ZkuKol

Chuck O. Russel vyniká schopností točit ověřená témata osobním přístupem a to na poli holywoodu. Ne vždy to diváci ocení, ale Fighter jim jde hodně naproti a tržby prokazují, že i oni těch pár krůčků udělali. Wahlberg dostal po dlouhé době příležitost a je na něm vidět, že si film vykopal a nevynechá jedinou šanci jeho i sebe prodat. Bale je sázka na jistotu a Amy stala velmi kvalitní šperkem každého filmu. Film je vysloveně postaven na atmosféře nesympatického Lowellu a tvrdohlavých postavách, které vynesli hercům ocenění. Melissa tak má šanci rozjet kariéru a McGee prodal svůj oblíbený charakter asi už po stopadesáté. Chameleónská kamera Van Hoytemy a chytlavý soundtrack Brooka nutí diváka tančit v ringu, potit se pod pohledem fůrií sesazených v obýváku a trpět neúspěchy jenž Mickyho provázejí. Velkou provázanost s realitou a odvahu tvůrců dokazuje fakt, že trenér O'Keefe hraje sám sebe. V boxerských filmech se těžko vystupuje z Rockyho stínu, Fighter s tím neměl díky své surovosti a osobitosti problém. Brácha žije ze dvacet let staré slávy, vy už jste nějaký pátek neuspěli a doma vás pravidelně semele máma a sedm povedených sester, to není prostředí, ze kterého obvykle rostou šampioni, ale mohli by vyrůst neobvyklí!... 90%

Tony mi opět udělal radost a vyprodukoval přímočarý a dynamický akční film, jenž dělá z železničářů hrdiny první kategorie. S Denzlem už se div nevodí za ruku, jak jim to spolu jde, Pine potvrdil talent, Rosárka umí hrát i okouzlit, dcerušky jsou fajn a manželka krásně v závěru budí emoce. Jenže hlavní roli hraje Tonyho dravost, neustále kinetická a přehledná kamera Bena Seresina a agresivní hudba Harryho Gregsona. V úvodu vás vezmou na vláčky, proberete rivalitu staří-mladí, rodinné potíže a hospodářskou krizi ve zkratce a pak to přijde! Anonymní nestvůra spuštěná jedním blbcem skoro roztrhne plátno, jak si pro vás šáhne a táhne vás po kolejích, málem vyhodí v osudové zatáčce, nakonec vás budou paty pálit, jak budete s klukama brzdit. Chytit krávu za ocas není nic snadného a teď si představte, že má ta kráva tisíc tun a jede rychlostí 130km/h... 80%

Klasika je podle mne přehnané označení, povedená pocta klasickému westernu sedí lépe. Coeni si nechali záležet na tradičně lehce trhlých charakterech, dobové atmosféře a silně atmosférické a často citující kameře Rogera Deakinse. Příběh je jednoduchý a přímočarý, jak žánr vyžaduje, dialogy úsporné a tempo trpělivé, jenž vrcholí řemeslně zvládlou přestřelkou. Posledních 10 minut není nezbytně nutných a hodně z nich čpí produkující strejda Steven, ostatně jako z úvodu. Možná, když se kluci příště na toho rodinného strejdu příště kluci vyprdnou, dočkáme se opravdu klasiky. Zabili jí otce a ona chce svou pomstu, nehodlá na právo čekat, hodlá ho popadnout a donutit k činu a chce jeho konání vidět na vlastní oči... 80%

Měl jsem chuť na nějaký "goodfeel-movie" a byla ukojena. Baruchel asi nikdy nebude mým oblíbencem, ale zde se dá vydržet, Eve je klasickou sympatickou okrasou a film si stejně pro sebe ukrade Krysten Ritter. Scénář je ošoupané klišé točené s nadšením. Víc než jednotlivé gagy baví celé scény jako rodinný oběd apod. Ale film se veze na pohodlné atmosféře, ví čím je a kam se nemá pouštět. Jsem zvědav, zda tenhle Smith umí natočit i něco s vyššími ambicemi... 70%

Lehce naučný dokument věnovaný činosti ICC a jejímu hlavnímu žalobci. Vcelku působivý pohled na boj s větrnými mlýny, jenž se prostě vzdát nesmí, protože na rozdíl od těch Cervantesových tyhle melou lidskou krev a maso. Pan Ocampo jistě není dokonalý, ale svůj dojem na mě udělal. OSN opět akorát naštvala, umění dokazovat, jak je to asi nejneefektivnější instituce na světě, ovládá asi jako jediné... 70%

Vcelku lákavé téma podané hodně povrchním a prvoplánovitým způsobem. Využívá a libuje si v klasických klišé, některé dialogy a scény jsou tak hrané až to řve. Přesto film má svůj příběh a poselství. Stopáž je rozumná, takže není čeho se bát. Kdyby do pěti let vzniknul klasický film na motivy této události, nepřekvapí mě, že jeho tvůrci budou sedět v Kodak Theatre... 55% PS: na projekcích tohoto filmu se schází "spolek přátel Palestiny," takže není rozumné se jakkoli pouštět do diskusí o filmu samotném i tématech jemu blízkých.

