MrKrahujec

Z tohohle filmu jsem byl pěkně zmatený. Zpočátku se mi to zdálo jako naprosto bezduchá, tuctová střílečka, ale pořád jako by pod tím něco bylo, jako by docela malinká část toho filmu dokázala zůstat nad věcí. Až ke konci mě konečně napadlo, že ten scénář byl nejspíš napsán jako prvotřídní a dokonalá parodie na akční a střílečkový žánr (však taky scénář psali stejní autoři, jako Indiana Jonese). Jedině režisér to patrně nepochopil a natočil parodický scénář "smrtelně" vážně, Jen tak si lze vysvětlit, proč jsou v tomhle filmu všechny fóry (a některé nejsou špatné!) v samém zárodku dokonale zničeny a vyeliminovány. Je to o to divnější, že režisér je zároveň i spoluscénaristou, ale možná, že jeho nevědomá záškodnická činnost začala už právě tam.

Vzdor tomu, že se film neubránil jisté limonádovitosti (za což srážím jednu hvězdičku), jde o velmi kvalitní zábavu, ve které mi seděla dokonce i Whoopi Goldbergová (kterou jinak kvůli jejím "sesterským akcím" moc nemusím). Možná se mohlo trochu přidat na komediálnosti, pak by to možná ještě více připomnělo pozoruhodnou komedii "Rozmarný duch" z roku 1945, které k naprosté dokonalosti chyběly právě ty technicky vypracované triky, kterými tento film tak oplývá. Ostatně Margaret Rutherfordová tam byla stejně vydatným komickým elementem, jako tady Goldbergová.

Já bych neřekl, že je to až tak špatný. Samozřejmě, v rámci tvorby paní Chytilové to patří spíš do té spodní poloviny, ale vyloženě slabota (a že ona uměla udělat opravdu pořádnou slabotu!) to není. Dokonale to zachycuje tu část života, o které se jinak běžně říká, že "to by si blbej nevymyslil!" A ona je to pravda...

Jestliže je tento film považován za méně vyvedený ve Funésově i Gabinově filmografii, je to bohužel hlavně vinou Gabinovou. Bylo veřejným tajemstvím, že Jean Gabin Funésovu komiku zrovna nemusel, a že dlouho odmítal na spolupráci s ním přistoupit, spíš k ní byl nakonec dotlačen z komerčních důvodů a prý se netajil záměrem, že mu na place "ukáže". Já bych čekal, že tak učiní spíš zesílením svého tradičního hereckého rejstříku, tedy vyrovnaného, nevzrušeného herectví, které působí hlavně svou vnitřní skrytou silou, ale on z neznámých důvodů (jak se lze přesvědčit ve filmu) začal Funése vlastně skoro přehnaně napodobovat! Jestli tím chtěl jeho herecký styl zkarikovat, tak mu asi nedošlo, že karikaturu karikovat nelze a sám klaun je ze své podstaty nezesměšnitelný. Skutečně jsem v prvních společných scénách nemohl odhadnout, který z nich se víc rozčiluje a křičí, jenomže Gabin z toho bohužel vyšel jako poražený. De Funés podává svůj standartní (tedy báječný) výkon, zatímco on sám jako by se stal nechtěnou karikaturou - čeho vlastně?

Tak tohle bylo skutečně překvapení! Ne, že by mi jméno Billyho Wildera bylo neznámé, ale že natočil už v roce 1950 takhle dobrou věc, to jsem se dověděl až dnes. A byl jsem nadšen! Jakoby to byl on (v těch krásně jedovatých dialozích) a současně to nebyl on (v tom překvapivě tragickém konci a daleko hlubším ponoru, než jsme u něj jinak zvyklí). Prostě nečekané překvapení!

Tenhle film by mohl sloužit jako demonstrační ukázka toho, jak vlastně působí "zub času" v kinematografii. Když jsem to jako dítě viděl při premiéře, řval jsem smíchy od začátku do konce a byl jsem přesvědčen, že tohle je ta nejlegračnější komedie vůbec (a to už jsem měl za sebou hezkou řádku Funésovek, i leccos od Pierra Richarda, nemluvě o klasických němých groteskách, Laurelu a Hardym, i Chaplinovi!) No a teď, po létech, mi nezbývá, než konstatovat, že je to strašlivě křečovité, značně primitivní a vlastně úplně odfláknuté... Hodnocení je tedy průměrem obou dojmů.

Tady by šlo citovat krále v podání Jiřího Sováka z filmu "Pane, vy jste vdova": Ovšem jako komedie to není špatné... Mám tím na mysli všechny ty tak dokonale do sebe zapadající, zajisté technicky brilantní, triky, kdy se např. silnice láme na milimetry přesně za koly ujíždějícího auta, nebo před koly startujícího letadla, i když to nakonec vadilo nejméně. Jak už jsem řekl, triky jsou technicky dokonalé, ale ten scénář, ten scénář..!!

V každém případě lepší, než kreslená verze, která (zvlášť u písniček) nebezpečně nabývala úrovně kýče až k téměř reklamovým hodnotám. Tady jsou písničky sice taky (vlastně úplně stejné), ale kupodivu nevadí až tolik. Samozřejmě, kvalita tohoto filmu nedosahuje ani Panny a netvora Juraje Herze, ani stejnojmenné Krásky a zvířete Jeana Cocteaua, ale tak už to chodí, když si tvůrci vyberou opravdu slavné téma. Už existující proslulá zpracování takového tématu jsou pak pro film sice velikou propagací, ale také velikou pastí při následném porovnávání. Ale tady se celkem podařilo do té pasti úplně nespadnout.

Rozhodně to patří do okruhu těch lepších komedií s L. de Funésem, možná přímo do jeho zlatého fondu (i když v něm asi spíš do druhé poloviny). Neskrývaně divadelní inspirace pak skýtá hned několik zajímavých srovnání. V první řadě, samozřejmě, s americkým filmem Altánek z konce 50. let, který je prvním zpracováním této komedie a Funésovu roli v něm hraje Glenn Ford (rozhodně doporučuji ke shlédnutí, byť to úplně nedosahuje kvality tohoto zpracování, stále je to překvapivý nadprůměr). No a mě osobně ještě překvapil (možná pokusný) dabing Jiřího Císlera z počátku 90. let, který samozřejmě zůstává daleko vzadu za dabingem F. Filipovského a překvapil mě tím, že vůbec vznikl, protože jsem si původně myslel, že tenhle film Filipovský nadabovat nestačil a Císler tedy zaplňuje prázdné místo. Proč se do toho ale pouštěl, když zrovna tohle Filipovský stihl, zatímco bylo poměrně dost "Funésovek", které nestihl, a u kterých by to tedy bylo i záslužné, to fakt nepochopím!

Rozhodně to nebylo úplně špatné. Vlastně to bylo i správně jedovaté, jak jsme u Chytilové zvyklí, dostatečně nápadité a mě osobně to v ničem nepohoršilo. Jen jeden jediný kaz jsem zaregistroval a to bohužel dost podstatný (hlavně hodně viditelný). A to je vlastně celá postava, hraná Milanem Lasicou. Nejen, že je pro děj naprosto postradatelná, navíc, když jsem ještě před shlédnutím viděl na fotkách tu paruku, ve které se tam Lasica vyskytuje, tak jsem si říkal: No, to ale musí mít Chytilová zatraceně silný umělecký důvod, aby tam něco takového vpravila! No a on ještě ke všemu žádný nebyl...