ZeroCZ1233

Gladiátor společně s Gibsonovým Statečným srdcem navrátil do Hollywoodu zbytky zašlé slávy historických velkofilmů a dělá to se vší parádou definující tento žánr, Crowe výkonem velmi těší, Phoenix taktéž, nejvíc neslaný nemastný je příběh a konkrétněji jeho provedení, dalo se z něj vykřesat mnohem více. Zimmer samozřejmě bez chyby. Oscar za nejlepší film? Nominace ano, samotnou cenu radši pro Requiem for a Dream. 8/10.

Mě tento kýčovitý rádoby romantický kult nikdy nebavil, nezajímal a kdyby nebylo poslední taneční scény, jež má jako jediná ve snímku co nabídnout, tak bych to na ty 3* ani nevytáhnul.

Začátek formou jak vystřižený z druhé série Farga dokončil zápletku minulého návratu krále, následně se posunul do budování půdy pro finále a že to občas byly napětím šponované chvíle, kdy Kim mohla naplno využít svůj temperament a právnickou výřečnost.

Příjezd britské delegace dokázal firemní život rozvířit do zajímavějších obrátek a jeho zakončení se neslo v nečekané absurdnosti britského humoru. Sekundární linky odchodu milované postavy a domácí vyrovnávání s novým členem rodiny dostálo svému účelu. Zatím nejlepší díl série.

Minule se život bral, nyní se dával. Vedle klasických markeťáckých praktik se zabrousilo do procesu sebepoznání během rozhovoru dvou čekajících otců, jenž byl myšlenkově selsky zajímavý, ale provedení mohlo být určitě lepší.

Stanley Kubrick vešel do revolučních šedesátek se snímkem, jež je považován jako úvod do jeho osobněji pojaté tvorby (někteří na tuto pozici uvádí Paths of Glory nebo Spartaka, já sám momentálně nemohu posoudit). Jak jsem se na Lolitu těšil, tak k ní mám rozporuplnější pocity než jsem čekal i přes to, že jí vlastně není tolik co vytknout. Řemeslo je to velmi nadprůměrné na svou i dnešní dobu, jenže Kubrickovy rozpoznatelné prvky v tomto projektu ještě absentují, i když se v určitých fázích už už hrnou do popředí jako v případě vynikající práce s herci a jejich výkony, jež bych označil téměr za bezchybné. Na Lolitě mě mrzí fakt, že se Kubrick držel moc zkrátka, téma si přímo žádá o aspoň trošku peprnější scény (a to i za předpokladu, že by podlehly dobovému zobrazení v hávu nevinnosti), jenže tady toho nevyužil a divák si musí akorát domýšlet z toho absolutního minima řečeného, co dostane a o to bolestivější je, že kdyby tuto látku mistr zpracoval jen o pár let později, tak by se s jistotou utrhl ze řetězu a šokoval by způsobem, jakým uměl jen on. Škoda. 8/10.

V obou prezentovaných rodinách došlo k tragédii o různém rozsahu vážnosti, mezitím ve firmě kraluje mladík s absurdními požadavky a velkým kapitálem, jímž je dokáže zaštítit. Jednohubka v podobě televizního vysílání jedné zásadní historické události potěšila.

Americká komediální produkce je nejširší ve škatulce někdy roztomile naivních rádoby vtipných (přes velkou nálož potenciálního humoru se uchechtnete párkrát) silly píčovinek, nebo ve škatulce drsných sprostých a hlavně uvědomělých kousků. Hangover většinově setrvává ve škatulce druhé s jemnou inspirací škatulkou první, z níž si bere to nejlepší, co může nabídnout, ale zároveň na to jde v několika ohledech a situacích velmi podvratným a o to originálnějším způsobem. Největší síla Hangoveru tkví v několika aspektech. První je nepřídvídatelnost (v níž figuruje zmiňovaná podvratnost), hlavní gró u podobných komedií člověk odhade v drtivé většině případů z plakátu, nejhůře z prvních pár minut samotného snímku, jenže tady to tak není, já osobně chyboval v povahách charakterů, v průběhu a vývoji příběhu, což jsou podstatné části snímku. Druhý je herecké obsazení s jejich vzájemnou chemií, ústřední trio i čtvrtý ztracenec k sobě sedí jak prdel na hrnec a jako variabilní parta rozličných charakterů (hloupý, sarkasticky normální, uťáplý, normální) funguje na jedničku. Třetí je samozřejmě hláškovitý a situační humor, jenž také disponuje chameleonskou predsipozicí, tudíž si každý najde aspoň jeden směšný moment (a že má z čeho vybírat, kadence je neuvěřitelně nestíhatelná), jenž ho stoprocentně pobaví, široká nabídka zajištuje sarkastické a někdy i britsky suché zásahy do černého, vrcholně absurdní tělesnou komedii a střední proud plný trefných frků k dolazení. Stručně, Hangover si je jistý ve svých kramflecích, zároveň experimentuje a jeho pokusy se mu vesměs všechny daří. "What happens in Vegas stays in Vegas". Něco přes 8/10.

Vyšší šarže se "baví", nižší "pracuje", nic víc, nic míň.

Výplňová epizoda, jež na první pohled pohled příběh někam posouvá... ale spíš ne.