špaček421

Nuda. Bud má zjistit, jestli je jedna soška pravá, přičemž se dostane ke dvěma, o nichž vědci zjistí, že jsou stoprocentně pravé. Rozluštění záhady není téměř žádné, aspoň, že tenhle díl končí rvačkou.

Koukám, že seriál Big Man je docela nevyrovnanej. Zatímco Nezvyklé pojištění bylo špatné, tenhle díl je docela dobrý. Zásluhu na tom má jasný a zajímavý příběh, a Michel Constantin jako hlavní záporák, rovnocenný protihráč Spencerovi, který tu působí daleko aktivněji a sympatičtěji, než v Nezvyklém pojištění. Silnější 3*. Uvidím, jaké budou další díly. PS. Spencerův parťák je na pěst, ještě že tu moc není.

Bud Spencer jako vyšetřovatel pojišťovny ve zmatené detektivce bez humoru a bez akce, v níž sice má po něčem pátrat, ale celou dobu dělá něco jinýho. Steno se očividně snažil navázat na dřívější policajtskou sérii, ale vůbec se to nepovedlo.

I když je to film Dona Siegela, tak jsem nic moc nečekal, vzhledem k tomu, že to od něj není až tak známý film, a hlavní roli hraje Walter Matthau, což byl spíš komik, i když už jsem ho viděl v Přepadení vlaku z Pelhamu, ale tam moc akce neměl, spíš seděl v kanclu. Ze začátku jsem si říkal, že to asi opravdu nic moc nebude, ale pak přišla (už asi po 5 minutách) bankovní loupež a v tu chvíli se to rozjelo, všechno, jak má bejt - drsnej hlavní hrdina, balík peněz, bouráky, nechutnej zabiják Joe Don Baker, slizkej mafián, hezký ženský (i když trošku starší, než je v těchhle filmech obvyklý) a skvělá hudba (kdo jinej, než Lalo Schifrin). A nakonec honička Chryslera a letadla. Chvílemi jsem si říkal, že v hlavní roli by možná byl lepší Lee Marvin nebo Charles Bronson, ale Walter byl dobrej, a navíc působil věrohodně i jako obyčejnej práškovač.

Tohle je druhý film, který jsem viděl s Anthonym Steffenem a musím říct, že o dost lepší, než předchozí No Room To Die. Je to béčko, který si na nic nehraje a ještě se nebere vážně. Příběh je tuctový - hrdina Joe zdědí po strejdovi důl, ale když k němu přijede, zjistí, že důl zabral místní zbohatlík, který navíc stojí za smrtí jeho strýce. Je jasný, že zbohatlík musí dostat na držku. Jenže - hlavní bouchač je herec, který miluje Shakespeara a má ambice se proslavit jako dramatický umělec. Jenom mu to nějak nevychází :) S bouchačkou to samozřejmě umí velice dobře. Děj vypadá celkem normálně, i když se člověk baví, do chvíle, než Joe uteče z města a vrátí se se svým divadlem - v převleku, kterých od té doby používá hojně. Většinou je to vážně vtipné. Steffen mě v No Room To Die moc nepřesvědčil, ale tady už jo. Tady je mnohem sympatičtější a uvěřitelnější - v některých převlecích skoro není poznat, dokonce i ten Hamlet a Macbeth mu docela jdou (Laurence Olivier to ovšem v žádném případě není). Hlavního záporáka si pak člověk užije, kdykoli je na scéně (bohužel ne moc často) - Eduardo Fajardo v další skvělý záporný roli. Kromě toho tu jsou i dvě docela hezký holky, starej poskok nijak neotravuje, každejch pět minut přestřelka nebo bitka, takže člověk nemá šanci se nudit. No a největší klad je výborná hudba Bruna Nicolaie. Silné 4*.

Další béčko, do kterého použili scény z jiných filmů, proto je spousta přestřelek neoddůvodněných. Nicméně zase tak špatný to nebylo, i když příběh nedává moc smysl - voják zachrání život zločinci, kterého předtím dostal na šibenici (za co?), aby dostali banditu, který ukradl zlato armádě, zločinec se ho snaží podrazit, než zjistí, že ten, po kom jdou, je jeho bratr (co si udělali?), s kterým žije dívka, kterou vězeň miloval (ale stejně tam nějak není oddůvodněná). Do toho se ještě připlete banda mexičanů (s vůdcem, který připomíná Bronsona), která jde po zlatě, které momentálně drží ta druhá banda. K tomu několik částí zřejmě chybí, takže to vypadá, že se stalo něco a zatím se stalo něco úplně jiného. Navíc hlavní záporák jenom dobře vypadá, ale nic víc. Ale ten film táhne dvojka sympaťáků (Craig Hill tu působí mnohem líp, než tentýž rok v Lo voglio morto) a hlavně skvělá hudba Nica Fidenca. Takže nakonec 3*.

Nejhorší špagety, co jsem viděl. Nic nefunguje, žádná atmosféra, herci příšerní (všichni prkenní, až na Kinského, který přehrává), přestřelky strašné (bandita je zasažen, upustí pušku, zařve, komicky sebou škube, udělá něco jako nepovedenej přemet, skutálí se na zem, ještě chvíli válí sudy a je po něm), hudba příšerná, dialogy strašný a děj vůbec.

Vrhnu se na dráhu podnikatele! Vrhnu se na dráhu myče oken! Vrhnu se na dráhu zmrzlináře! Vrhnu se na dráhu!

Z těch tří westernů z roku 71 s Klausem Kinskim, co jsem viděl (dále Lo chiamavano King a Prega il morto ammazza il vivo) je tenhle jasně nejlepší. Zaprvé nemá až tak omezený rozpočet, jako dva předchozí, zadruhé příběh je zajímavý a kapku originální, zatřetí proti Kinskimu je tu aspoň dobrý protihráč Gianni Garko, který film táhne (tady je Kinski spíš do počtu). Nicméně Kinski vypadá, jako by všechny ty filmy bral stejně rutinně, čili zase dělá stejnýho magora, což se sem moc nehodí. Dál je film tak trochu schizofrenní, protože do vážného děje občas zasáhnou rvačky vystřižené jak ze Spencera a Hilla. Nadsázka je fajn, ale když je zbytek tak vážnej... Třetím negativem je hudba, která se mi tentokrát vůbec nelíbila. Jinak se to dalo.

Další béčko s Klausem Kinskim, tentokrát jenom v malý roli. Přestože film má jenom 73 minut, tak je vcelku nudnej, příběh, kterej je výtažek ze všeho, co člověk od špaget čeká (pomsta, souboje, mexičani, kupa násilí, Gatlingův kulomet, pašování přes hranici atp.) nedává moc smysl. Richard Harrison v hlavní roli pak vypadá jako brácha Chucka Norrise. Největší sranda je sledovat, jak mizernej rozpočet ten film měl - očividně se točilo většinou někde v pískovně, kaskadéři hrajou velký role, hudba (Luis Bacalov) je vykradená ze starších filmů, a navíc některý záběry (hrdina na koni ve westernové krajině, dokonce i některé přestřelky, a jeden záběr se dokonce ve filmu několikrát opakuje) jsou taky vystříhaný ze starších filmů. Hlavně to vypadá na film Vengeance (1968) taktéž s Richardem Harrisonem, jenže tam měl RH vousy, kdežto tady má knír, a v některejch scénách je to vidět. Kvalita obrazu je pak u těchhle scén samozřejmě úplně jinde.