Podobný film jsem opravdu poslední dobou potřeboval. Něco v čem nakopeme "emzákům" prdel v nejvyšším tempu a bez zbytečných pokusů o přesah. Liebesman měl zjevně propracované jen akční (válečné) sekvence, ale neskutečně precizně. V přední linii je to fakt o hubu a velký sál vás donutí setřepávat kousky omítky z ramenou. Ano, ve filmu je cca 15 minut neskutečné vaty, klišé, patosu a military agitky, ale dá se tomu dobře vysmát, divák si oddechne a cestou z kina musí ovládnout chuť koupit si maskáče a atrapu M16. Protože zbylých 100 minut je neskutečně explosivní cesta peklem, při které pochopíte lásku "k vůni střelného prachu po ránu." Triky neselhávají, kamera je dynamická a roztřesená, ale přehledná. Pevně doufám, že se Jonathan dostane k filmu, kde bude celý scénář napsán před natáčením, bude se vyhýbat lacinému figurkaření a dialogy se nebudou točit na první dobrou, protože nikoho z tvůrců nezajímají. On totiž udrží tempo vyprávění, akci valí do diváka silou reklamních spotů na léčení prostaty a umí vyprávět sebeslabší/okoukanější příběhy. Kdyby příštích dvacet let měl točit podobná epicky-akční béčka, získám svou pravidelnou dávku zábavy v kinosálech. Ze dne na den přiletěli a nechtějí si povídat, naštěstí máme mariňáky a ty jim tu prdel do modra zmalují, kdyby měli vystřílet všechny náboje, co se v holywoodských studiích povalují... 80%

Stephen Frears je velmi schopný chameleon. Skáče z žánru do žánru, vždy odvede poctivou práci a občas je to i výjimečný zážitek. Tamara je takový velmi příjemný film plný britského humoru. Hlavní roli ve filmu hraje sympatická díra Ewedown, kde chcíp pes a klid je tam takový, že tam jezdí neúspěšní spisovatelé hledat nápady či jenom azyl. Složení charakterů je naprosto klasické od vilné barmanky, přes místní drbny až po světáckého spisovatele. Zažité pořádky nabourá návrat Tamary, jež je skvěle ztvárněná čím dál víc sympatickou Gemmou. Frears se soustředí na pointované dialogy a idylické prostředí, pod jehož povrchem bublá kotlík emocí a podezření - jen se vylít. Film je naplněn příjemnou britskou kytarovkou a kamera si hraje s pastelovými barvami. Není to vždy dokonalé, méně zblázněných slečinek, více scén Lukea a Gemmy a možná ne tolik od začátku jasných zápletek. Ale je to takové příjemně pozitivní, hezky se na to kouká a rozhodně tím čas neztratíte, naopak užijete si ho. Je to tu díra, ale včera dorazila Tamara, nejdřív si nabrnkla známýho bubeníka, pak starýho (ale zajištěnýho) pisálka, jenže mi všichni víme, že vlastně chce pořád Andyho, ale ten zase běhá za barmankou, co myslíte, jak to dopadne... 70%

Chvilku to trvalo než jsem se k téhle "coenovce" dostal, ale konečně jsem viděl jejich slavnou prvotinu! Je to noir švihlé černým humorem s výbornou hudbou, některé melodie se uloží hodně hluboko. Velmi dobře napsaný scénář, hutná atmosféra, spolehliví herci (kromě Getze) a vtípky u nichž z koutků úsměvů lezou rampouchy. Kluci ještě neměli svůj vyprávěcí rytmus, tak se občas kouknete na hodinky, občas bude některá scéna moc dlouhá. Ale v jádru dostanete poctivý film z amerického jihu o tom, že zabíjet nejen není správné, ale hlavně to většinou nic neřeší... 70%

Dicka točí v holywoodu často, ale málokdy s velkým úspěchem. Vysokých tržeb se dočkal jen Steven, který si ho silně "rodině" znásilnil a Verhoeven, který naopak do toho šel na plno a doba mu přála. Nolfi na to neměl, je to průměrný scénárista, co se svezl na pár velkých filmech, nudný vypravěč a vše musí zachraňovat ústřední dvojce, zajímavý svět, starosvětská stylizace a New York s hezkým vizuálem. Filmu ale chybí víc emocí, drive, nějaká strhující scéna a jasně identifikovatelná melodie. Film o lásce musí diváka vtáhnout do děje, nechat ho držet palce u nohou a chvílema přinutit k zastavení dechu. Zde hrdinům tak nějak přejete, ale víc nic, škoda. Jen se uviděli, už se milovali, ale nejen osud jim stál v cestě... 60%