špaček421

Výborně prokreslené venkovské prostředí a spousta zajímavých vedlejších postav dá zapomenout na to, že tu nemáme žádného ústředního hrdinu. Bohužel v posledních deseti minutách se ze zajímavě se rozvíjejícího detektivního příběhu stane béčkový spaghetti western, krom toho motivace vraha byla dost slabá... Doufal jsem v něco jako v Dallamanově Solange nebo tak. Veliká škoda.

Nesympatický svalouš Maciste se prohání pravěkým světem, kde se to jen hemží umělohmotnými příšerami a obřími ještěry (tzn. malými ještěrkami chodícími po kartonových horách). Zápletka se točí kolem boje dvou vesnic, jedné mírumilovné, druhé zlé. Ta první přepadne a unese ženy. Únos Sabinek? Ne, budou obětovány bohům... ale Maciste je tu přece od toho, aby všechny zmlátil. Levná, hloupá nuda.

Giancarlo Giannini je moc dobrý herec a Auger, Bouchet, Bach a Sandrelli moc slavné a lákavé obsazení na tak schematický, předvídatelný a nakonec i dost zapomenutelný film.

Fantomas po italsku, bohužel bez děje. John Phillip Law se skoro neukáže bez masky, a nemám jasno, jestli měl být padouchem nebo hrdinou, stejně jako jeho protivník Michel Piccoli. Marisa Mell je kočka, dekorace Diabolikovy skrýše jsou velkolepé, Morriconeho hudba sedí, ale ústřední děj tomu sakra schází. Navíc je poznat, že tohle nebyl Bavův žánr.

Giallo? Slasher? Především hodně brutální černá komedie, v níž posléze ani identita vraha ani nehraje tak důležitou roli. Pasáž s mladými lidmi, kteří si přijeli zasouložit do chaty na venkově a jsou brutálně povražděni později okopírovali v jednom z Pátků třináctého.

Základní kámen subžánru gialla - nebo lépe řečeno první černobílý kamínek do pozdější barevné mozaiky. Přece jenom tu Mario Bava jak po stránce děje, tak po stránce vizuální pořád zkouší, co všechno může z propojení detektivky a hororu vzejít. Pro pozdější dobu je zvláště netypické prolamování čtvrté stěny, jednak pomocí vypravěče, který nám až příliš často sděluje, co si hrdinka myslí, ale rovněž nás upozorňuje, které své nápady vyčetla v šestákových krvácích. Ostatně příběh je založen na tom, že hrdinka je vášnivou čtenářkou brakových detektivek, a v příběhu se objevují prakticky všechna typická klišé podobných příběhů, přičemž občas je i paroduje. Kvůli tomu ovšem nelze film tak docela brát vážně ani v napínavých scénách. Po několika falešných lekačkách už je člověk přece jen otrlý a nečeká, že by z toho teď něco opravdu vylezlo. A když vyleze, nejedná se o šok. FIlmu nepomáhají moc ani cestopisné pasáže - hrdinka je Američanka v Římě a s doprovodem italského lékaře město poznává. Ne, že by nás přímo otravovali historickými výklady, ale přece jen po napínavé scéně střihnout na prosluněné záběry římských zákoutí... Paradoxní také je, že Američanku Noru hraje Italka Leticia Román, kdežto Itala Marcella hraje Američan John Saxon. Pokud čekáte, že tento bude hrát násilnou postavu, pletete se - hraje mladého blbečka, který co chvíli od zbrklé Nory omylem dostane ránu (jak se rozmachuje rukama). Ale oba jsou pořád ještě vtipní a ne otravní. Na rozjezd to nebylo nejhorší, ale přece jen jsem začínal na vybroušenějších kouscích.

V první půlce softeroťák s několika děsivými momenty (bažina rulez), ve druhé nervydrásající horor, kdy u scén s mlékem a klíčem jsem měl málem infarkt :) Závěr a motivace vraha jsou slabší, ale právě perfektní druhá polovina to celé táhne hodně nahoru. A koneckonců, slečny v té první jsou dost pěkné.

Druhé Bavovo giallo žánr naprosto definovalo, černý vrah, brutální vraždy krásných žen, zajímavá pointa. Bava tomu navíc vtiskl svůj neopakovatelný rukopis. Škoda snad jen absence výraznějšího tahouna.

To je prcárna vole. Jsou to sice všechno ožralé okurky a špinaví zkurvení kelti, ale narozdíl od všech těch kreténů prezentujících se ve všech stupidních reality show si během necelé půlhodinky vulgarit, hajlování a nechutností stačí získat sympatie. Snad tím, že si naprosto na nic nehrají, narozdíl právě od těch hovad z televize. Celým videem se jako bonus táhne zásadní otázka: Kde je Stránskej?

Rychlé poliziottesco s příměsí gialla. Když film poprvé zpomalil, aby získal tu správnou giallo atmosféru, bylo to trochu zvláštní, ale jinak to bylo provedeno moc dobře. Hlavní představitelé jsou skvělí, Ciprianiho hudba je sice z polovičky vypůjčena ze starších filmů, ale nevadí to, a závěr je pěkně hořký a ukáže, co vlastně tady má význam.