špaček421

Detektivní spaghetti western, kde chybělo jenom nahradit Roberta Woodse Giannim Garkem a měli jsme dalšího Sartanu. Sice špatně sestříhaného a se směšnými gumovými hady, ale i tak lepšího než první díl i ten s Georgem Hiltonem.

Vizuálně výborně natočené giallo s trochu promyšlenějším příběhem a vynikajícím Francem Nerem, doprovozené výbornou Morriconeho hudbou. Škoda, že Bazzoni nepřináší žádné skutečně pamětihodné scény, na jaké jsme z jiných žánrových kousků zvyklí, a místo toho "jen" vypráví příběh.

A raz dva tři čtyři! Plukovník Hogan vyšetřuje vraždy páchané na sexy silikonových cvičenkách v posilovně a to prosím sponkou, Mike Danton se ochometá okolo, svádí vnadné cvičenky, vynáší odpadky a pere se s Fritzem Matthewsem, kterému k dokonalosti chybí jen useklá ruka, jíž by byl umlácen. Slasher od tvůrců Smrtelné kořisti nemohl dopadnout špatně. Nebo dobře, vyberte si. Já mám zábavně špatné filmy rád.

Anthony Steffen dostává sidekicka, který se tupostí, neschopností i otravností plně vyrovná Old Wabblovi. Bohužel tvůrci se nejvíc ze všeho zaměřili právě na tuto postavu a vše ostatní, včetně naprosto zmateného příběhu, jim totálně uniklo. Steffen se sice dokonce snaží hrát, ale vzhledem k tomu, že to neumí, vychází i jeho snaha vniveč.

V tomhle giallu jsou úplně všechny elementy, které má správné giallo obsahovat. Škoda jen, že to není to správné giallo. Je to zábavný film, dobře natočený, celkem dobře obsazený, byť herecké výkony nejsou nijak valné, i jindy skvělí Hilton a Fenech to tu táhnou spíše jen na svém charisma, a Ben Carra Ivana Rassimova nenahradí, i kdyby se rozkrájel, ale hlavně je zoufale neoriginální. Na druhou stranu, jako prototyp toho, co je vlastně giallo, bych ho začátečníkovi určitě doporučil. Ostatně napoprvé jako třetí film, co jsem v žánru viděl, se mi to líbilo o dost víc.

Spíš by se to mohlo jmenovat "Čtyři mouchy, snězte si mě". Přesně takhle pasivně hrdina v podstatě čeká na to, až si pro něj vrah přijde. Veškerou aktivitu i přemýšlení za něj musí obstarat vedlejší postavy, včetně těch komických, jako je Mariellův homosexuální detektiv nebo Spencerův Bůh. Když se takhle pasivně chová v jiných giallech Edwige Fenech, je to ještě přijatelné, ale na k smrti vyděšeného Brandona se přece jen nekouká tak dobře. Ostatně Brandon skoro nehraje a celý film jen kouká jak vyoraná myš. Pointa je slabá a snadno odhadnutelná, stejně jako identita vraha, kterému jsem vlastně nakonec tak trochu i držel palce, aby nesympatického bubeníka, který s vlastní ženou (kterou si vzal pro prachy) zachází jak s kusem hadru a jak vytáhne paty, svede její sestřenici, zabil ;) Ještě nechápu, co Argentovi tak strašně vadilo na Morriconeho hudbě, že s ním odmítl dál spolupracovat. PS. Ta scéna s parkem je skutečně vypůjčená z o jedenáct měsíců starší Mrs. Wardh.

Oslňující giallo na rozmezí mezi psychologičtější větví žánru, vznikající koncem šedesátých let, a tou poněkud akčnější po vzoru Daria Argenta. Logické chyby se dají najít v každém giallu (i na místech, kde nejsou), důležité je, že film je nakonec oslňující zábavná podívaná plná pamětihodných scén, a dobrých hereckých výkonů, které z nepříliš sympatických postav znuděné fifleny (ne, nemá masochistické sklony, jak tvrdí dvě nepříliš důvěryhodné postavy s jistým účelem) a namyšleného playboye dělají postavy skutečně zajímavé, kterým i držíme palce. Tím lépe pak vyzní konec (ano, je třeba dávat pozor, aby nám to došlo), kdy je pomsta opravdu sladká. Vše korunuje úžasná hudba Nory Orlandi.

Když Praha, tak Kafka, řekl si Lado a natočil zcela zmatený film, u kterého už ani nevím, o co vlastně šlo. Barbara Bach i pražské památky (střídané se Záhřebem, kde se film dokončoval) jsou sice krásně nasnímané, ale to je tak nějak všechno.

Stal se zločin nebo ne? Jsou Farley Granger a Rosalba Neri jen erotomani, nebo i vrazi? Chtějí Barbaru Bouchet zabít, nebo je jen paranoidní? Ono to může vyznít docela všedně, ale i díky výborným výkonům zvláště Farleyho Grangera a Barbary Bouchet mě toto pomalé, hypnotické giallo s výbornou kamerou (ten VHSrip nemohl tak dobře fungovat) a psychedelickou hudbou dost oslovilo.

S odstupem času si pamatuji spíše ty pasáže, které byly opravdu skvělé, s hypnotizující atmosférou podepřenou skvělou kamerou i hudbou, ale při sledování mi hodně vadily rádobyvtipné pasáže s Dariou Nicolodi a policisty, kterých je tu přespříliš a odvádějí pozornost. Díky nim jsem měl i čas se zamyslet a všimnout si, jak to celé nedává smysl. Kratší verze snad funguje lépe.