapple.

Uplynul čas a já si se svými dvěma hvězdami přijdu pořád zvláštně, tak doplním ještě i komentářem. Dokument samotný si zaslouží tři. Je kompetentně natočený, ale přehnaně dlouhý (proto časem repetitivní, což by opravdu být neměl) a chybí mu struktura. Moc by chtěl šokovat pouhým faktem, že se takové věci dějí. Pokud se mu to u někoho podaří a dotyčný se konečně probudí do moderní doby, tak sice asi nechodí moc na internet, ale v pohodě, alespoň by pak film splnil nějaký účel. Mě ale dost naštval bulvárním marketingem podkopávajícím tentýž účel, KTERÝ JE DOKONCE PODPOROVANÝ TVŮRCI. Ten z celého filmu, a potažmo tématu, když je film pouze poukázáním a jakousi sondou, udělal jednu masivní událost. U obyčejných lidí byla povinnost na to jít do kina, pohoršit se nad nemocnými lidmi a občas to vytáhnout v konverzaci s tím, že "to bylo strašný". U mladších zůstal v hlavě jen jako meme, který si občas připomenou frází "dvanáct, to je pohoda". A to mi připadá velmi nebezpečné u tak vážného tématu.

Na papíře to musí být fantastický a phoenix sága bude určitě skvělá. Na rozdíl od filmové verze je příběh výborně rozplánovaný, chytře navazující a obecně kompetentně napsaný. Postavy by se správným zpracováním zářily, hlavně Rogue, Wolverine, Magneto a Cable. Bohužel tu právě to zpracování dost vázne. Animace nenadchne, dabing (původní) je rozporuplný, souboje přímo nudné a hudba neexistující (jen se pořád dokola pouští hudební téma z intra). Výplňové epizody se tak téměř nedají strpět. A jakkoliv jsem se prvních pár epizod snažil vnímat převážně obsah a formu ignorovat, jedno bez druhého prostě nemůže spolehlivě fungovat. Ani s tak boží úvodní znělkou.

Parádní 3D propracovaná adventura, případně zapamatovatelná série konspiračních questů v Assassin's Creed III zredukovaná na jednoduchou 2D hidden object blbůstku (to aby se chytil každý blbec) s neomezenými nápovědami v každé slepé uličce, které si Ben Gates tolikrát očividně aktivuje. Zábavné to je už jenom díky nejdůležitějšímu dokumentu v americké historii, který nikdo pořádně neprozkoumal a na jehož taje by ve skutečnosti v laborkách přišli během hodin. Kdyby to ale mělo alespoň o 20 minut míň a každou třetí scénou nebyla hloupá, nesmyslná honička, bylo by to ještě mnohem zábavnější.